Únos Beth

41. kapitola

Když se vařila voda, dala jsem tam rýži a osmahla zeleninu a maso.
Tohle je vždy rychlé jídlo.
Pak už jsme jenom nandali těm, co chtěli.
Což všichni, krom Vojty. Ten je naštěstí zalezlej.
A ne, že bych si stěžovala. Za to jsem samozřejmě ráda.
,,Davide můžu si dát?"
,,Jo, dej si." řekl naštvaně, ale ne zase tak, jak minule.
Přinesla jsem to Davidovi na gauč.
,,Tady máte pane veličenstvo."
Dominik se zasmál a slyšela jsem, jak zatleskal.
Ten se někdy chová jako malé dítě, ach jo.
,,Tak už si ze mě děláš srandu nebo co?"
,,Ano, dělám."
,,Jo? Aha, tak ty takhle jo?"
,,Ne promiň, vždyť já to tak nemyslím."
Sedla jsem si na gauč vedle Dominika a ochutnala.
,,Je to hodně dobrý." řekla jsem a nabrala si po druhý.
,,Přesně. Tak taky když jsme to vařili my dva."
,,My dva? Vždyť jsi vlastně skoro nic neudělal."
,,Tak když jsi mě k tomu nechtěla pustit."
,,A ty se mi divíš? Mám ti připomenout tu rýži?"
Dominik se zasmál.
,,Opovaž se to říct někomu Beth."
,,Vy dva se tady pořád hádáte." řekl Martin.
,,Ne, jenom si děláme srandu." řekla jsem.
,,Přesně. Ale zvládla jsi to skvěle." usmál se.
Usmála jsem se taky a měla takovou chuť ho obejmout.
,,Jo. Potřebuju s tebou mluvit Beth." řekl Dominik.
,,Jo, dobře."
Zvedli jsme se a přišli k němu.
,,Teď nesmíme." řekla jsem.
,,Ne. Tohle jsem tentokrát nemyslel. Myslel jsem spíš to s těma kamerama." zašeptal.
,,No. To je hodně špatný. Nevím co budeme dělat." povzdechla jsem si.
,,Tak všichni se to dozví. David snad naštvanej nebude."
,,To bude trapný, až to uvidí."
,,Neasi. Prostě to by nikdo neměl vědět a navíc.."
,,Dořekni to Beth."
,,No. Ne, nic. Promiň."
,,Beth povídej. Víš, že mi můžeš říct cokoliv."
,,Ano, to vím."
,,Ale nevzala jsi ty peníze?"
,,Ne. Jasně, že ne. Zbláznil ses?"
,,Ale zajímá mě, proč jsi to prostě nedořekla."
,,Už ani nevím, co jsem chtěla říct."
,,Dobře. Budu ti věřit."
,,Nebo počkej. Našla jsem něco divného."
,,O čem mluvíš?"
,,U Davida. Uklízela jsem mu skříň a vypadla na mě jedna obálka. A. Našla jsem tam divnou věc."
,,Beth ty jsi mu hrabala ve skříni?"
,,Ano, neměla jsem otvírat tu obálku." zašeptala jsem.
,,Až to zjistí, tak tě zabije. Fakt."
,,Já vím. Ale byla jsem tak zvědavá. A to co jsem našla, je tak divný."
,,Počkej. Ukážeš mi to prosím?"
,,Jo, pojď ke mně."
Zvedla jsem se a přišli jsme ke mně.
Zahrabala jsem v šuplíku a vzala do ruky obálku.
Dominik si ji vzal a otevřel.
Doufám, že sem nikdo nepřijde.
Začal číst.
,,Víš, Beth."
,,Co?"
,,No. Vím od koho to je a co jde."
,,Dominiku prosím řekni mi to. Je to divný."
,,Beth. Já nesmím."
,,Tak mi řekni, jestli se mě to týká aspoň. Já na to sama nepřijdu."
,,Tak trošku."
,,Tak teď tomu už vůbec nerozumím. Tak strašně mi motáte hlavu." povzdechla jsem si.
,,Já vím."
,,Beth tohle musíš nechat. Zapomeň na to a neřeš to."
,,Dej mi nápovědu. Prosím."
,,Slib mi, že se už nebudeš hrabat ve věcech Davida."
,,Ano, slibuji."
,,Dám ti jednu nápovědu. Ale bojím se, že budeš pátrat dál."
,,Prosím."
,,Jak se jmenuje tvůj táta?"
,,Co, proč? Jason Koverský."
,,Přemýšlej Beth. Tohle je tak strašně velká nápověda."
,,Co? Jak to souvisí s mým tátou?"
,,Přečti si ten konec."
Vzala jsem nechápavě znova do ruky papír.
,,Dobře poslední věta."
,,Myslím, že šanci nemáš. S pozdravem J.K." přečetla jsem jsem nahlas.
,,Počkat. To není možný. Ty začáteční písmena. Jason Koverský. To není možný."
Přečetla jsem si dopis ještě jednou.
,,Takže to psal můj táta?"
,,Beth na ostatní si buď přijď sama nebo počkej na Davida. Já už mlčím."
,,Teď jsem ještě zmatenější."
,,Já jsem ti to říkat nechtěl."
,,Zkusím si vše dát dohromady. A zkusit to zjistit."
,,No klidně. Ale mě do toho nezatahuj."
,,Slibuju."
,,Beth vím, že jsi zmatená. Pak ti David vše řekne. Bude nejlepší, když to necháš být."
,,Dominiku ty mě nechápeš. Já mám šanci zjistit, proč jsem tady. Po tolika dnech. A mám si to nechat ujít?"
,,Chápu tě. Ale je ti jasný, že tenhle rozhovor nikdy neproběhl a nic jsem ti neříkal."
,,Ano. Budu ticho jako myška."
,,Ale navíc David zjistí, že jsi našla ten dopis. Ty kamery Beth."
,,Sakra. Tak to bude ještě dobrej průser."
,,Bude. Zlatíčko to nesmíš dělat."
,,Já vím. Ale proč by tohle psal můj táta?" řekla jsem smutně.
Dominik pokrčil rameny.
,,Hlavně s tímhle nechoď za Davidem."
,,Takhle blbá nejsem."
,,Já vím, že nejsi. Ale teď už pojď dojíst to jídlo a na tohle nemysli." usmál se.
,,Děkuju." řekla jsem a přišla s Dominikem do obýváku.
Jakub nás pozoroval, jak oba jdeme.
Sedla jsem si opět na gauč a začala jíst.
,,Beth nepřehrabuj se v tom a jez." řekl David.
,,Už nemůžu."
,,Ne? Tak já to za tebe rád dojím." řekl Dominik.
Vzal mi to z ruky.
,,Ne. Ona to dojí." řekl David naštvaně.
,,Nemám hlad. Tak mě laskavě nenuť."
,,Budu. Okamžitě jez nebo se naseru. Jíš strašně málo."
,,Hele a dost. Když nechce, tak si to prostě nedá." bránil mě Dominik.
,,Hele víš co? Dělej si co chceš."
Kývla jsem s úsměvem.
Asi se urazil. Jen ať se klidně urazí. Jako mě tohle nebaví.
Nebude mě do něčeho nutit.
Neznamená, že když nemám hlad, že vůbec nejím.
Sakra, ale co ten dopis.
Nemůžu uvěřit, že to psal můj táta.
Možná by to fakt dávalo smysl.
Že se můj táta bavil s Davidem.
A něco se stalo.
No a pak tam bude nějaký důvod, proč tady jsem.
Je možný, že to souvisí s mýma rodičema.
Povzdechla jsem si.
Vybavilo se mi, co se dřív dělo.
Když táta měl nějaké psychické problémy.
Jednou se dokonce stalo, že zabil člověka.
Jeho kolegu z práce.
Bylo to s ním hodně těžký.
Mámě jednou zlomil ruku. A mě zmlátil tak, že jsem jela do nemocnice.
Ale policie to nikdy neřešila. Nevěděla o té vraždě. A o tátovi to nezjistili.
Mám slzy v očích.
Nechtěl to udělat.
Je možné, že měl i nějaký problémy s Davidem.
V tu dobu byl schopen udělat vše.
A do teď je divnej a nemá to moc v hlavě srovnaný.