Sestry zla 🖤 [POZASTAVENO]

hrůza a děs

"Emily Andersonová!"
Zavelela McGonagallová a malá Emily silně polkla. Emily byla roztomilá dívenka s myšími vlasy.
Emily silně polkla podruhé, přistoupila před dřevěnou židličku a posadila se na ní.
McGonagallová jí posadila na hlavu moudrý klobouk a ten okamžitě křikl: "Zmijozel!"
Emily si oddechla a s šibalským úsměvem se posadila vedle Auguron.

Profesorka McGonagallová se zakřenila a četla dál.

Po zařazování Snape blábolil něco o vzdělávání mladých studentů, Auguron si připadala hůř než v Azkabanu, nejradši by se na místě vypařila a už se nikdy neoběvila.

Po Snapově nudném mluvení přišla na řadu hostina. Auguron nikdy nejedla,jen opravadu málokdy měla hlad a tak si jen dlaní podepřela bradu a civěla se na hromadu jídla před ní.

"Ty nebudeš jíst?",zeptala se jí najednou malá dívenka,kterou Auguron poznala,byla to Emily.

"Hmm,nemám hlad",odpověďěla bez zájmu Auguron a odvrátila od Emily zrak a rozhodla se jí ignorovat.
Emily se zamračila a odešla si sednout na jiné místo.

Za Auguron se znenadání zjevil Voldemort a tvářil se jakoby šťastně,což u něj Auguron viděla poprvé.
Jakmile se objevil,všichni přestali hodovat a s překvapenými obličeji civěli jak na Auguron, tak na Voldemorta.
"Auguron?!"

"Ahoj otče..."

"Jen jsem tě přišel varovat, budeš se chovat tak,jak se patří, rozumíš mi jasně?!"

"A...Ano otče.."

"Výborně,tak já už musím jít, nemám moc času ",než stačil Voldemort doříct větu,přemístil se pryč.

Skoro všichni přítomní se začali hihňat a šeptat si mezi sebou o tom,co právě viděli.
Leo a její parta nebelvírských holek se na Auguron civěly a Leo na ní dokonce ukázala prstem,při čemž něco říkala. Auguron ovšem netušila co,kvůli hluku, který se rozléhal po celé velké síni.

Auguron by si v této chvíli přála být neviditelná. Přála si vypařit se a několik hodin se nikde neukazovat. Byla to pro ní prostě hrůza a děs...

Zvedla a skoro se slzami v očích doběhla do Zmijozelské společenské místnosti, která byla liduprázdná, poněvadž všichni ještě hodovali ve velké síni.

Vyběhla do své ložnice,převlékla se do své černé noční košile a sedla si na okenní parapet.
Byla jí celkem zima,ale
čekala,až přiletí její irský fénix Auguron a tak se to snažila vydržet. Nečekala dlouho a opravdu přiletěl, posadil se Auguron do klína a přivítal jí něžným klovnutím do tváře.
Auguron ho chvíli hladila po hlavě a potom na ní přišla únava,lehla si do postele, přehodila přes sebe pletenou deku,kterou si s sebou dovezla a usnula.

Ráno jí probudilo klepání na okenní sklo,to byl Auguron, který nesl poštu jako každé ráno.
Fénix shodil Auguron do klína Denního věštce a pár dopisů, Auguron ho pohladila něžně po peří a on odletěl do své klece,kterou Auguron položila hned vedle svého nočního stolku.

Auguron nejdřív otevřela Denního věštce a zalistovala jím. Nic jí nezaujalo. Jenom titulní strana, na které bylo velkým písmem napsáno:
KRÁDEŽ U GRIGOTTOVÝCH, ZLODĚJ NEBYL DOPADEN.

Auguron:

Už zase?! Nemůžou už konečně ty Gringottovi nechat vydechnout?!
Ještě že to nebyl matčin trezor.
Už jednou se jim ho skoro povedlo vykrást, naštěstí ale netušili, že čeho se dotknou, to se začne množit.

Potom Auguron odhodila Denního věštce na noční stolek,hned vedle své černé lucerny,ve které ještě dohořívala svíčka a zadívala se na dopisy.
Jeden byl pro Auguron od Bellatrix, ostatní byly pro Leo.
Auguron byla moc zvědavá a tak jeden z Leiných dopisů otevřela. Byl napsán zvláštním cizím jazykem, kterému Auguron nerozuměla a tak zklamaně sklonila hlavu,nacpala si všechny dopisy do svého malého batohu a odešla k černému jezeru.