Sestry zla 🖤 [POZASTAVENO]

trezor

Auguron si hlavu zabořila do kolen ještě víc. Celý hábit měla zmáčený slzami. Ztratila svého jediného kamaráda. Jediného člověka,kterého měla ráda,který se jí vždy zastal,podporoval jí a dokázal jí alespoň malinko zvednout náladu v těžkých situacích.

Auguron si otřela své uplakané oči,schodila si ze zad svůj černý kožený batoh,který s sebou vždy a všude nosívala a zašmátrala v něm.
Hledala pár centimetrů velký střep zrcadla. Griff jí ho kdysi dávno daroval a díky němu si mohli Griff a Auguron povídat,i když to nešlo osobně.

Když ho konečně nahmatala,vytáhla ho z batohu a zadívala se do něj.
Tak moc si přála,aby mohla ještě jednou jedinkrát spatřit Griffinův bledý obličej,který lemovaly jeho dlouhé bílé vlasy. Auguron přejela po střepu svým prstem,ale byla to marná snaha. Stále se jen dívala na svůj odraz,na svůj ubrečený,celý červený obličej.

Auguron se ještě chvíli pozorovala, potom to vzdala,zastrčila si střípek zpět do batohu a chystala se odejít.
V tom pocítila ledovou ruku na jejím rameni. Auguron se neodvažovala otočit. Stála jako přikovaná.
Netušila, kdo by za ní mohl stát.

Ten,kdo za ní stál jí prohrábl její bílé vlasy a Auguron se po momentě konečně odhodlaně otočila.

Byl to on. Byl to Griffin. Měl na obličejí pár šrámů a ze rtu mu tekla krev,byl však živý. Auguron ukáplo pár slz štěstí,usmála se na Griffina a skočila mu kolem krku.

"Grife....já..myslela jsem..teda Leo mi řekla..že je po tobě..."

Griffin k sobě Auguron přitiskl a poškrábal se na čele.

"Tvoje sestra je moc hloupá! Nemůžeš jí pořádně věřit! Tvoje mamka si taky myslí že jsem umřel..a teď se mi to tak i hodí,takže nikomu ani muk..."

"Já..už jsem si myslela, že to je pravda.."

"Neboj..já bych tě neopustil.."

"Už budu muset běžet Griffe.."

Auguron naposledy Griffa objala a poté se přemístila do svého pokoje.
Posadila se na kraj své postele a oddechla si. Potom si lehla a na chvíli zavřela oči. Po chvíli však se vším elánem vyskočila,až se čelem bouchla o poličku nad svou postelí.

Její znamení zla bylo v jednom ohni a Auguron byla tak šťastná. Konečně si jí Voldemort znova zavolal a dá jí další úkol. Auguron se šibalsky zazubila a přemístila se za ním.

"Co ti tak dlouho trvá ty hloupá?!"

"omlouvám se otče..Máš pro mě úkol?"

"Ano"

"Poslouchám.."

"O mých viteálech už víš..jeden z nich je v trezoru tvé matky..a Weasleyová ho nikdy nesmí najít! Musíš ho schovat na lepší místo, rozumíš Auguron?!!"

Auguron přikývla a bez dalšího zbytečného zdržování se přemístila před Gringottovic banku,kterou i nyní vlastnili skřeti. Bylo to taky jedno z mála míst,kam se Auguron nedokázala přemísťovat přímo. Vešla tedy dveřmi a čekala,až si jí skřet všimne.

"Ohh..slečna Raddleová..."

"Chci do trezoru mé matky! A nerada dlouho čekám!!"

"Dejte mi vaši hůlku..."

"Proč bych to dělala?!"

"Pro ověření..."

Auguron došla trpělivost. Vytáhla si z kapsy nenápadně svou hůlku, namířila jí na skřeta a bezhlasně špitla "Imperio!"

Skřet se usmál a naznačil gestem,aby ho Auguron následovala.
Auguron si schovala hůlku a šla za skřetem. Ten jí dovedl k obrovskému mramorovému sloupu, za nímž byl obrovitánský drak,který už dlouhá léta trezor střežil.
Auguron se skřeta na nic neptala a přistoupila ke drakovi. Uměla ho ukonejšit a tak pro ní nebyl problém kolem něj projít.

Skřet se pomalu proplížil nenápadně za Auguron a oba se zastavili přímo před vchodem do trezoru.
Skřet trezor složitě otevřel a Auguron do něj vstoupila.
Byl plný zlata a šperků.

Auguron už v trezoru své matky jednou byla a věděla, že čehokoli se dotkne, to se začne množit a proto neváhala ani chvíli a vznesla se do vzduchu.
Hledala jeden z Voldemortových viteálů. Byl to diadém. Diadém, který patřil Roweně z Havraspáru.

Rozhlížela se kolem dokola, ale po diadému ani stopy.
Ještě jednou se otočila kolem své osy a vítězně, skoro bezhlasně zajásala.

Byl tam. Vznášel se ve několika metrů od Auguron a byla kolem něj průhledná bublina.
Auguron dolétla těsně k němu a natáhla ruku.
Chtěla pohár vzít do ruky, ale průhledná bublina jí to nedovolila a spálila jí prsty.

Auguron potichoulinku vypískla bolestí a klesla o pár stop níže.
Pokusila se ještě jednou dotknout poháru, ale opět obdržela jen bolestivé popálení.

Auguron došlo, že to jen tak lehce nepůjde a bude muset něco udělat proto, aby si s sebou pohár mohla odnést.
Vytáhla si svou hůlku, namířila jí těsně k bublině a zamumlala nějáké dlouhé slovo ve zvláštním jazyce.

Průhledná bublina kolem poháru se obarvila na modro. Auguron se pousmála a po třetí se pokusila dotknout poháru.
Bublina jí tentokrát pustila a jakmile se Auguron poháru dotkla celou dlaní, bublina nadobro zmizela.

Auguron si pohár schovala do kapsy svého černého dlouhého hábitu a snesla se zpátky na zem.
Věděla, že musí pohár opatrovat jako oko v hlavě a kdyby tak neučinila,mohla by počítat s velikým a bolestivým trestem.

Ještě naposledy se v trezoru otočila kolem dokola a jakoby se nechumelilo vyšla ven.
Před Gringottovic bankou se opět  přemístila za Voldemortem a pohár mu vítězně předala.

Voldemort si od ní pohár převzal a chvíli si ho pečlivě prohlížel, jakoby kontroloval, jestli ho Auguron nepodvedla a skutečně mu donesla jeden z jeho posledních viteálů.

"Otče?.."

Voldemort Auguron nevnímal a byl dále zabraný do zkoumání poháru.
Když si byl konečně jistý, že je to skutečně jeho viteál, naposledy po něm přejel svými prsty a  rozhořčeně ho předal zpátky Auguron.

Ta byla připravená na to, že jí Voldemort pochválí za dobře odvedenou práci.
Pochvala se ovšem nedostavila a Auguron se smutně zadívala do země.

"A teď ho musíš pořádně schovat!! A jestli ne, tak moc dobře víš co tě čeká!!"

Auguron:

Už zase, zase je na mě zlý...přeju si aby byl hodný...ale on ne..takže ten úkol musím mistrovsky splnit, aby mě pochválil a já mu mohla promluvit do duše

"Odpověz Auguron!!!"