Sestry zla 🖤 [POZASTAVENO]

Syn

"Chci...aby...tu...byl...Já.. "
Delphi mluvila trhaně a každé slovo říkala zvláštně.

"Už ani slovo"

"Já...jsem...zrůda..."

"Nejsi broučku, jen jsi poslechla Tomův rozkaz, nic víc.
Musíš se smířit z tím, že je pryč.
Musíš být silná"

"Můžu..jít spát?.."

"Jistě, vyspi se"

Auguron si lehla ke zdi co nejvíc to šlo a celá se přikryla dekou.
Přitulila k sobě plyšáka, který ležel vedle ní na posteli a Bellatrix už byla na odchodu.
Auguron jí však chytla za rukáv a nenechala jí odejít.

"Nechoď pryč...prosím mami"

"Musím někam jít zlato "

"Nemusíš"

"Musím, za chvíli se vrátím "

Bellatrix svou dceru políbila na čelo a poslala za ní svou mladší sestru Narcissu.
Narcissa měla stejně ubrečené oči jako Auguron a vypadala vystrašeně.

"Delphinko...moje drahá...teď je na lepším místě"

"Já...bych ho chtěla tady..."

"Tetička Cissy je s tebou broučku, to přejde. A maminka se brzy vrátí a bude u tebe"

"Konec flashbacku **

Auguron čekala co se bude dít.
Čekala až zase spatří Dracův bledý obličej. Už si za ty roky ani pořádně nepamatovala, jak Draco vypadal.

Přešlapovala nervózně na místě a nedočkavě počítala každou sekundu.
Když se před ní Draco opravdu objevil, musela si oběma dlaněmi zakrýt pusu, aby nezačala brečet.

"Delphi.."

Dracův hlas zněl tak klidně. Tak vlídně, že už Auguron úplně zapomněla na slzy.
Tupě a mlčky sledovala svého bratrance Draca Malfoye. Byl to muž ve středním věku,  měl delší bloňďaté vlasy stažené do nízkého ohonu, na sobě měl jeho oblíbené černé sako a černé rifle.

"Ty jsi mi ale vyrostla Delphi..."

"Jaké to je?...umírání...bolí to?"

"Ne...vlastně to je rychlejší než usínání"

"Já...nechtěla jsem to udělat...moc mě to mrzí..."

"Neklaď si to za vinu, nemůžeš za to. A stejně, život jde dál i beze mne"

"Ale bylo to lepší s tebou..."

"Mám se dobře Delphi a navíc už tam dole kromě tebe a Scorpiuse nikoho nemám..."

"Kdo je Scorpius?..."

"Můj syn"

"Jak to, že si mi to nikdy neřekl?.."

"Chtěl jsem, ale...Astoria ne..."

"Je Scorpius živý?"

"Samozřejmě....Delphi...prosím postarej se o něj...je u Ginny a já o něj mám strach.."

"Ano"

"Děkuji ti Delphi...."

Draco natáhl ruku vpřed. Delphi k němu ruku natáhla též, ale Dracova ruka projela tou Auguroninou jako vzduchem.
Auguron si ruku strčila do kapsy a Draco se na ní usmál.

"Tak ráda bych tě objala..."

"To nejde Delphi...jsem po smrti.."

Auguron polkla a rty se jí při tom rozrušeně třásly.
Nevydala že sebe ani hlásku, aby nezačala na místě brečet.

"Sbohem Draco....mám tě moc ráda..."

"Taky tě mám rád Delphi..."

Draco zmizel, ale Auguron zůstávala stát na místě, jako by Draca znovu vyčkávala.
Bylo jí na nic a neměla vůbec náladu.

Opět přivolala svého okřídleného přítele a něžně mu čechrala peří.
Fénixovi se to líbilo a jakmile Auguron přestala čechrat jeho temně černé peří, začal jí svým zobákem cuchat její bílé dlouhé vlasy.
Auguron už to bylo jedno.

"Hej! Prosím, nech toho, nemám náladu"

Fénix se na Auguron smutně zadíval a Auguron ho k sobě přitulila.
Fénix jí vždycky dával pocit bezpečí a Auguron se s ním cítila v pořádku, i když ve skutečnosti nebyla.

"Nic mi není"

Fénix se nenechal odbýt a zatahal svou paničku za rukáv.

"Fajn, je mi smutno, stačí?"

Fénix bez zájmu odletěl do své klece a Auguron si lehla na záda na koberec a zavřela oči.

Mívala často noční můry a ani teď tomu nebylo jinak.
Jakmile zavřela oči, objevila se v nádherné přírodě.
Bylo tam nádherné slunečné počasí a všude bylo spousta nádherných květin.

Auguron se otočila kolem své osy a s nezájmem pokrčila nos.
Ihned však směšných grimas nechala a jakmile se někdo dotkl jejího ramene, prudce sebou trhla.

Stál za ní její otec. Byl bledý a běsnil, jako vždycky.
Auguron pomalu o pár malých kroků ustoupila a přikrčila se jak nejvíce dovedla.

Voldemort jí chytl za vlasy a zacloumal s ní.
Auguron se vytrhla z jeho sevření a snažila se utéct.
Voldemort jí dohněvaně pronásledoval.

Metal po Auguron jednu kletbu přes druhou a Auguron se jen tak tak podařilo kletbám uhýbat.

Neměla u sebe hůlku a tak se snažila bránit svou mocí, která v tomhle snu nefungovala tak jak by měla.
Auguron zběsile utíkala lesem a nemotorně za sebe máchala rukama, což nemělo pražádný význam.

Voldemort rozhořčeně zastavil a naposledy na Auguron křikl mučící kletbu.
Kletba Auguron trefila přímo do zad a ona padla v bolestných křečích na zem.
Svíjela se nesnesitelnou bolestí a pusu měla plnou hnusné pachuti vlastní krve.

Auguron v tu ránu otevřela oči.
Bellatrix klečela vedle ní na huňatém
koberci.
Byla bledá v obličeji a mlčky sledovala Auguron.
Bellatrix na sobě měla černé dlouhé šaty, na nohách měla černé lodičky, na krku náhrdelník s ptačí lebkou, který nosila vždycky a nikdy si ho nesundávala a vlasy měla typicky rozházené a rozčepýřené na všechny strany, ale docela jí to slušelo.

Auguron se nechápavě posadila a Bellatrix si až teď všimla že je vzhůru.

"Delphi! U merlinových vousů!"

"Co se stalo matko?!"

"No křičela jsi ze spaní a tak jsem se šla podívat co to provádíš a ty tady ležíš na zemi a svíjíš se jak žížala v křeči!"

"To nic, jsem v pořádku"

"Nezdá se mi"

"Jen noční můra"

"Ach...jako vždycky"

"Asi už to tak bude"

"Zase o Tomovi?"

"Ano, o tátovi,ale nic mi není!"

"Fajn, fajn, ale jestli chceš ještě spát, lehni si prosím do postele, jako člověk!"

"Ano matko"

Bellatrix se zvedla ze země a Auguron si lehla do postele.
Přetočila se na bok a opět čelila svým nejstrašnějším nočním můrám.