Únos Beth

16. kapitola

Po otevření dveří, tam byly schůdky.
Venku ale pořádně pršelo.
Kolem byly krásný kytky a stromy.
To je krásný.
Zatím to tady vypadá udržovaný.
,,Pojď, teď půjdeme takhle do prava a rovně."
Šla jsem, jak mi řekl Dominik.
Všude krásný květiny, stromky a tráva.
Z dálky jsem uviděla takovej altán.
Přišli jsme k němu.
Bylo tam velký posezení.
,,Mužem si sednout tady a nebo počkej, ještě ti něco ukážu."
,,Dobře. Ale proč to tady je tak krásný, kdo se o to stará?"
Dominik se zasmál.
,,Věděl jsem, že se ti to tady bude líbit. A stará se o to asi nejvíc Jakub."
,,Hm. Ale je to tady fakt pěkný."
Šli jsme někam dozadu.
Mají tady i obří bazén, ale v tomhle počasí bychom se stejně nekoupali.
U baráku byl takový přístřešk.
Pod ním byly židle, stůl a taková velká houpací síť.
,,V zadu už nic není. Tak si můžeme sednout tady?"
,,Jo. Určitě. Ale jako tohle jsem nečekala, viděla jsem jenom trochu z okna."
Sedli jsme si naproti sobě.
,,No, pěkný to tady je. Jsme tady úplně na samotě. Žádní sousedi, a když bychom přeskočily ty vrata v zádu, vejdeme do lesa."
,,Fakt? To je dobrý, tak někdy můžeme jít."
,,No mě to taky napadlo, že bychom šli spolu někdy třeba v šest, našli bychom do sedmi houby a pak už by se setmělo a samozřejmě bychom měli sebou tuny jídla, seděli a jedli."
,,Tak se někdy Davida zeptáme, ne? Ale doufám, že bys to tam znal. Abychom nevolali o pomoc."
,,Jasně, že to tam znám Beth. Víš kolikrát jsem tam byl?"
,,Tak to vůbec nevím, ale už zrovna nás dva vidím, jak se ztratíme."
,,Kdo se bojí, nesmí do lesa."
Zasmála jsem se.
,,Já mám strašnej strach z tmy."
,,Ale neboj. By byla strašná prdel."
Kývla jsem s úsměvem.
,,Po takový době, jsem venku. To je hustý. Ten krásný čerstvý vzduch."
,,No je to tady krásný. Tady v Německu, jsou hlavně strašně hezký města."
,,Taky bych se někdy chtěla podívat. Ale nechápu, proč jste mi tvrdili, že jsme v Ústí."
,,Nápad Davida. Byla otázka času, kdy to zjistíš."
,,Docela se bojím, že mi Vojta bude zase něčím vyhrožovat." řekla jsem vážně.
,,No podle velký pravděpodobnosti ano, ale kdyby to udělal, hned, ale hned to musíš někomu říct."
,,Jo, to vím. Ale i tak mám z něho divný pocit."
,,Neměj. My tě ochráníme všichni."
,,Děkuju, jste hodní."
Po nějaký době jsme načali brambůrky.
Byli jenom klasický solený.
,,Tyhle brambůrky z celého srdce miluju." řekla jsem.
A ano, je to pravda, prostě strašně miluju tyhle solený brambůrky.
,,Za ty dva dny se o tobě dozvídám čím dál víc. Třeba, že miluješ vaření, brambůrky máš nejradši solený, máš ráda, když se s někým objímáš, dříve jsi byla servírka."
,,A to o mně ještě hodně nevíš." zasmála jsem se.
,,Pověz mi o sobě všechno Beth." řekl potichu, a díval se mi do očí.
Pršelo hodně a mám husinu.
,,Nevím co. Ale já o tobě skoro nic nevím. Na jaký škole jsi byl?"
,,Utekl jsem ze školy ve druháku. Vlastně celkově z domova. Táta mlátil mámu, ve škole mě šikanovali."
,,Počkej fakt? Dominiku strašně mě to mrzí. Já nevím, co na tohle mám říct, je mi to líto."
,,Pak jsem se začal chovat, jako největší zmrd. Každý den jsem byl na nějaký párty a pokaždé vzal k sobě jinou holku. Ale je to minulost. Nikdy jsem žádný vážný vztah neměl."
,,Neboj. Soudit tě nebudu. Je to minulost, zapomeň na to. Taky jsem nebyla svatá."
,,Co jsi dělala?"
,,Každý den pila, kouřila. Tak od 14 do 15. Myslela jsem si, že mi alkohol a cigaretami pomůžou. Jak už jsem jednou říkala, měla jsem psychické problémy. Rodiče na mě kvůli tomu řvali a byli zlí. Nemohla jsem za to. Moje sestra byla u nich vždy na prvním místě."
,,Beth. Taky jsi to neměla lehký, to jsem nevěděl."
,,Je to minulost. A já vím. Byla jsem omyl, rodiče mě nechtěli."
U toho, mi vytekla slza.
,,Neplakej. A tohle neříkej."
,,Říkali mi to sami, byla jsem nehoda. Ale přesto všechno, mi hrozně chybí."
,,To chápu Beth."
,,Někdy si říkám, jestli mi není líp tady. I když na mě je David hnusnej, mám tu lidi, který mám moc ráda a pomáhají mi." mrkla jsem na Dominika.
Dominik se usmál a u toho jedl brambůrky.
,,Nejvíc mi chybí moje kamarádka Betty. Strašně mi chybí."
,,Možná ji někdy uvidíš."
,,To těžko."
,,Bolí mě ti lhát Beth. Přece jenom víš, že Davidova minulost souvisí trošičku s tebou. I když ty samotná, jsi nic neudělala. Chci aby ti to David řekl a tahle komedie skončila."
,,Já taky. Zkus ho přemlouvat. Chci mít jasno v tom, co se stalo."
,,Snažím se. Přemýšlí o tom, že ti řekne. Ale netuší kdy."
,,Bylo by fajn, kdyby co nejdřív. A co Kuba? Říkal, že se bude stěhovat sem od rodičů, že?"
,,Jo, bude stěhovat ještě svoje věci. Budu mu s tím pomáhat."
,,Jo, to jsi hodnej."
Dominik vytáhl z kapsy od mikiny krabičku od cigaret.
Vytáhl si jednu, pak zapalovač a zapálil si.
,,Snad ti kouř nevadí."
,,Ne. Jasně že ne. V pohodě si kuř."
Dominik kývl a usmál se.
,,Těším se, až se vše dozvíš. Budeme spolu chodit do lesa, nakupovat, naučím tě něco Německy."
Zasmála jsem se.
,,A to si myslíš, že mi David jako dovolí?"
,,Ale jo, určitě. David zase tak zlej nebude."
,,No pokud ho teda nenaserem."
Pobyt venku je příjemný.
S Dominikem kecáme, o všem možným.
Vyprávěl mi různý příhody, co se mu stalo, a taky hodně o Vojtovi.
Jak se spolu hodně bavili a jak ho zradil.
Když mu bylo nejhůř, vysral se na něj.
Jak zmlátil Vojta Kubu.
Strašně informací.
Taky mi o sobě prozradil, že jaký má jeho každý tetování význam.
A slíbil mi, že mě někdy vezme tam, kde se tetuje a můžu si taky nějaký udělat.
Čas mi ubíhal hrozně rychle.
Rozdělili jsme si čokoládu a já mu povídala zážitky s Betty.
Hodně jsme se spolu nasmáli.
,,Kolik vůbec je?" zeptala jsem se ještě s plnou pusou čokolády.
Dominik sáhl do kapsy a hledal.
,,Zapomněl jsem si mobil vevnitř. Ale už bychom se měli vrátit, kecáme tady pěkně dlouho."
,,To jo a už mi začíná být zima." řekla jsem.
,,Tak pojď."
Zvedli jsme se a šli směr dveře.
,,Do prdele, máme problém Beth."
,,Jakej?"
,,Klíče jsem si zapomněl."
,,Tak zazvoníme ne?"
,,Nefunguje zvonek, takže se budeme modlit, aby slyšeli, že ťukáme."
,,Tak jim zavoláme."
,,Vždyť nemám ten mobil Beth. A to ťukání asi neuslyší."
Došli jsme k dveřím a Dominik vylezl schůdky.
Šla jsem přímo za ním.
Zaťukala jsem pořádně na dveře.
,,Hej!" zařval Dominik a začal bušit na dveře.
,,Asi nás neslyší."
Sedla jsem si na schody.
Je mi strašná zima a úplně se mi klepou nohy.
,,Co budeme dělat?" zeptal se Dominik a sedl si vedle mě.
,,Já vůbec nevím. A navíc je mi strašná zima, ale aspoň přestalo pršet."
,,Chceš moji mikinu hodit přes nohy?"
,,Neblázni, však tady nebudeš v tričku, v takový zimě." řekla jsem.
,,Nechci tady strávit noc, už je mi taky zima." řekl Dominik a podíval se na mě.
,,Zkusím jít ještě bouchat do dveří, ale nevím, jestli to pomůže."
Zvedla jsem se a bouchala.
,,Hej. Otevřete někdo. Prosím."
Chvíli jsem čekala.
Nic.
Jenom ticho.
,,Takže tady asi budeme čekat, než si někdo řekne, že jsme tam dlouho a otevře nám?" zeptala jsem se zoufale.
Sedla jsem si zpátky na schody vedle Dominika.
,,Nic jinýho nám nezbývá."
Podíval se na mě vážně.
,,Beth. Promiň. Můžu za to já. Měl jsem zapojit mozek, vzít klíče a nebo aspoň mobil."
,,Ale neomlouvej se. Vždyť to se může stát každýmu."
Zívla jsem si.
,,Jsem strašně unavená."
,,To já taky Beth. Nejradši bych šel do tepla pod peřinu a spal."
,,Ah. To mi ani neříkej."
Dominik ještě zahrabal v kapse.
,,Počkej. Možná jsem něco našel."
Vytáhl nějaký klíče.
,,Nejsou od baráku, ale od mého auta. Parkuju tamhle vzadu. Vím, že to není nějaký mega dobrý, ale lepší než na mokrý trávě."
,,To je super, aspoň, že tak."
Oba jsme se zvedli a šli k autu.
V autech se moc nevyznám, ale tohle je pěkný a moderní.
,,A podívej, jenom pro zajímavost. Tam je ten plot a za ním vstup do lesa."
Usmála jsem se.
,,Musíme tam fakt zajít."
Dominik odemkl auto.
Společně jsme si sedli dozadu. Je to tam velký a prostorný.
,,No luxus to teda není." řekl Dominik a opřel hlavu o roh sedačky.
,,To není, ale spolu to zvládnem."
Chvíli jsem seděla a Dominik po nějaký chvíli usnul.
Je tak roztomilej.
Nohy jsem si natáhla a opřela hlavu o sedačku.
Je mi nepohodlně.
Vyřešila jsem lepší způsob.
Hlavu jsem položila na stehna Dominika a nohy pokrčila, abych se vešla na zbytek sedaček.
Cítila jsem, jak mi položil Dominik ruku na hlavu.
Po nějaké chvíli jsem zavřela oči.

Mooc se omlouvám, že to vydávám vždy až takhle večer. Škola, kamarádi...
Takže vždycky ve středu, a v neděli v osm, čekejte novou kapitolu💞
Máte se na co těšit. Tohle je teprve začátek. Ještě se toho bude dít tolik, ale víc neprozradím💞
Krásný zbytek večera..