Únos Beth

13. kapitola

Sedím na záchodě a už mě to tady fakt nebaví.
Nebudu mít kalhoty. Super.
To tady budu chodit ve spodním prádle nebo jak?
Ale nechci tady být v krvavých kalhotech.
Strašně se tady nudím a modlím se, aby přišel Dominik.
Uslyšela jsem ťukání.
Hurá, Dominik konečně přijel.
,,Děkuju moc Dominiku. Počkej jdu otevřít." řekla jsem a šla mu pořád s špinavýma kalhotkama otevřít.
Musela jsem se zamknout, aby mi sem když tak nikdo nevlezl a nechci si špinit nový.
,,Nejsem Dominik. Ale co chceš po Dominikovi?"
V tu chvíli ve mně hrklo.
A do prdele Vojta.
Sedla jsem si zpátky na záchod.
,,Co? Nic?"
,,Nic jo? Jsi tady úplně říkala, že děkuju Dominiku a že mu jdeš otevřít."
,,Nestarej se."
,,Hele co vy dva spolu tady plánujete? Mám jít za Davidem?"
,,Prosim tebe, jdi do píči už s Davidem a odejdi. Dole máš záchod taky, ne?"
,,Dole je Jakub."
,,Tak popožeň jeho."
,,Ne. Ty dělej. Nečekej tady na svého Dominika a otevři, jinak jdu za Davidem."
Ne. Přesně tohle jsem nechtěla.
Ale musím dělat, že je mi to jedno, sice si tím moc nepomůžu, ale budiž.
,,No a co jako? David vypáčí dveře, nebo co?"
,,Chceš dostat?"
,,A od koho jako? Od tebe ty frajere?"
,,Ne. Od Davida."
,,Jasně. Ty na to koule nemáš. Se bojíš viď?"
,,Okamžitě otevři ty dveře Beth!"
,,Co tady děláš vole?" řekl Dominik.
Moje záchrana.
Dominik je tady, doufám, že to nějak zakecá.
,,Ať okamžitě otevře."
,,Hele nech ji bejt. Aspoň na záchodě, ne?"
,,Schání tě." řekl Vojta a slyšela jsem, jak jde dolů.
Chvíli jsem počkala.
,,Děkuju moc. Máš to?"
,,Jo, mám. Musíš mi otevřít."
Oblékla jsem si spodní prádlo a otevřela dveře.
,,Tady máš zatím pouze jeden balík. Neboj, mám jich víc, ostatní ti dám do pokoje."
,,Děkuju. Ale počkej. To tady budu chodit bez kalhot?"
,,No, asi ano, dokud se nevyperou. Převlíkni si ty kalhotky a pak to hodíme dole do pračky."
,,Dobře."
,,Nebo já počkám a dám to tam já, ty si jdi když tak lehnout, ať tě tady nikdo moc nemusí vidět, a vezmi si ten zbytek vložek."
Kývla jsem.
Sedla jsem si zase na záchod a nandala na čistý prádlo a vložky.
Ah, konečně.
Vzala jsem všechny špinavý věci a dala je Dominikovi.
,,Počkej ještě Beth. Jaktože jsi říkala Vojtovi, že mě sháníš?"
,,Ne, neřekla. Teďkon to je jedno, pak ti to řeknu."
,,Fajn, jdu to tam hodit."
Vydechla jsem si. Teďkon jsem Vojtu hodně naštvala.
Určitě ano.
Vzala jsem pytlík, v kterým bylo všechno balení vložek.
Rychle jsem to dala do pokoje a zavřela za sebou dveře.
Tady chodím bez kalhot, to je tak strašně divný.
A štve mě, že nemají sušičku, že než mi to uschne, tak to bude trvat dost dlouho.
Co řeknu klukům.
Hele, kluci, dostala jsem to, takže jsem ušpinila kalhoty, který se perou, takže tady budu chodit bez nich.
Tohle určitě neřeknu.
Někdo prudce otevřel dveře.
Ve dveřích stál nasranej David.
A jejda, už zase.
Byla jsem přikrytá peřinou a čekala, co se bude dít.
Vojta ho na mě určitě poslal.
Zavřel za sebou dveře a přiblížil se k posteli.
,,Co si to zase řekla Vojtovi? Jak se to k němu chováš?!"
,,Pardon."
Teď potřebuju, aby sem přišla nějaká záchrana.
Prosím.
,,Jaký pardon? Co to má znamenat jako?! Jak si můžeš dovolit ho poslat do píči?"
,,Já vím."
,,Jo. Tak ty víš."
,,Dělej stoupni si."
Tak to ne. Si řekne co tady dělám bez kalhot.
,,Dělej, myslím to vážně!"
Dostala jsem strach, tak jsem si stoupla.
Ještě, že mám dlouhý tričko a nic nejde vidět.
,,Pojď ke mně. Dělej."
Začala jsem se celá klepat a nevěděla, co mám udělat.
Poslechla jsem a šla blíž.
,,Zopakuj mi, co jsi mu říkala!"
,,Já už si to nepamatuju."
,,Jo aha. Tak ty jsi to nepamatuješ?!"
,,Už ne."
,,Půjdeš se mu omluvit jasný? Je dole."
Nahlas jsem si polkla.
,,A kde máš vůbec kalhoty?"
,,Perou se." řekla jsem tiše.
,,No mně to je jedno. Já tady taky chodím bez kalhot. Ale jdi se mu omluvit, dělej."
,,Jo, vždyť já už jdu."
Vůbec se mi nechce jít takhle polonahá dolu.
A ještě se omluvit Vojtovi.
Ale musím.
Neochotně jsem šla dolů a David šel za mnou.
Vešla jsem do obýváku.
Viktor ležel dole na gauči a zaměřil se na mě.
,,Kde máš kalhoty?"
,,To je jedno." řekla jsem.
Martin seděl a nevěřícně se koukal.
Otočila jsem se na Davida.
Koukal na mě pohledem, jakože se mu mám hned omluvit.
Byl asi v kuchyni, tak jsem tam došla.
David šel pořád za mnou.
,,Promiň." řekla jsem jenom, abych to měla co nejrychleji za sebou.
,,Tak se snad omluvíš hezčeji, ne?!" zařval po mně David.
,,Jo. Omlouvám se."
Vojta se vítězně usmíval.
Nejradši bych mu jednu vrazila.
,,Za co?" zeptal se s úsměvem, aby si užil, jak se mu poníženě omlouvám.
,,No za to, jak jsem se k tobě chovala."
,,Hm."
Podívala jsem se na Davida, který na mě pořád naštvaně čuměl.
Nesnáším Vojtu.
Je to takovej hnusnej debil.
A nejhorší je, že mu to nemůžu říct.
Strach z Davida mi to prostě nedovolí.
Ale někdy je vztek mocnější jak strach, no.
,,Můžu jít nahoru?"
,,Ne. Ještě my vysvětlíš, proč jsi tak strašně děkovala Dominikovi a radostně mu šla otevřít dveře, dokud si nezjistila, že to je Vojta?!" zařval po mně David.
Dominik byl v obýváku.
Modlím se, aby sem přišel, a zachránil mě.
,,No. Je to moc osobní."
,,Jo ono to je osobní jo?! Okamžitě mi to řekni."
Slyšela jsem kroky.
Do kuchyně opravdu přišel Dominik.
,,Nech ji. Je to osobní a tobě do toho nic není." řekl a snažil se být v klidu.
,,Tak mi to teda řekni ty."
,,Nic ti říkat nemusíme."
David chvíli mlčel.
Jenom doufám, že mě už nechá.
,,Do prdele Beth okamžitě mi to řekni, jinak  takovou dostaneš!" zařval po mně.
Mám zase slzy na kraji.
,,Ty už ani na ni nesáhneš kurva! Přestaň ji mlátit!" zařval po něm Dominik.
Přiblížila jsem se k Dominikovi.
Teď se cítím bezpečněji.
,,Ukliď to jídlo po zemi a zameteš střepy." změnil David téma.
,,A už ji nech."
Dominik se k Davidovi přiblížil.
,,Já vím. Musíš chránit tu svoji malou kurvu! První tady jede po Viktorovi, pak po tobě a už se vnucuje i Kubovi a Jakubovi! Ty to nevidíš do prdele? To její objímání s Jakubem?! Malá kurva, stejně jako její máma."
Rozbrečela jsem se a Dominik se k němu přiblížil úplně.
,,Řekni slovo a uvidíš."
,,No tak vy byste se taky k sobě hodili. Kurva a děvkař, který se vyspí s každou."
Sledovala jsem Dominika.
Strašně jsem plakala.
Dominik zvedl ruku a silně ho uhodil pěstí.
David se pomalu neudržel a tekla mu krev z nosu.
,,Beth, pojď se mnou." řekl v klidu a šel se mnou nahoru.
Nevím, proč tohle říká.
Nechápu to.
To že se s někým obejmu, neznamená, že jsem kurva.
A proč zmínil moji mámu?
Přišli jsme ke mně do pokoje.
,,Beth. Teď mě poslouchej. David mele sračky. Neplakej. On si tady vymýšlí úplný blbosti. Za to ti slzy nestojí."
,,Já vím. Jsem strašně citlivá. Ale proč zrovna moje máma?"
,,Zkus s ním promluvit."
,,Ale Dominiku. To je úplně k ničemu.
Doopravdy. Nic mi neřekne."
,,Já vím. Zatím nic říkat nechce."
,,A proč narážel na tebe?"
,,Víš. Tohle nikomu neříkej. Dřív. Tak rok zpátky. Jsem chtěl každou holku.
S každou jsem se chtěl vyšukat.
Ale změnil jsem se. Bylo to hodně špatný dělat."
,,Jasně. Chápu. Každý byl nějaký. A je dobře, že jsi se změnil. David by to neměl zmiňovat."
,,To ne. Bylo to od něj hodně zlý. Ale nemysli si o mě, že jsem děvkař. Nejsem."
,,Taky nejsem kurva." řekla jsem potichu.
,,Já vím. A nedělej si starost s Davidem. Mele často sračky."
,,Děkuju, že jsi mě bránil."usmála jsem se.
,,Vůbec mi nemusíš děkovat. Dělám to vše pro tebe."
,,Měla bych ti děkovat na kolenou. Za to, co pro mě děláš." řekla jsem a obejmula ho.
Dominik si mě přimáčkl k sobě.
,,Mám tě ráda. Děkuju za všechno."
Dominik mě přestal objímat.
Díval se mi do očí a já jemu.
Trochu se ke mně víc naklonil.
Začalo mi nahlas bít srdce.
Cítím, jak je mi příjemně.
Strašně jsem se lekla.
Někdo prudce otevřel dveře.
Rychle jsme od sebe oba šli.