Únos Beth

31. kapitola

Dominik se rozeběhl. Bral tam nějaký věci.
Slyšela jsem obří ránu.
Jako kdyby se rozbilo sklo.
Ne. Prosím. Co se stalo.
Dominik rychle přiběhl a zamkl.
Dveře už se otevřely.
Měla jsem slzy v očích.
Viděla jsem, jak nám přinesl trička a flašku vína a piva.
,,Neříkej, že ti tam spadla ta vodka."
,,No. Jo, spadla."
,,Nenene. Tak to prosím ne." povzdechla jsem si.
,,Oblékni se."
Vzala jsem si tričko a hodila to na sebe.
Oba jsme byli ticho.
,,Dělají si oba ze mě snad prdel, ne!"
Uslyšela jsem hlas Davida.
Tak horší to snad už být nemůže.
Uslyšela jsem ještě jeden hlas, ale ten jsem nerozeznala.
Je možný, že to je ten Kamil.
Tenhle hlas jsem ještě neslyšela.
,,Beth?!" zařval David.
Polkla jsem si nahlas.
Zakroutila jsem hlavou.
,,Já to vyřídím, zůstaň tady."
Dominik odemkl a šel.
,,Jee, čau Kamile."
Plácla jsem si po čele.
,,Dominiku, proč se tady valí po zemi vodka?"
,,No, ona spadla. A proč jste tady už teď? Měli jste být u něj."
,,To je jedno. Ty jsi pil, viď?"
,,Hm, jo. Ale to neřeš."
,,Počkej, počkej. A proč je tady rozbitá ta skleněná váza? A kde je Beth!"
,,Davide neřvi. Nevím, kde je. Nehlídám ji na krok."
,,Jestli pila taky, tak jsi mě oba nepřejte. Mám toho už dost kurva!"
Seděla jsem potichu vedle záchoda a čekala co se bude dít dál.
,,Jdi pro Beth, chci ji vidět."
Slyšela jsem kroky a Dominik přišel.
,,Jsme v prdeli, už to nezachráníme."
,,Ne. Musíme. Fakt. Tohle bude velkej problém."
,,Já vím."
Povzdechla jsem si.
Zamotala se mi hlava a udělalo se mi špatně.
Sklonila jsem se k záchodu a začala zvracet.
,,Asi nedojdeš."
Zakroutila jsem hlavou, jakože ne.
Dominik si povzdechl a rychle šel pryč.
Klečela jsem a poslouchala.
,,Udělalo se ji špatně."
,,Jo jí se udělalo špatně? Na zemi se válí vodka a Beth se udělalo náhodou špatně!"
Kamil nic neříkal. Nebo aspoň jsem ho neslyšela mluvit.
Bylo ticho a uslyšela jsem kroky.
Někdo rozrazil dveře.
,,Beth okamžitě se zvedni."
Zakašlala jsem, díky těm nechutným zvratkám.
Pomalu jsem se zvedala.
,,Pojď ke mně blíž a dýchni na mě."
Dominik stál za ním.
,,Nečum po Dominikovi, okamžitě pojď sem!"
David se podíval na zem.
,,Jo aha, takže tady je ještě víno a pivo, jo?!"
Přiblížila jsem se k Davidovi.
David se ke mně sklonil.
,,Dejchni na mě." řekl už docela v klidu.
Nic mi nezbývalo, tak jsem poslechla.
,,Takže cítím zvratky, pivo a vodku!"
Klepala jsem se.
V téhle situaci jsem úplně bezmocná.
Už jenom čekám, až mi přiletí velká facka.
No snad teda ne.
Hlava se mi motá a obávám se, že bych skončila na zemi.
David se otočil a koukal na Dominika.
,,Co ty mi k tomu řekneš?"
Pokrčil jenom rameny.
,,Jasně, nic mi k tomu neřekneš, budeš držet hubu."
Uslyšela jsem kroky a uviděla Kamila.
Snažila jsem se zaostřit, ale stejně jsem mu pořádné neviděla do obličeje.
Byl docela vysoký.
Mám tolik otázek. Proč přišli tak brzo? A kde jsou vůbec ostatní?
Ale na tohle bych se teď ptát asi neměla.
Přišla jsem blíž ke Kamilovi.
Podala jsem mu ruku.
,,Já jsem Beth." usmála jsem se.
Zasmál se.
Podal mi taky ruku.
,,Já jsem Kamil. Takový milý překvapení si nám udělala."
,,Tak si z toho snad nebudeš dělat srandu, ne?"
Nic na to neřekl. Chudák. Snaží se být ke mně milej a David ho takhle seřve.
Řekla bych to možná i nahlas.
Pokud bych se tolik nebála Davida.
Bylo ticho.
,,Ty běž nahoru k sobě, ráno to vyřídíme."
,,Ale já už nejsem dole, my jsme to už s Jakubem přehodili." řekla jsem.
,,Nedělej si ze mě ještě prdel!"
,,Ne, ona to myslí vážně. Fakt jsme to přestěhovali."
,,Fajn. Takže jdi okamžitě k sobě a ty taky."
Pomalu jsme šli za sebou.
Začala mě bolet hlava.
Vůbec nemám pojem o čase a fakt by mě zajímalo, kolik je.
,,Mám jít k sobě?"
,,Ne. Potřebuješ aby tě někdo hlídal. Kdyby se ti udělalo špatně." řekl Dominik vážně.
,,Ale David řekl..."
,,To je jedno, co David řekl. Postel mám větší, vejdeme se tam oba."
Usmála jsem se.
Poslechnu Dominika. I když bych neměla, chci ho mít u sebe.
Sedla jsem si na postel a poté si lehla.
Jsem unavená a už mě aspoň přestalo tolik bolet břicho.
Dominik si lehl vedle mě a přikryl mě jeho dekou.
Je tak úžasnej.
Ležela jsem a nemohla spát.
Dominik ještě seděl a něco dělal.
Pomalu mě zase začíná bolet břicho a asi budu zvracet.
Rychle jsem si sedla a vyběhla z postele.
Došla jsem k záchodu a zase si klekla.
Tohle je peklo.
Už nikdy v životě nebudu pít.
Prostě nesmím.
Jak jsem si zmáčkla břicho, přišlo na mě zvracení.
Slyšela jsem, jak někdo přichází.
Prosím ať je to Dominik.
Nebo aspoň ať to není David.
,,Beth?"
Naštěstí to David nebyl.
Otočila jsem se a rychle dýchala.
Stál tam Kamil.
Přišel ke mně blíž.
,,Počkej, podržím ti vlasy."
Kamil se ke mně ohl a vlasy mi podržel.
Začala jsem znova zvracet.
,,Bolí mě břicho."
,,Dobrý, bude to v pohodě."
Slyšela jsem, jak někdo pomalu šel.
Byl to Dominik.
,,Já se o ni postarám."
,,Ne. Jdi si lehnout. Taky ti musí být špatně."
,,Je, ale ne tolik."
,,Jdi si lehnout. Neboj, postarám se ti o ni."
Dominik kývl a pomalu šel.
Kamil mi nevadí.
Hlavně, že to není David, který by mi říkal, jak si za to můžu sama a jak už nikdy nemám pít.
Zítra to bude peklo.
Jenom doufám, že si vše budu pamatovat.
,,Už se mi zvracet nechce." řekla jsem.
,,Jo, tak dobře."
,,Chceš být tady ještě radši?"
,,V pohodě, jdu za Dominikem. A počkej, kde jsou ostatní. Co tady zrovna vy dva děláte?"
,,Šli jsme jenom pro peníze. Pak jsme chtěli jít zase ke mně."
,,Tak to jsme vám asi plány zkazili, co?"
,,Hm. No. Ani ne. Zítra se dozvíš víc, neboj. Ale měla by si jít už spát."
Kývla jsem a zvedla se.
Šla jsem pomalu do pokoje k Dominikovi.
,,V pohodě?"
,,Je mi už líp." řekla jsem a šla si lehnout.
Dominik mě zase přikryl.
Zavřela jsem oči a pak už nic nevnímala.