Únos Beth

24. kapitola.

,,Jo, jasně. Asi to zvládnu."
Pomalu jsem se zvedala. Viktor mě pozoroval. Asi abych třeba nespadla.
Jakub ke mně přišel blíž a chytil mě radši za ruku.
,,Jakube jsem v pohodě. Nic se neděje."
,,No radši. Nechci aby se ti něco stalo."
Šli jsme pomaličku a vešli do obýváku.
,,Nemotá se ti hlava?"
,,Ne. Ani trošičku. Neboj se Jakube. Jsem naprosto v pořádku."
Přišla jsem ke gauči a sedla si k Dominikovi.
Vedle něj seděl David.
Oba mlčeli, a nic neříkali.
,,Myslela jsem, že k tomu gauči nedojdem Jakube."
Dominik se na mě podíval pohledem, asi abych neměla takhle blbý vtipy.
Ale tohle vtip nebyl. Fakt jsme šli strašně pomalu.
,,Beth uklidni se, a seď."
,,A co vám je? Někdo umřel?"
,,Beth teď se tvoje vtipy nehoděj. Zrovna ty si tady děláš srandu."
,,Já si z ničeho srandu nedělám. Myslím to naprosto vážně."
Byla chvilka ticha.
,,A začne z vás někdo konečně mluvit, nebo tady takhle tiše budeme sedět do večera?" zeptala jsem se ironicky.
Dominik se zasmál.
,,Beth fakt tě mám dost. Mám chuť ti jednu střelit." řekl už naštvaně David.
Zakulila jsem očima a nic neříkala.
,,Poslali jsme Vojtovi peníze." řekl Jakub.
,,Jo? Tak super."
,,Davide můžeš na chvíli odejít?" zeptal se Dominik.
,,Jasně." řekl David naštvaně a odešel.
Nejspíš se urazil.
,,Jakube co se děje? Začínám mít strach." řekla jsem.
,,Jak už jsem ti říkal. Vojta mě začal vyhrožovat. Nebo ne mně, dalo by se říct, že Dominika."
,,Ano, vím, že tebe vyhrožuje. Ale co Dominik?"
,,Je to těžký. Nechtěl jsem ti tohle říkat."
,,Jakube řekneš mi to ještě dneska?"
,,Jsou v tom miliony."
,,Jaký miliony? Já vás nechápu. Tak už mi to řekni."
,,Dlužíme Vojtovi miliony."
,,Ale jak je to možný!?"
,,Zeptej se Dominika." řekl Jakub a podíval se směrem on.
Ani neumím popsat jeho pohled.
Naštvanej, nebo smutnej. Nejde to určit.
,,Víš. Pamatuješ jak jsem dřív říkal, že jsem měl každý den jinou holku?"
,,Jo, pamatuju." řekla jsem smutně.
Ani nevím proč, je to minulost.
,,Neměl jsem peníze. Půjčoval jsem si od Vojty, a dohromady to jde o 2 miliony."
,,Počkat. A co sis za to kupoval? Nebo, nevím jestli jsem to pochopila správně."
,,Chodil jsem na párty a tam jsem vždycky zaplatil nějaký holce, za to..."
,,Aby se s tebou vyšukala."
,,Přesně takhle jsem to říct nechtěl."
,,To je jedno. Chápeme se. Ale jak se ti povedlo dva miliony?"
,,Něco jsem dával za jídlo, pak za pár tetování. Neměl jsem na bydlení, pak jsem chodil do kasina tak i za to. A hlavně za to. No, ty víš."
,,A co budeme dělat? Bude tady zase bydlet? Já se ho bojím."
,,Já vím Beth. Potřebuju sehnat další peníze."
,,Dominiku neseženeš dva miliony za krátkou dobu, chápeš?!"
,,Neřvi po mně. Nemůžu za to."
,,A kdo jinej? Můžeš za to ty. Tvoje minulost. Nikdo jiný."
,,Fajn. Ale teď s tím už nic neudělám."
,,To ne. Na účtu mám nějaký peníze. Ale málo. Maximálně třeba deset tisíc."
,,Každá koruna se teď bude hodit."
,,Chtělo by to, abyste začali nějak vydělávat. Já bych vám pomohla, ale nemůžu."
,,Němej s tímhle starosti." řekl Jakub.
,,Z brigád jsem měla tolik peněz. A do Německa jsem často odjížděla. Tady si vydělávají servírky nejvíc."
,,Beth. My to vyřešíme."
,,Jasně. Tolik peněz. To nezvládnete."
,,Věř mi, že jo. Do týdne to bude mít na stole."
,,Ale proč jsi mi řekl, že tě vidírá, že mi vše řekne. Ale o milionech nic."
,,Já vím. Ale bylo by to na tebe moc. První ti řeknem, že potřebujem ještě tisíc a najednou miliony."
,,Takže tady zase bude?"
,,Beth to zvládneš. Vyměníme si pokoje. A budeme tě hlídat."
,,Fajn. Zvládnu to. To nechápu. Vrátíš mu tisíce a o těch milionech ses nezmínil. A kdy sis naposledy půjčoval ty peníze?"
,,O tom, že to chce vrátit, mi řekl Jakub nedávno. Nevím. Tak půl roku zpátky."
,,To už je teď jedno. Nějak to zvládnem. Já už jsem v pohodě. Vojtu budu ignorovat. A vy mi slibte, že zvládnete sehnat ty peníze."
,,Neboj se, zvládneme." řekl Jakub a snažil se usmát.
,,Navíc jak už jsme ti říkali, odjíždí zítra pryč." dodal Dominik.
,,No jo, vlastně. Super. Budeme tady sami."
,,A možná to dáte dohromady." řekl Jakub a zasmál se.
,,Haha, tyhle vtipy o nás dvou už jsou trapný. Vymyslete něco lepšího." řekl Dominik.
Zakroutila jsem hlavou.
,,Není to trapný. Jedinej kdo se tomu nikdy nezasměje jste vy dva."
Nic jsem neříkala.
,,Jsem úplně ze všeho vynervovaná. Asi půjdu za Kubou." řekla jsem a zvedala se.
,,Jo, jdi. A užijte si to." řekl Jakub.
Dominik se jenom usmál.
Jak mě tohle nebaví řešit. Pořád se to tady točí okolo Vojty.
Ale dnešní večer mi to nezkazí.
Vyšla jsem schody a ještě jsem si došla na záchod.
Pak jsem zamířila rovnou za Kubou.
Zapomněla jsem zaklepat a rovnou jsem vešla.
Rychle se otočil a usmál se.
,,Ahoj. Jak ti je?"
,,Jsem v pořádku. Jenom jsem taková zmatená, a je toho na mě moc."
,,Pojď, posaď se ke mně na postel."
Usmála jsem se, a sedla si.
,,Teď je těžká situace." řekl Kuba a smutně se na mě díval.
,,Jo, ale my to zvládneme."
,,Jo, jsi silná Beth."
,,Víš co bych chtěla Kubo? Abych šla nakupovat. Půjčuju si tady pořád jenom mikiny a jediný co mám, jsou kraťasy od tebe."
,,Neboj. Brzy se vše dozvíš a hned naběhneš nakupovat."
Podívala jsem se z okna.
,,Taky jsem koukal. Prší. Nádherný počasí na koukání hororu."
Zasmála jsem se.
,,Přesně. Přemýšlela jsem, co si pustíme a zatím mám pár nápadů."
,,Já taky. A vybral jsem ty nejdesivější."
,,Nee. Mám se bát?"
,,Bál se toho i dospělý člověk."
,,Fakt? No tak na to koukat nebudu. Víš jakej mám strach?"
,,Dělám si srandu. První mám připravenej La Llorona. A pak stáhni a zemřeš. Neviděla jsi něco z toho?"
,,Hele ne. Neviděla. Jen jsem o tom slyšela."
,,A víš o čem co je?"
,,Vím, že ta La Llorona bylo něco o té ženě, jak utopila svoje dítě. Pak když umřela, lovila děti, aby nahradila ty své."
,,Jo, přesně jsi to řekla. O tom to bude. Ještě jsem to neviděl, ale prej to je docela strašidelný, a má to hlavu a patu."
,,Tak na to kouknem."
,,Yees. A pak na to stáhni a zemřeš, na to se těším." řekl Kuba.
,,A kolik vůbec je hodin?" zeptala jsem se mimo téma.
,,Hele bude devět. Má to určitě nějak přes hodinu. A pak dáme ten druhej."
,,A o čem je ten druhej, o něm jsem neslyšela."
,,Je to o jedné aplikaci, která ti ukazuje za kolik roků, měsíců a dnů zemřeš. A dál ti to říkat nebudu, ať jsi překvapená."
,,Kubo já dneska neusnu."
,,Ty nemusíš. Já budu vstávat kolem osmý. Zítřek bude plný balení, třídění věcí a pak přespím u mámy."
,,No. A my tady budeme sami s Dominikem."
,,Fakt? Úplně sami?"
,,Vojta tady naštěstí nebude a ostatní jedou k tomu Kamilovi."
,,Budete s bráchou pít?"
Zasmála jsem se.
,,Jasně, že ne. Mám nějaký odpor k pití. Dřív jsem pila skoro každý den, ale je to minulost."
Kuba se usmál.
,,Jasně, chápu. Dojdu si na záchod, ty vezmi na stole notebook a zapni ho prosím."
,,Dobře." řekla jsem, zvedla se a šla pomalu ke stolu. Kuba zatím odešel.