Únos Beth

8. kapitola

Vyšla jsem nahoru a mířila rovnou ke mně do pokoje.
Cítím se divně. Nechápu nic.
Nechápu, co všichni myslí tím, že David měl důvod mě unést.
Nic mi nedává smysl a asi ani už nebude.
První je David na mě celý ráno zlej, pak mi čtyřikrát vrazí.
Pak v ten stejný den, mi koupí mekáč, nechá mě si sednout na gauč a baví se normálně.
Brání mě před Vojtou a prej mi nechtěl vrazit tolik.
Musím hodně přemýšlet.
Proč by měl David důvod mě unést.
Ale aspoň vím, že tohle není náhoda.
Už od začátku mi tenhle celý únos přišel divný.
A ano, měla jsem pravdu, nic není náhoda.
Když mi to oni říct nechtějí, měla bych potom začít pátrat sama.
Navíc podle mě Vojta ví všechno.
Asi mi to neprozradí, ale myslím, že dneska na to upozorňoval Davida.
Možná to je důvod, proč David nechtěl, abych chodila do ostatních pokojí.
Potřebovala bych to tady prohledat.
Podívat se, jestli nebude někde něco, co by mi poradilo, co se stalo Davidovi v minulosti.
Zítra Davidovi budu uklízet pokoj.
Nevím, možná by z toho byl velký problém, kdyby mě David uviděl, ale potřebuju se k němu do pokoje mrknout.
Mrknout se do šuplíku, pod postel.
Prostě všude. Potřebuju najít nějaký indície, a přijít na pravdu.
Nevím sice, jestli to zvládnu, ale mohla bych.
Ale byl by asi nejlepší způsob, jak něco zjistit.
Promluvit si se samotným Davidem a vypáčit z něho aspoň něco.
Ale nevím, jestli to je úplně dobrý nápad.
Jednou se ke mně chová strašně a jednou to není zase tak hrozný.
Potřebuju zjistit, co se mu stalo.
V téhle situaci nevím co mám dělat.
Teďkon večer byla sranda.
Cítila jsem se dobře.
Doopravdy asi na to měli vliv Dominik s Viktorem.
Když jsem pomyslela na Dominika, čuchla jsem si k tričku.
Jeho krásná vůně.
Vzpomněla jsem si, jak si ze mě každý dělá srandu s tím, že chci Dominika.
Nad tím jsem zakulila oči.
Teďkon přijde Jakub.
Jakub je bratranec Vojty. Fajn, tak jestli mají v rodině tohle chování, tak to bude zajímavý.
Doufám, že Jakub se chová na úrovni a ne jako Vojta.
Taky se mě snažil vydírat.
Už si moc nepamatuju, co říkal, ale jeho poslední věta byla, že nevím, čeho všeho může být schopný.
Měla bych tohle říct někomu.
Třeba Dominikovi nebo Viktorovi.
Ale nevím.
Možná si to nechám pro sebe a až to bude vážný, tak se někomu svěřím.
Neví o mně nic. Absolutně nic a netuším čím by mě tak mohl do budoucna vydírat.
A i kdyby si na mě něco vymyslel, tak mu v tomhle baráku nikdo krom Jakuba věřit nebude.
Podle mě, by mi byl schopnej Vojta říct celou pravdu.
Ale nedokážu se zeptat. Buď si na to přijdu sama nebo mi to David časem řekne.
Neměla bych i potom všem, jít za takovým zlým člověkem, jako je Vojta, a zjistit si od něj vše.
Ponížilo by to Davida a to nechci.
Přes to všechno, co mi udělal.
Jak mi ublížil, odloučil od rodiny.
Nevím.
Docela mám strach, co to bude.
Když to souvisí se mnou.
Sedím. Přemýšlím nad vším možným a koukám směr okno.
Zvedla jsem se a šla k němu.
Venku je doopravdy krásně.
Strašně moc bych chtěla jít ven.
Slyšela jsem kroky po schodech.
Moje dveře se otevřely.
Ve dveřích stál Dominik.
,,Jakub tady bude za chvíli. Vyrazil dříve."
,,Fajn. Mám jít dolu?"
,,No, můžeš. Moc dlouho si tu nepobyla sama."
,,Jo, ale ani mi to nevadí, půjdu ráda. Akorát se bojím, že když to je bratranec Vojty, tak se bude ke mně chovat strašně."
,,To ne, je to něco jako já. Teda myslím. Je to můj hodně dobrej kamarád, zlej na tebe nebude." řekl a díval se na mě s úsměvem.
,,Ještě, že tě tady mám, tak hezky si mě uklidnil. Kolik mu je?"
,,O rok víc jak mně." řekl a smál se.
Taky jsem se zasmála.
,,21?"
,,Uber, 20 mu je, mně 19."
,,Ale Martin mi říkal, že ti je 20."
,,Fakt. To je debil fakt." řekl s úsměvem.
,,Počkej takže tobě je 19?"
,,Ano, čistých. Jsme o tři roky."
Usmála jsem se.
,,Aha. Tak jsem zvědavá na Jakuba."
,,Jo, a neboj, kdyby na tebe byl zlej, tak mu domluvím. Jako Vojtovi." řekl a zasmál se.
,,Ano. Za to jsem ti moc vděčná, děkuju."
,,Chudáku, sis myslela úplně, že budu řvát na tebe, viď?"
,,Ano, protože jsem zvyklá." zasmála jsem se.
,,To chápu, tak pojď." řekl a zvedl se. Zvedla jsem se taky a šla za ním.
,,Mám teď umýt nádobí?"
,,Ne, všichni jste to nedojedli krom mě, takže ještě ne."
,,Jak jinak." řekla jsem.
,,Co jste tam spolu dělali?" zeptal se Martin.
,,Sakra. Martine ty si s tím nedáš pokoj. Nic, řekl mi, že přijede Jakub, a jestli půjdu dolu. Tak jsem šla. Toť vše."
,,Dobrý, já ti věřím. A kalhoty máš viď?" zasmál se.
Davida to očividně rozesmálo, tak se začal smát na celé kolo.
,,No lepší než kdybychom oba neměli nic, ne?" zasmál se Dominik.
,,Přesně tak."
,,Já bych se ani nedivil." řekl Martin.
Podívala jsem se na něj vražedným pohledem.
,,A kde je teďkon Jakub?"
,,No bude tu za každou chvilinku."
,,Dobře. Ty jo, vlastně už jenom Kuba, ten mladší, Vláďa, a už tu budem všichni." řekla jsem.
,,No, je nás tu docela hodně." řekl Martin.
Kývla jsem a podívala jsem se na Dominika.
Usmál se na mě, tak jsem mu to oplatila.
Slyšela jsem opět odemykat dveře.
Tenhle pocit už moc dobře znám.
Strach z danýho člověka.
Nejdřív z Viktora, pak z Dominika, Vojty a teďkon Jakuba.
I když mě Dominik uklidnil, stejně mi buší srdce, a cítím se divně.
Do obýváku vyšel Jakub.
Měl pár tetování, špinavě blond vlasy, černý tričko s džínáma, a usmíval se.
Dominik šel hned za ním a pozdravili se.
Vypadají, že se spolu baví a mají se dost rádi.
Pak šel k ostatním a pozdravil je.
Přišel přímo ke mně.
Srdce mi bilo jako o závod.
Přitom vypadal naproti jeho bratranci velmi milej.
,,Ahoj, já jsem Jakub, Beth." řekl a podal mi ruku.
Usmála jsem se.
Podala jsem mu ji a stále se usmívala.
,,Ahoj, ráda tě vidím." řekla jsem.
,,To jsem rád. Půjdeme spolu prosím do kuchyně, vy se klidně bavte, pak pokecáme." řekl a už mě odváděl.
Tak ten mi přijde též hodně v pohodě.
Ráda jsem šla s ním.
Sedl si ke stolu, a já vedle něj.
,,Jak se tady máš? Já vím, že to je docela blbá otázka, no."
,,Mám se fajn. Teďkon teda. Dominik je strašně v pohodě, Viktor taky a Martin mi taky nevadí. David mě v oblibě nemá, spíš bych řekla, že mě nesnáší. A Vojta, měla jsem s ním docela konflikt." řekla jsem.
,,No doufám, že ti neudělal tohle, co vidím." řekl a díval se na tvář.
Zasmála jsem se.
,,To ne, to udělal David. Dneska tady byli docela velký drama a za ty dny, se toho stalo strašně moc."
,,Jasně to chápu. A Vojta je v pohodě. Jenom teda na některý."
,,Na mě teda moc ne, párkrát mi vyhrožoval."
,,Jo, to ti chci říct. Tohle je dost možný. On když někoho nemá rád, tak dokáže udělat všechno proto, aby ho zničil. A pokud se tohle bude opakovat, tak pojď za mnou, nebo za kýmkoliv, a pomůžeme ti, neboj."
,,Jo, jasně děkuju moc. A co vůbec ty, jak se máš, odkud jedeš?"
,,Jedu od kamaráda, bydlí tady kousek. A mám se skvěle."
,,Tak to chápu."
,,Kolik ti je?" zeptal se mě.
,,Mně je 16 a tobě 20. Říkal mi to Dominik."
,,Jo, s Dominikem se hodně bavíme, no."
,,A kluci už ti řekli proč jsi tady?"
,,Ne, prý časem. David to ještě říkat nechce."
,,Až ti to řekne, bude to pro tebe trochu těžší, ale jsi silná, a věřím, že to zvládneš."
,,Počkej, co tím myslíš?"
,,Promiň. Víc ti říct nemůžu."
,,Jasně, v pohodě."
,,A co, už jsi poznala Vláďu? Strašně v pohodě a vtipnej člověk."
,,Ne, ještě jsem neměla šanci ho vidět, ale jsem na něj zvědavá. Zítra ráno přijde Kuba. Jinak nás tady je docela dost."
,,No jo, Kuba jasně. Těšíš se na něj? Docela hezkej je." řekl a mrknul na mě.
,,Hezčí jak Dominik?" zeptala jsem se.
Jakub se zasmál.
Sakra, nevím co to říkám. Docela blbá otázka.
,,Dominik se ti líbí, viď?"
,,Ne prosím, nezačínej s tím. Všichni si tady ze mě dělají srandu, tak prosím, aspoň ty ne."
Jakub se zasmál ještě víc.
,,Ale ujistit tě můžu, holku nemá."
Zakulila jsem očima.
,,Vím o tobě spoustu věcí od kluků. Třeba že jsi byla servírka, atak.
Docela dost věcí."
,,Jo, jo, já o tobě taky ne. Jenom Dominik mi říkal, že jsi v pohodě."
,,Ty jo, ty mi tady básníš pořád o Dominikovi." řekl a zasmál se.
,,Ne, nebásním, jenom říkám, co mi říkal."
,,Ale já to na holkách poznám. Dominik tohle, Dominik tamto."
Zasmála jsem se.
,,Ještě něco Jakube?"
,,Jo asi promiň, že jsem ti před tím podal ruku, prej to holky nemají rády. A prej se holky mají objímat."
Dominik přišel do kuchyně.
,,Jdu si dát něco k jídlu, opět mám hlad."
Zasmála jsem se.
,,Ale vždyť ty pořád jíš Dominiku." řekla jsem a stále se smála.
,,To víš mám hlad, no. Jídlo, je moje všechno."
,,Já tomu věřím."
,,O čem jsme mluvili?" zeptal se Jakub.
,,Omlouval ses mi kvůli tomu objímání."
,,Jo, jasně, tak ještě jednou promiň."
,,Holky mají rádi, když kluci obejmou holku. Ale to nevadí. I když můžeš to napravit." řekla jsem.
Jakub se ke mně víc židlí přisunul a obejmul mě.
Obejmula jsem ho.
Má krásně pevný stisknutí.
Dominik si asi dělal zatím jídlo. Teda nevím, neviděla jsem na něj. Zajímá mě, co si dělá.
Jakub mě pomalu pouštěl a já jeho taky. Usmála jsem se na něj.
,,Podívej, udělal jsem si rohlík se šunkou." řekl Dominik už s plnou pusou.
Zasmála jsem se.
,,Já se divím , že ti není nikdy špatně."
,,Ne to není, mě nikdy." řekl a odešel.
,,Viděla jsi ho? Vidíš jak se předvádí?"
,,Počkej. Co že? Ne, nepředvádí."
,,No tak to si ho neznala před tím. Moc toho nenamluvil. Ano, byl vtipnej, ale jeho chování je prostě jiný. A ty pohledy? To jsi ho asi neviděla, když jsme se objímali. Úplně s nasraným pohledem nás pozoroval, a když ses na něho podívala, dělal, že nic."
,,Ale Jakube. To se ti jenom zdá. Koukáš asi moc na romantické filmy." řekla jsem.
,,Beth, jak myslíš." řekl a usmíval se.
,,Můžeme jít k nim, ne?"
,,Jasně." řekl, zvedl se a šli jsme.
,,Beth, máme to všichni dojezený, umyješ to nádobí?" zeptal se David.
,,Jo, ano, jasně, akorát já tam mám ještě jídlo."
,,Tak to umyješ pak." řekl David a sundaval si džíny.
,,Beth, nebude ti vadit, když si taky sundám džíny?" zeptal se Viktor.
,,Ale kluci. No jasně, že mi to nevadí. Buďte tady jak chcete."
,,Přesně tak, ona je hodná, ji to vůbec nevadí." řekl Dominik.
Usmála jsem se.
Pořád kalhoty neměl.
A mně to je upřímně jedno, jako taky bych si nejradši sundala kalhoty, ale tady určitě ne. Prostě je to divný. Tady samí kluci a já tady budu pobíhat v kalhotkách. Vzpomněla jsem si na událost, na kterou nerada vzpomínám. Jak se mi prostě mohlo stát, že jsem si zapomněla džíny. Kluci si o něčem povídali a já vypla. Prostě vůbec jsem je neposlouchala, a přemýšlela o všem možným.
,,Beth, to nádobí." řekl David naštvaně
,,Jo, promiň, jen jsem se zamyslela." Vzala jsem všechno nádobí, a odnesla do kuchyně
Začala jsem mýt. Ach jo, tohle mě tak strašně nebaví.
Doopravdy radši vařím. Ale teda je to o mnoho lepší, než zametat.
To je ještě větší peklo.
Tak nakonec jak říkal Dominik, Jakub je v pohodě.
Podle něj, se prej Dominik předvádí.
To skoro podle všech.
Sice netuším, jak se choval, když jsem tady nebyla, ale on to už jednou zapřel.
A já mu věřím.
Toho nádobí je strašně moc.
Slyšela jsem, jak se kluci baví.
,,Kdy ji to řekneš?" zeptal se Jakub.
,,Zatím je na to moc brzo. Ale nevím, asi by to vědět měla."
,,Podle mě bych ještě počkal, není na tohle připravená." řekl Martin.
,,No, to je pravda. Uvidím. Ale nikdo ji nic neříkejte. A ty Jakube prosim tebe domluv svýmu bratrancovi a řekni mu, ať tohle laskavě neříká." řekl David docela dost naštvaně.
,,Promiň, omlouvám se za něj."
,,Ty za to nemůžeš." řekl Dominik.
Stále jsem myla a poslouchala jejich konverzace.
,,Tak strašně moc mě sere." dodal David.
,,Já vím, neboj, zklidním ho."
,,Fajn, děkuju."
Po chvíli jsem měla nádobí umytý.
,,Kluci, kolik je?"
,,Chtělo by to tady ještě hodiny do obýváku, viď." řekl Dominik a zasmál se.
,,Ano, to by chtělo." řekla jsem s úsměvem.
,,Pět minut po šestý." řekl Jakub.
,,Jo, děkuju. Ale ten čas tak strašně letí."
Do obýváku přišel Vojta.
,,Čau, jdu tě pozdravit." řekl a šel za Jakubem.
Ten jeho nasranej obličej, mě tak štve.
,,Nazdar, jak je?" řekl Jakub a usmál se.
Jak může někdo říct a takovým hajzlovi, že je v pohodě. Není.
Měl by se jít léčit fakt.
,,Ujde to."
,,Nejdeš k nám?" zeptal se ho mile Jakub a koukal na něj.
,,S nima trávit čas? Tak to mě nech zasmát. Nechápu je. Oni unesou jednu holku a pak se k ní chovaj jako kdyby byla v hotelu."
,,Vojto, nech toho, moc dobře víš, že.."
Ani ho to nenechal doříct.
,,Jasně, nepotřebuju aby si mě tady poučoval. Jdu nahoru. Pokud budeš chtít přijď." řekl a naštvaně odešel.
,,Jakube, jak po mně můžeš chtít abych s ním byl v jednom domě?" zeptal se David a vydýchával to, jak je blbej.
,,Je to můj bratranec. Nemůžu ho vyhodit na ulici."
,,Tak ať se tady nějak chová."
,,Promluvím s ním."
,,Ale on se prostě nezmění i kdybys s ním mluvil milionkrát."
,,Davide, já vím, ale za zkoušku nic nedáš. Navíc já dělám co můžu."
,,Já vím." řekl na to David klidně.
,,Kluci nevíte kdy přijde Vláďa?" zeptala jsem se, abych změnila téma.
,,Nevím, možná třeba pozítří, nebo za týden, netuším." řekl Dominik a usmál se na mě.
Kývla jsem, a úsměv jsem mu vrátila.
,,Nemohla bych jít dneska k večeru s někým aspoň na zahradu?" zeptala jsem se.
,,Beth, dneska ne. Až třeba zítra." řekl Martin.
,,Jo, já už ani nevím, jak to venku vypadá."
,,A co si dneska dáme k večeři?" zeptal se Dominik.
,,Dominiku, zase? Však tohle už není možný." řekla jsem a smála se.
,,Jasně, že je. Já mám hlad vždycky a pořád."
Opět jsem se zasmála i s Dominikem.
Koukla jsem se na Martina.
Martin se usmíval a ostatní taky.
,,To je tak pěkný. Znáte se pouze den a už jsi takhle rozumíte." řekl Viktor a smál se.
,,Přesně tak, mám na to stejný názor souhlasím s ním." řekl Jakub a usmíval se.
,,Co s tím furt máte?" zasmál se Dominik.
,,No nic, ale vsadím se, že spolu do týdne budete." řekl David.
,,Jo, tak se vsadíme, ale věř mi, že vyhraju."řekl Dominik.
,,Jo takhle. Ty se chceš doopravdy sázet."
,,Jo, jasně. A ten kdo prohraje tak co?"
,,Ten kdo prohraje, tak bude sloužit tomu druhýmu celý den." řekl David a usmál se.
,,Jo, sázka platí."
,,Prohraješ Davide." dodala jsem.
,,No já si myslím, že ne."
Jako vážně? Oni se vsadili o tohle? Do týdne určitě s Dominikem chodit nebudu.
Zapírám tohle.
I když jsme jenom o tři roky, tak mě nějak na to, abych s ním chodila nepřitahuje.
Ale ať si tady každý myslí co chce, ale myslím si, že Dominik o mně zájem nemá a já o něho.
,,A co ta večeře teda?"
,,No můžeš si dát ten dortík, který jsme koupili, když si tak hladovej." řekl Martin.
,,A nebo nenačnem něco? Třeba nějaký brambůrky, nebo bonbóny?"
,,Nevím jak ostatní, ale já vůbec hlad nemám." řekla jsem.
,,No já taky ne. Jsem přejedenej." řekl Viktor.
David s Martinem s námi taky souhlasili.
,,No ale já si s tebou rád dám, já moc nejedl." řekl Jakub.
,,Jo? Tak já jdu něco načnout." řekl Dominik aktivně, rychle vstal a mířil do kuchyně.
Cítím se tu příjemně.
Atmosféra není napjatá, Jakub je v pohodě.
A docela jsem si tady na všechno zvykla.
Dominik přišel po chvilince, a už v ruce táhnul obří balení solených brambůrků.
Jak jenom může.
Sníst jedny velký hranolky, cheeseburger, zmrzlinu, nagetky, vypít colu, pak jsi po chvíli dát rohlík a ještě brambůrky?
Toho je tak strašně moc, až tomu nemůžu uvěřit.
Ale kluci už na to jsou prostě zvyklý.
Rychle to rozbalili, a už jedli.
Dnešek se stalo tak strašně moc věcí.
Hodně věcí se hlavně změnilo.
Dneska se asi sprchovat nebudu.
Spíš určitě, přece jenom jsem se sprchovala odpoledne.
Chtěla bych se jít zítra někam projít.
Po městě.
Ale nemůžu, policie mě určitě hledá a tohle mi David stoprocentně nedovolí.
Ale aspoň na tu zahradu.
Je mi úplně jedno s kým, ale chci jít na zahradu, pokecat, s kafem.
Třeba večer.
Udělat si příjemný večer.
Ale věřím, že tohle mi asi jen tak nevyjde.
,,Nepustíme něco k televizi?" ozval se po chvíli David.
,,Jo, ale doufám, že tam bude něco dobrýho." řekl Viktor.
,,No mrknem se."
Jakub vzal ovladač a přepínal.
Televize je obří, ale není nějaká nejnovější.
Ale pěkná je.
,,No já nevím, nic mě nezaujalo." řekl Jakub.
,,No nic, tak to vypni." řekla jsem.
Zítra půjdu uklízet k Davidovi.
Podívám se, jestli nedostanu aspoň jeden náznak, co se stalo.
Ale nevím, mám docela strach, kdyby mě chytnul, že mu tam hrabu.
Ten by mě asi zabil.
Ale zkusím se podívat.
Vzala jsem zbytky svého jídla, a začala jíst.
Mňam výborný.
,,Dojdu si na záchod." řekla jsem, zvedla se a šla.
Nevím, jestli mě někdo slyšel, nebo si mě vůbec všiml, že odchází.
Podívala jsem se do zrcadla. Jsem tak strašně unavená.
Možná přemýšlím o tom, že bych šla spát.
Došla jsem si na záchod a pak šla rovnou ke mně do pokoje nahoru.
Otevřela jsem si na spaní okno, lehla a zavřela oči.