Sestry zla 🖤 [POZASTAVENO]

Sen

Delphi se rozhlédla kolem.
Široko daleko nikdo nebyl a ona se mohla kochat rozlehlou krajinou.

Až po dlouhé době sezení ve vlhké trávě si uvědomila, co provedla Merlinovi.
Sama se zasmála nad tím, že z něj udělala Ježerlina a přemístila se zpátky do sídla.
V sídle bylo až na hnědého malého ježka na Auguroniné posteli, úplně prázdno.
Auguron se uchechtla a vzala si drobného ježka do náruče.
Byl celkem roztomilý, ale Auguron by ho radši měla v podobě hnědovlasého Merlina a proto z něj mávnutím ruky znovu udělala člověka.

"Já tě zabiju Delphi", křikl Merlin a několikrát zaklel.
Auguron se pousmála a začala si před zrcadlem upravovat rozčepýřené vlasy a upravovat potrhaný černý hábit.

"Taky tě mám ráda", špitla a Merlin se zamračil.

"Nevíš kde jsou ostatní Merline?", zeptala se skoro šeptem Delphi a Merlin zavrtěl hlavou.

"Vím jen že Pán zla padl"

V místnosti nastalo hrobové ticho, které přerušil až černý fénix, který dosedl Auguron na rameno a strčil jí do ruky pomačkaný a na několika místech potrhaný dopis.

Auguron ho zaraženě pohladila po hlavě a otevřela smuchlaný dopis v nažloutlé obálce.

Milá Delphi, s mamkou jsme schované, Ginny a Ronald vyhráli.
Otec padl. Vrátíme se večer.

Leo

Delphi klesla na zem a zakryla si dlaněmi oči. Nerozbrečela se, ale bylo jí naprosto na nic.

"Del v pořádku?"

Merlin si sedl vedle ní a konejšivě jí pohladil po rameni.
Auguron zhluboka dýchala a nebyla schopná vydat ze sebe ani hlásku.
Objala hnědovlasého Merlina a opřela si hlavu o jeho rameno.

Cítila se v jeho objetí tak bezpečně, jako ještě nikdy.

O 10 měsíců později..

Bellatrix se zadívala na nebe. Byl již večer a venku bylo touto dobou už celkem chladno, ale Bella byla zvyklá i na horší věci.
Měla na sobě černý plášť do deště a na hlavě kapuci.
Pomalu mířila po mudlovské ulici a občas zůstala nechápavě civět na skupinky mudlů, které jí upěnlivě pozorovaly v její cestě.

Zastavila se před zvláštním domkem úplně na konci ulice.
Domek působil spíš jako horská chata, ale uvnitř musel být velký.
Měl zhasnuto na verandě a všechny žaluzie byly zastřené, až to skoro vypadalo že nikdo není doma.

Bella chvíli uvažovala o tom, že se přemístí dovnitř, ale rozmyslela si to a vešla dveřmi. Ocitla se v malé předsíňce.
Bylo tam na stěně spousta barevných pohybujících se obrázků.
Bellatrix se na fotky zadívala a hledala na nich svou malou holčičku.

Když jí našla na fotce, kde letí na koštěti malinko se zazubila a přejela po fotce svým prstem.

Potom otevřela dveře vedoucí z předsíňky a rozhlédla se kolem dokola.
Bylo tam několik dveří s různými nápisy a úplně na pravo byly vysoké dřevěné schody z mohutným zábradlím.

Bellatrix pomalinku kráčela po schodech a pro jistotu si vytáhla hůlku, kdyby náhodou narazila na nevítaného hosta.

Objevila se na další dlouhé chodbě, s úplně stejnou řadou dveří jako v dolním patře.
Bellatrix se pozorně rozhlédla a hledala dveře, které nesly nápis Leo.

Po deseti minutách je konečně spatřila.
Byly úplně na konci chodby na pravo.
Byl na nich zlatý nápis Leo a pod ním bylo velké růžové srdce.