Únos Beth

37. kapitola

Pousmála jsem se.
,,Nevím co dřív. Asi tu dobrou." řekla jsem.
,,No. Sehnal jsem docela dost peněz."
,,To je fakt super." řekl Dominik.
Je tak roztomilej, když má radost.
,,Počkej. A co ta špatná?" zeptala jsem se.
,,Zmizely mi nějaký peníze z peněženky."
,,Počkej, myslíš, že Vojta?"
,,Ne. Ještě než přišel, už tam nebyly."
,,A kdy jsi to zjistil?" zeptal se Dominik.
,,Dneska ráno."
,,Hm. A nevíš kdo by to mohl být?" zeptala jsem se a prohrábla si vlasy.
,,Nevím. David si myslí, že jsi to byla ty Beth."
,,Co že? Proč jako já?" zvýšila jsem hlas.
,,Klid. Beth. David si to myslí. Ne já."
,,Tak to je David dobře blbej. Vždyť na co zrovna jí by to bylo?"
,,Včera jsem si ji tam nechal. Když jste byli spolu sami."
,,Martine vždyť nás úplně obviňuješ." řekla jsem naštvaně.
,,Beth to si nemysli. Jenom se ptám."
,,Tak ono to tak vyznělo. Když ještě zmíníš, že jsme tady byli jenom my dva." dodal Dominik.
Martin si povzdechl.
,,Mohl to udělat někdo i ráno. Nemyslím si, že by jsi to udělala ty Beth."
,,Já vím, že mě podezříváš. Ale já to fakt neudělal." řekl Dominik.
,,On by to fakt neudělal."
,,Musím se zeptat všech."
,,Jasně. Ale fakt mi věř. Vím, že jsem dělal tolik špatných věcí, ale teď bych to neudělal."
,,Dobře. V klidu. Já nikoho nechci obviňovat."
Martin se poškrábal na hlavě a odešel.
Podívala jsem se na Dominika.
,,Doufám, že si o mně nemyslíš, že jsem to byl já."
,,Dominiku. Jak bych mohla. Vím, že ty by jsi mi nelhal."
Usmál se a pohladil mě.
,,Měli bychom začít něco dělat." řekla jsem, abych změnila téma.
,,To měli."
Vzala jsem znova do ruky seznam.
,,Já mu jdu uklidit ten pokoj."
,,No tak já uklidím kuchyni a umyju nádobí."
,,Super, tak já pak přijdu."
Vešla jsem do pokoje Davida.
Hledám ten bordel.
Vždyť je tady úplně krásně uklizeno.
Otevřela jsem skříň.
Má tam strašně moc oblečení.
Prohrabovala jsem se v mikinách.
Má je tak pěkný.
Vzala jsem si do ruky černou nike mikinu.
Sakra jak oni si vydělávají.
Podobnou mikinu taky mám. Doma.
Takže už ji dlouho neuvidím.
Spíš bych řekla, že vůbec.
Vyndala jsem nějakou zelenou mikinu.
Hm, docela hezký oblečení. Vzala jsem do ruky černé tričko.
Ze skříně vypadla nějaká obálka. Ohla jsem se a vzala ji do ruky.
Zajímalo by mě, co v tom ukrývá.
Třeba tam jsou nějaký peníze.
Doopravdy bych se neměla koukat.
Myslím si, že problémů už mám dost.
Natahovala jsem se, že obálku vrátím.
Moje zvědavost zvítězila.
Sedla jsem si na postel.
Rozdělala jsem obálku a podívala se dovnitř.
Peníze tam nebyly.
Uvnitř byl nějaký papír.
Ne, neměla by ses fakt dívat Beth.
Co to se mnou je?
Vždyť se hrabu v cizích věcí.
Seděla jsem a přemýšlela, jestli se mám podívat.
Vyndala jsem papír a pomalu ho rozbalila.
Uvnitř bylo něco napsaného.
Polkla jsem si a začala číst.

Davide omlouvám se. Strašně mě mrzí, že jsem to takhle přehnal. Ale stejně už byla stará. Každopádně sháněj dobrého právníka. Myslím, že šanci nemáš. S pozdravem J.K

Oči mi zůstali vyvalené. Tohle mi absolutně nedává smysl. Zajímalo by mě, kdo zajímavý dopis napsal.
Tohle jsem vůbec neměla číst.
Co ten člověk přehnal? Kdo měl být starý? A jaký právník?
Mám tak strašně otázek. Kdo by to tak mohl být.
Četla jsem to pořád dokola a kroutila nad tím hlavou.
Vzala jsem papír, složila ho a vrátila do obálky.
Tu obálku si vezmu k sobě.
Zastrčila jsem ji do kraťas.
Přišla jsem ke skříní a srovnala oblečení, aby David nic nezjistil.
Na tohle potřebuju přijít. Moc šancí nemám, ale tohle mě fakt zajímá.
Nedává to smysl a...
Celkově to je divný. Zavřela jsem skříň a šla zastrčit k sobě do pokoje obálku.
Přišla jsem k sobě a naštěstí nikoho nepotkala.
Otevřela šuplík a zastrčila obálku co nejdál.
Tohle by byl velký problém, kdyby to někdo zjistil.
Vzpomněla jsem si, co kluci říkali.
Co když tohle souvisí se mnou?
Ale je to blbost, vždyť jak by mohlo.
Vše je možné. Sedla jsem si na postel.
Pořád na to musím myslet.
Tady v tomhle domě se dějí tak divný věci.
Zmizely peníze, záhadný dopis.
A už vůbec divný je, že mě David unesl.
To je to nejdivnější.
,,Beth?"
Dominik otevřel dveře.
,,Kde jsi? A už jsi uklidila u toho Davida?"
Vytrhl mě z hlubokých myšlenek.
,,No. Jo. Jasně, už jsem tam uklidila."
,,Vypadáš nějak zaraženě. Děje se něco?"
,,Ne. Vše v pořádku. Nic se neděje."
,,Dobře. Já jsem umyl nádobí a pouklidil jsem to v té kuchyni."
,,Tak když tak já si vezmu koupelnu a ty bys mohl vytřít." usmála jsem se.
,,Jo, dobře. Tak já jdu na to."
Zvedla jsem se a přišla do koupelny.
Pozorovala jsem se v zrcadle.
Moje pleť je na tom hodně špatně.
Našla jsem takovou divnou věc a řeším, že moje pleť je špatná.
J.K. To je tak strašně podivný.
O Davidovi toho podle mě nevím hodně věcí.
Vlastně o něm nevím skoro nic.
Vzala jsem koště a zametla.
Potom jsem umyla zrcadla.
Na zemi ležela mikina. Vzala jsem ji do ruky a zhasla.
Myslím, že to je hotový. Uklizeno tam je.
Hodila jsem mikinu přes rameno
Přišla jsem za Dominikem.
Ten už vytíral v obýváku.
,,Našla jsem nějakou mikinu, nevíš čí je?"
,,Moje ne. Podle mě Jakuba. Běž se ho když tak zeptat."
,,Tvoje určitě není. To bych poznala." usmála jsem se.
,,No. Už mu na to serem. Řekneš, že jsi to prostě vytřela všechno."
,,No, jasně. Já jdu za tím Jakubem."
To je dneska takový uklízecí večer.
Zaklepala jsem u mého bývalého pokoje.
Jakub nic neříkal, tak jsem prostě vešla.
Ležel na posteli a koukal na mě nechápavě.
,,Jakube, není to tvoje mikina?"
Jakub se podíval.
,,Jo, děkuju. Kde si ji sebrala?"
,,Byla v koupelně na zemi."
,,No jo, vy vlastně uklízíte. A Martin ti už říkal o těch penězích?"
,,Jo. Říkal. A já jsem to fakt nebyla. A Dominik určitě taky ne."
,,Já vím, Dominik, ani ty byste to neudělali."
,,David si myslí, že jo." povzdechla jsem si.
Jakub mávnul rukou.
,,To neřeš. Čisté svědomí máš, takže jsi v pohodě."
Kývla jsem.
,,Mě to tak nebaví tady uklízet."
,,No jo, neměla jsi pít." zasmál se.
,,Myslím si, že jsem si to už uvědomila a neudělám to."
,,To je dobře, že ti to došlo."
,,Tak já mizím, jdu dál uklízet."
Otočila jsem se a chtěla jít.
,,Beth?"
Otočila jsem se.
,,Děkuju, že jste mi přestěhovali ty věci."
,,Jo, vůbec nemáš za co, ale byla to makačka."
Odešla jsem pryč