Sestry zla 🖤 [POZASTAVENO]

Bezová hůlka

Auguron se k ní nejrychleji co dovedla rozběhla a pevně jí objala.
Leo potichu zaskučela a svou sestru objala taky.

"Jsi v pořádku Delphi?", vydechla Leo když jí Auguron pustila a ona přikývla.

Leo si odkašlala a Auguron jí opatrně setřela malý pramínek krve z brady.

"Co se ti stalo? Neubližovali ti?"

Leo bezeslov přikývla a až teď si všimla Merlina, který stále seděl na Auguroniné posteli a upřeně pozoroval Delphi i Leo.

"Merlin Lastrange?", zašeptala Leo tak, aby jí slyšela jen Auguron a poté se uchechtla.
Auguron se zamračila a podívala se směrem k němu.
Seděl na posteli a jeho oříškové oči hleděly přímo do těch Auguroniných.

Jejich pohledy se však setkaly jen na malou chvilku. Leo se začala z plna hrdla smát a jakmile spatřila Auguronin smrtelný výraz, okamžitě toho nechala.

"Tady se nám někdo zamiloval", špitla Leo a odešla pryč.
Auguron za ní zavřela dveře a posadila se vedle Merlina.
Merlin se rozhlédl kolem sebe, jestli je náhodou někdo nepozoruje a zhluboka se nadechl.
Auguron se k němu pomalu naklonila a políbila ho.

Merlin se na Auguron pousmál a ona si lehla na postel.
Položila si hlavu do jeho klína a unaveně zavřela oči.
Merlin jí pohladil po vlasech a rozhlédl se nervózně po pokoji.

Opřel se o stěnu vedle které seděl a usnul taky.
Když se Auguron po pár hodinách probudila, celkem se vylekala.
Merlin v pokoji nebyl a ze zasedací místnosti v dolním patře sídla se ozýval nezaměnitelný Bellatrixin křik.

Auguron okamžitě ožila. Promnula si ospalé oči, vyskočila z postele a co nejrychleji dovedla se rozběhla dolů.
Sedla si na mohutné točité zábradlí a sjela ho odzhora až dolů.
Dole z něj seskočila a pelášila do zasedací místnosti.
Uprostřed rozlehlé místnosti z mizerným osvětlením stála její černovlasá matka a Merlin.

Oba po sobě křičeli a Auguron se jako myška proplížila za roh, aby mohla odposlouchávat jejich konverzaci.

"Dej mi tu hůlku kluku!", zavřela Bellatrix a Merlin vyděšeně o pár kroků ustoupil.

"Nedám vám jí, protože ta hůlka patří Pánovi zla!"

"Pán zla je mrtvý ty hlupáčku!, zahřměla Bella a Auguron si po dlouhých měsících vzpomněla na svého otce.
Myslela si že padl, ale nebylo tomu tak, tedy dokud tu byla ona a viteál, který z ní Voldemort před patnácti lety udělal.

Hádka mezi Bellatrix a Merlinem ustala a Auguron vběhla do zasedací místnosti.
Bellatrix už byla pryč, avšak Merlin seděl na jedné z připravených židlí a civěl se do prázdna.
V ruce svíral něco, co Auguron moc dobře znala- Bezovou hůlku.

"Merline?", pošeptala a chlapec s hnědými vlasy zvedl hlavu.
Jejich pohledy se setkaly a oba se sladce pousmáli.

"Vyspala ses?", otázal se Merlin a natáhl k Delphi ruku.
Ta si mu sedla na klín a bezeslova přikývla.

"Za poslední půlrok mi nebylo lépe", přiznala a sundala ze sebe Merlinovu mikinu.
Tmavě zelená mikina byla smuchlaná a na několika místech neprofesionálně zalátaná pár jednoduchými kouzly, ale vypadala hezky.

"Klidně si jí nech,je tvoje, já si seženu jinou", zašeptal Merlin Delphi do ucha a ona si opřela hlavu o jeho hruď.
Merlin jí pohladil po rameni a zašmátral v kapse u své tmavě zelené mikině.
Vytáhl dvě zabalené karamelky a obě je podal Auguron.
Ta se šibalsky pousmála a zavrtěla hlavou.

"Delphi?", špitl Merlin a vyděšeně se rozhlédl po celé zasedací místnosti.

"Ano?"

Auguron se postavila a Merlin se pomalu a nejistě zvedl taky.
Vytáhl si hůlku a namířil jí před sebe.
Auguron u sebe hůlku neměla a ani jí nepotřebovala, takže se jen zmateně rozhlížela do všech stran a snažila se přijít na to, co se to tady děje.

"Ale, ale...", ozval se dobře známý hrubý hlas a Auguron se postavila před Merlina.
Ten stál jako přikovaný na místě a snažil se vyhýbat pohledu do Voldemortových červených očí plných nenávisti.

"Ahoj otče", pozdravila s úšklebkem na tváři Delphi a se skloněnou hlavou přistoupila blíž ke svému otci.

"Rád tě po tak dlouhé době vidím, dcero"

Jeho slova byla chladná a bez jediného náznaku jakýchkoli emocí.
Pán zla chytil Auguron pod bradou a podíval se Auguron přímo do očí.
Ta se snažila jeho pohledu uhýbat, ale zůstávala klidná.

Voldemort jí po krátké chvíli pustil a namířil na ní hůlku.

"Zradila jsi Auguron a za to tě čeká náležitý trest"

"Nezradila jsem vás otče, to bych nikdy neudělala"

"Zamilovala ses. Porušila si to jediné co jsi neměla"

"Otče ne, udělám cokoli", prosila malá Auguron a vyděšeně stiskla Merlinovu ruku.
Merlin se nezmohl na slovo, ale stisk Auguron opjetoval.

Voldemort jakoby úplně zapomněl jak je pro něj jeho dcera důležitá.
Zazubil se a bezmyšlenkovitě proti ní vyslal smrtící kletbu.

Auguron naposledy vydechla a padla k zemi.

Nicnetušící Leo mezitím byla ve svém pokoji.
Ležela utrápeně na posteli a četla si.
Ruce se jí strachy klepaly a ani na čtení románu, který kdysi dostala od Ronalda, se nedokázala plně soustředit.
Zaklapla knihu a unaveně zamhouřila oči.
Probudily jí hlasité kroky, které se stále přibližovaly k její posteli.

Otevřela oči, posadila se a bezmyšlenkovitě se otočila.
Chlapec s delšími vlasy bílými jako sníh se pousmál a černovláska mu skočila kolem krku, div ho neušktila.

Griffin jí pohladil po zádech a ona mu věnovala malou hubičku na tvář.

"Ahoj Leo", promluvil po dlouhé chvíli ticha a Leo se pousmála.
Sedla si na postel a pokynula mu aby si sednul též.
Griff se uvelebil vedle ní a položil si ruku na její stehno.
Oba tam takhle nějákou dobu mlčky seděli, dokud se neozval Merlinův výkřik plný bolesti a utrpení.

"Leo zůstaň tu, nechci aby se ti něco stalo"
Leo vyděšená až za ušima přikývla a on se rychle rozběhl do dolního patra.

S přichystanou hůlkou opatrně otevřel mohutné dveře vedoucí do velké zasedací místnosti a zůstal stát ve dveřích.

Merlin klečel u bezvládného těla malé Delphi a tiskl její bledou ruku.
Z očí mu tekly potoky slz.

"Merline?", křikl Griffin a klekl si vedle něj.

"Co se stalo?"

Merlin jen zničeně zakroutil hlavou a pohladil bledou Delphi opatrně po čele.

"Pán zla..", vypadlo nakonec z Merlina a Griffin už si zbytek domyslel.

"To bude dobrý kámo"

Griffin poplácal Merlina po rameni a sklesle se zadíval na Delphi.
Vypadala skoro jakoby spala jen s tím rozdílem, že byla celá bledá a nedýchala.

"Nezemřela nadarmo Merline"

Merlina tato slova rozplakala ještě mnohem víc.
Nikdy předtím by se takhle před nikým nerozbrečel, ale teď už mu to bylo jedno.

"Měli bysme jí odnést, ať jí nevidí Leo"

Merlin nejistě přikývl, schoval si hůlku a naposledy Delphi políbil na čelo.