Únos Beth

5. kapitola

Vzbudila jsem se.
Vůbec netuším, kolik je.
A taky netuším, kdy přijede Dominik.
Co když tady už je?
No to by byl trapas. Vyšla bych takhle do kuchyně a tam on.
Úplně jsem si zapomněla vyprat oblečení. Pořád mám na sobě Martinovo tričko.
Ale nevadí mi to, tohle je poslední věc, kterou bych chtěla řešit.
Asi řeknu Davidovi, ať mi sem dá hodiny, protože nevím kolik je.
Třeba je teprve šest, nebo sedm, a nebo dokonce oběd.
Nandala jsem si kalhoty a šla dolu.
Sešla jsem schody a v kuchyni nikdo nebyl.
Je možný, že je doopravdy brzy ráno.
Protáhla jsem se.
Asi půjdu zpátky nahoru, ale nejdřív bych potřebovala zjistit, kolik je hodin.
Sedla jsem si na gauč v obýváku a rukama si snažila učesat moje dlouhé, rovné vlasy.
Dveře se pomalu otevřely.
Ve dveřích stál David. Měl úplně rozcuchaný vlasy a byl pouze v trenkách.
,,Co tady děláš, víš kolik je hodin?"
,,Nevím, hodiny tu nejsou a mobil nemám."
A jak bych to asi měla zjistit?
Co si myslí, že to určím podle toho, jak svítí slunce nebo co?
Kdyby to nebyl on a nebála bych se ho, tak to řeknu nahlas.
,,A televizi si tu rovnou pustit nechceš?"
,,Jo, docela chci, ale nevím kde je ovladač."
,,A dost, kdo ti dovolil si sednout na tenhle gauč?"
,,Nikdo." řekla jsem.
,,Takže se laskavě zvedni."
Poslechla jsem a zvedla se.
Sedla jsem si aspoň ke stolu a doufala, že tentokrát narážky mít nebude.
,,Kolik je?" zeptala jsem se.
,,Bylo jedenáct." řekl a koukal na mě jeho pohledem.
Zhluboka jsem se nadechla a pak vydechla.
Chtěla jsem se ho ještě zeptat na Dominika, v kolik přijde, ale není s ním řeč.
Už se ho na nic nezeptám. Už na něj nebudu mluvit, když se ke mně chová takhle.
Snažím se tady celou dobu s ním mluvit, ale s ním se nedá a já na tohle fakt nemám náladu.
Teď jsem se docela dost naštvala.
Do obýváku někdo přišel.
Nevěděla jsem kdo to je, tak jsem čekala, jestli přijde do kuchyně.
Přišel Viktor.
Poznala jsem, podle toho, jak pozdravil Davida.
David neodpověděl, asi jenom kývnul.
Dneska má asi doopravdy špatnou náladu.
Přišel do kuchyně.
,,Ahoj." pozdravila jsem ho.
,,Ahoj, jedla si něco?" zeptal se mě mile. Jenom tohle mi dneska zlepšilo náladu.
,,Ne, nejedla, musím se zeptat Davida, jestli si něco můžu dát."
,,Dobře, tak si dej když tak nějakej jogurt, v lednici jich tam je dost."
,,To nevím jestli budu moc." řekla jsem a doufala, že se David ozve, že mu to je jedno, nebo ať jsi klidně dám.
Ale bohužel nic.
,,Já se ho zeptám. Prosím tebe může si dát jogurt?"
,,Jo, ať si ho klidně vezme."
,,Děkuju." řekla jsem nahlas, aby mě slyšel.
,,Prosím tebe neřvi, jo?" řekl David naštvaně.
Viktor mávl rukou, abych to asi nechala být.
Jenom jsem se usmála.
Vytáhla jsem si z lednice jogurt a ze šuplíku lžičku. Jogurt byl nějaký čokoládový.
,,Nevíš kdy přijde Dominik?"
,,Jo, přijde na oběd. Měl tady být už dřív, ale není, má nějakej problém s autem."
,,Jasně, aha, to chápu. A myslíš, že na mě bude zlej?" řekla jsem potichu a doufala, že to David neslyší.
,,Hele, úplně nevím, ale věř mi, že nikdo horší jak David nebude." řekl mi ještě potišeji.
,,Dobře, snad bude v pohodě."
,,Co bude dneska k obědu?" zeptala jsem se.
,,Jo, dneska uvaříš ty. A možná, jestli se ke mně budeš chovat hezky a než přijde Dominik zameteš a umyješ nádobí, tak si budeš moc dát taky. Ale jenom možná."
Pane bože Davide, ty jsi tak hodnej, že když se tady udřu a budu vařit, tak si  budu moc dát taky.
To je od něj tak hezký.
Ale to ještě neví, že vaření přímo miluju a problém mi to nedělá.
Spíš se mi vůbec nelíbí, že budu zase muset mýt tunu nádobí a zametat.
,,Dobře problém mi to nedělá."
,,Můžu ti pomoc s vařením." nabídl mi Viktor.
,,Jste se nějak zkamarádili ne?" zasmál se David ironicky.
,,Prosím tebe Davide, drž hubu a dělej si svoje."
Já jsem na to radši nic neříkala.
,,Viktore, tuhle šestnácku do postele vážně nedostaneš, jestli si myslíš. Víme svoje, znáš se."
Takhle jsem Viktora ještě naštvanýho neviděla.
Měl zkřížený ruce a šel směr David.
Bouchnul do stolu u televize, až jsem se lekla.
,,Zavři hubu ty kryso!!" zařval.
Byl docela hodně naštvanej a šel z něj strach.
Mám pocit, že tady je úplně někdo jinej. Asi ho to hodně naštvalo.
David chvíli mlčel.
,,Bratan, uklidni se." řekl David u toho se smál. Neviděla jsem, co se dělo, ale dokázala jsem si to představit.
,,Já se mám uklidnit? Ty se uklidni, co to tady meleš?!"
,,Klid bože, se neposer, ale přece jenom si na ni starej." zasmál se znova David.
Uslyšela jsem zvuk, jak kdyby někdo někomu vlepil facku.
Nemůžu tomu uvěřit, Viktor fakt vlepil Davidovi.
David se ani nebránil.
Nic jsem neslyšela.
,,Jsi přehnal." řekl David a práskl za sebou dveřmi.
Nevěděla jsem co mám dělat.
Bojím se, že Viktor bude agresivní a řekne mi něco zlýho.
Uslyšela jsem kroky.
Přišel ke mně sám a usmál se.
,,Pomůžu ti s tím vařením."
Dělal jako by se nic nestalo.
,,Já vím, je asi blbý se ptát co se stalo. Nebo takhle. To co se stalo jsem slyšela. Spíš by mě zajímalo, co ti řekl tak špatnýho."
,,Zachoval se jako krysa, teďkon to řešit nebudem. Někdy ti to ale řeknu.
A neboj znásilnit tě nechci."
,,Já věřím, že zrovna ty by jsi nic takovýho neudělal."
,,Nevím co je Davidovi. Dřív jsme se k sobě chovali normálně, ale co si teď o sobě myslí teda nevím. A tímhle to fakt přehnal."
,,Sice nevím přesněji, jak to myslel, ale chápu, že se naváží, do tvojí minulosti a tobě se to zajisté nelíbí. A chápu to. Nevím jestli se změnil, nebo jak se k tobě choval dřív, ale věřím ti."
Viktor se usmál.
,,Já bych udělal špagety, mám výbornej recept na jednu omáčku." řekl abychom přišli na jiné téma.
,,Jo, ráda se naučím něco nového."
Slyšela jsem otevřít dveře do obýváku.
Nemám tucha, jestli to bude Martin, nebo David.
K jídelnímu stolu přišel Martin.
Měl bílý tričko a džíny.
,,Čau." pozdravil rozespale.
Viktor na něj kývl, a já ani radši neodpovídala.
,,Co se tady dělo? Úplně mě to vzbudilo. Ale překvapivě jsem neslyšel řvát Davida, ale tebe." řekl a ukázal na Viktora.
,,Martine nic se nestalo, v pohodě všechno."
,,Dobře, ale takle jsem tě řvát ještě neslyšel."
Díval se udiveně na Viktora.
,,No, to máš pravdu. Ale tak řešit to už nemusíme. My jdem s Beth vařit."
,,Fajn, problém s tím nemám, jděte na to. A co uděláte dobrého?"
Ty jo, Martin mi přijde nějak fajn dneska.
Asi se dobře vyspal. To bych měla zaklepat. Ale nechci to zakřiknot. Tentokrát odpověď nenechám na Viktorovi a zapojím se do konverzace.
,,Budeme dělat špagety, Viktor má prej výbornej recept na jednu omáčku."
,,Tak to abych se těšil." řekl a usmál se.
,,Jo, a Beth, chtěl bych si s tebou promluvit." řekl mi Martin.
Tuhle větu v tomhle domě nesnáším. Pak jsem z toho posraná celý den.
,,Mám se bát?" zeptala jsem se vážně.
,,Ne, myslím, že ne."
No aspoň, že to není David, i když ten si se mnou chtěl taky promluvit.
,,Dobře, jdeme na to. Vezmi prosím ty špagety z támhleté skříňky." řekl a ukázal na jednu ze skříněk.
Vytáhla jsem špagety.
,,Já ti ukážu, jak to dělám."
,,Já dám zatím vařit vodu." řekla jsem a začala makat.
Viktor mi říkal jeho recept.
Znělo to dobře a vypadal, že vaření není jeho slabá stránka.
A moje taky ne, ráda se přiučím.
Martin seděl u stolu a něco dělal na mobilu.
,,Jaký máme čas?" zeptala jsem se a usmívala.
,,Čas máte dobrej, je půl dvanáctý."
,,Dobře, předpokládám, že ve dvanáct to bude." řekla jsem a měla radost.
Měla jsem radost, že tady po mně nikdo neřve a že tady právě není David.
Martin mě sere, ale rozhodně se ke mně chová líp a to o hodně.
Viktor dělal podle svého receptu a já se přiučovala.
Míchala jsem špagety a pak je slívala.
David sem za tím nepřišel.
Asi potom konfliktu s Viktorem.
Docela jsem nad tím přemýšlela.
Naznačoval, že měl asi něco z šestnáctiletou holkou.
A kdyby to byla sranda, Viktor by se tolik nenaštval, a nevrazil by mu.
Zajímá mě všechno, co se ohledně toho stalo.
Je úplně jiné slyšet jen něco a úplně jiné slyšet celou pravdu.
Ale každopádně jsem ráda, že když tady není David, je tady pohoda.
Ale celý tenhle únos mi přijde zvláštní.
Tolik náznaků, že všechno má svůj důvod a že se to jednou dozvím.
Vůbec nechápu, o čem tady celej barák mluví.
Prej že se to dozvím.
Někdy.
Už jsme to měli s Viktorem hotový.
,,Teďkon bych asi měla jít umýt nádobí a zamést." řekla jsem smutně.
,,Musíš, že?" zeptal se mě Viktor.
,,Musím, řekl to David." řekla jsem a zakoulela očima.
,,Jenom rychle zameť, já umyju nádobí." řekl Viktor.
,,Viktore, já vím, že jí chceš pomoc a mně to je v celku jednu, ale můj kolega David, by tohle rád neslyšel."
Jak to Martin řekl, David vstoupil do obýváku.
Super je po klidu.
,,S čím bych nesouhlasil Martine?"
,,S tím, že bych Beth pomohl umýt nádobí, ať to má rychleji." řekl Viktor.
,,V žádným případě. Beth půjde mýt nádobí, pak zamete a možná dostane oběd."
Koukla jsem se na Davida.
Podívala jsem na jeho tvář. Byla červená. Říkám si, že možná tak bude červená i moje, když si půjdu promluvit s Davidem.
Teda doufám, že nepůjdu, snad zapomněl.
,,Co na mě tak čumíš? Jdi něco dělat."
,,Promiň, už jdu na to." řekla jsem a pousmála se.
Nejdřív umyju nádobí a pak až půjdu zamést.
Viktor si sedl ke stolu, vytáhl cigára, zapalovač a zapálil si.
Při mytí nádobí mě přepadl strach.
Z Dominika.
Třeba bude něco jako David.
Ale ještě, že tady mám toho Viktora, tolikrát mě uklidnil a toho neznám skoro ani den.
Pouze pár hodin. Když jsem doumyla poslední talíř, šla jsem na zametání.
To mě tak nebaví.
Nenávidím zametání.
První jsem zametla kuchyni, potom šla na obývák.
,,Mám u vás zamést?" zeptala jsem se.
David se na mě otočil. Jeho nasraný pohled na mě koukal.
,,Ne, jdi si sednout." řekl nakonec.
,,Jo, děkuju, tenhle příkaz udělám ráda." řekla jsem a usmála se.
Viktor se nad tím usmál, Martina jsem neviděla a na Davida jsem se radši ani nepodívala.
Uslyšela jsem klíč v zámku.
Fajn, jde sem Dominik.
Z hluboka jsem se nadechla a čekala to nejhorší.
Vešel potetovaný, a vysoký kluk.
Upřeně jsem se na něj dívala, jako před tím na Viktora.
Doopravdy hodně vysokej.
Možná ještě víc, jak David. A nebo se mi to jenom zdá.
Nedokážu popsat, jak na mě působil. Prohlížela jsem si ho od hlavy, až k patě.
Měl kapucu. Jeho mikina byla zelená, oči hnědé a obličej potetovaný.
,,Čau." řekl, usmál se a šel pozdravit Martina.
Hah, má takovej zajímavej hlas, docela mě to rozesmálo.
Plácl si s Martinem, šel za Viktorem, a pak za Davidem.
Pak přešel ke mně. Stoupla jsem si.
,,Beth, Beth, Beth. Jsi to ty viď?"
Tvářil se u toho docela přísně.
,,No, to jsem já." řekla jsem a pozasmála se. Já si nemůžu pomoc, ale mě fakt dostává jeho hlas.
,,Co ti na tomhle přijde jako vtipný?" zařval po mně David.
,,Absolutně nic." řekla jsem a vyzdvihla obočí.
,,Já jsem Dominik, asi víš, že?"
,,Jasně, tolikrát jsi byl zmíněn. Třeba když mi tady říkali- Chovej se slušně, přijde Dominik, ukliď než přijde Dominik, zítra přijde Dominik." řekla jsem a pozasmála jsem se.
Dominik se zasmál.
,,Tak doufám, že jsi teda uklidila, umyla nádobí a hezký posloucháš." řekl mile a pořád se usmíval.
,,Ano, já tady dennodenně makám. Šlapu tady jako hodinky." řekla jsem docela ironicky.
,,Hele, jak to s ním mluvíš?" zeptal se David a koukal na mě vykuleně a docela zařval.
,,Bože, trochu humoru." zastal se mě.
,,No nic Beth, my dva si ještě promluvíme, a povím ti něco. Třeba jak se ke mně máš chovat, atak dále, atak dále, no. A doufám, že jsi u tebe udělám dobrý obrázek, jak se říká."
,,To zajisté. Už jenom třeba tím, že jsem dělala oběd, tak by sis o mě mohl udělat dobrý obrázek." řekla jsem a zasmála se.
,,Ale, ale. No pokud to bude dobrý, tak možná přihmouřím oko, až tě budu někdy mlátit jo?" řekl Dominik a zasmál se.
Na chvíli jsem se zarazila. No doufám, že to nemyslel vážně.
,,Dobrý, nekoukej na mě, jasně, že tě tu bít nebudu, neboj. Teda pokud mi nedáš důvod." zasmál se.
,,Já si myslím, že tady v tomhle domě, to brzy udělá někdo jinej." řekl David a zajisté myslel sebe.
,,Viktor viď, zkušenosti?" řekla jsem ze srandy.
Dominik se tomu zasmál, i když tolik ani věděl, na co vtip narážel. Viktor taky a Martin se jenom usmál.
,,Jasně, Viktor. No tak ten by nezabil ani mouchu." řekl Dominik.
,,Hah, tak to si tady ráno nebyl."
,,Tak a dost, po obědě si my dva promluvíme jasný!?" řekl David a bouchl do stolu.
Dostala jsem strach a začalo mi nahlas bít srdce.
Že já se tady snažím vtipkovat.
,,Omlouvám se." vypadlo ze mě.
,,Můžeš nandat oběd." řekl David a byl už trochu zklidněnej.
,,Jo, jo. A můžu nandat i sobě?"
,,No nandej si taky. Týrat hlady tě nebudu."
Nic jsem na to neřekla.
Počítala jsem, kolik mám vyndat talířů.
Po dlouhém počítání, jsem zjistila, že pět.
Talíře jsem vyndala.
,,Tak si můžete sednout ke stolu." řekla jsem. Dominik a spol si sedli.
Do rukou jsem vzala čtyři talíře a pak pátý.
No jo, servírka.
Vzpomněla jsem si, jak mi chybí moje práce.
Obešla jsem všechny a položila talíře.
Pak jsem šla rychle pro příbory a i ty rozdávala.
,,Ty jsi na hotelovce, že?" zeptal se Viktor.
,,Jo, jsem. Moje milovaná práce. Už prvním rokem, mám brigády. V různých hotelech." říkala jsem zasněně.
,,Tak to je moc fajn." řekl Viktor.
,,Budete se tady vybavovat, nebo začneme jíst?" zeptal se David naštvaně.
,,Vybavovat se nebudem, neboj. Jinak tu omáčku jsem dělal já, nejlepší recept." řekl Viktor a pochválil se.
,,A proč ty jsi mi říkala, že jsi to vařila ty?" zeptal se mě Dominik a usmíval se.
,,No já myslela ty špagety že jo." řekla jsem a zasmála se.
,,Ach jo, já se z tebe poseru." řekl Martin a usmíval se.
Musím říct, že kdyby tu nebyl David, tak je tu situace uklidněná a všechno je v pohodě.
Ale docela hodně jsem si to teď posrala u Davida.
Ne, že bychom před tím byli spolu v pohodě, ale teď je to ještě horší.
Ale já si prostě narážky, na facku od Viktora nemohla nechat ujít.
,,Je to výborný." řekla jsem
,,Yees, je to mega moc dobrý." řekl Martin.
,,Jo, je to fakt výborný." řekl Dominik, a usmíval se.
Jediný David nasraně seděl, jedl a čuměl.
Ale za to jedl jako o život.
A já taky. I když jsem ráno měla jogurt, tak přesto mám hlad, jako vlk.
Dojedla jsem. Musím říct, že to bylo výborný.
David taky dojedl.
,,Jdu k sobě, až vy tři dojíte, Beth uklidíš talíře a pak půjdeš ke mně. Pokoj vedle Martina." řekl David, nasraně. Za sebou pak práskl dveřmi.
Tak a teď jsem v prdeli.
,,Beth, na tohle ti musím jenom říct, zlom vaz." řekl Dominik a oddechl si.
Usmála jsem se.
,,Viktore já mám strach." řekla jsem a se slzama v očích se podívala na něj.
,,Beth, to byla blbá sranda." řekl Viktor a povzdechl si.
,,Ne, byla to dobrá sranda, ale taková při který se máš sama zasmát a neříkat to Davidovi." řekl Martin a usmíval se. Nevím čemu se jako usmívá.
,,Tohle si k němu dovolovat nesmíš, ale očividně si to stále nepochopila." dodal Martin. A odložil příbor, do prázdného talíře.
,,Proč pořád nechápu, co se vůbec stalo?" zeptal se Dominik a koukal zvědavě.
,,Až spolu budeme mluvit, tak ti povím." řekla jsem. Viktor též dojedl. Fajn, teďkon ještě Dominik a jsem v prdeli. Nejradši bych se chtěla vypařit.
,,Já už to asi nedojím, je mi špatně." řekl Dominik a přejedeně se opřel.
,,Můžu to odnést?" zeptala jsem se.
,,Utíkej ty servírko naše." řekl Viktor.
Všichni se nad tím zasmáli.
,,Sakra, vy tu vtipkujete, a já se můžu posrat, co mi udělá David." řekla jsem a odnesla talíře.
,,Beth, můžeš jsi za tohle ale sama. Myslím to vážně. Nevím, co to do tebe vjelo, že si chtěla být za každou cenu vtipná, ale tohle prostě říkat nesmíš. A ještě k tomu Davidovi. Jo, vtipný to bylo, bylo to dobrý, a ten vtip se ti povedl, ale tohle si říkej kamarádům."
,,Já to chápu, byla to chyba." řekla jsem a ztrápeně se dívala.
,,Zvládneš to, jo, ničeho se neboj a buď v klidu." řekl Viktor a usmál se na mě.
,,Tak já jdu, ať to mám za sebou." řekla jsem.
Vyšla jsem z obýváku.
Došla jsem ke dveřím Davida.
Zhluboka jsem se nadechla.
Zaťukala jsem.
,,No pojď." řekl naštvaně.
Už teď se mi chce brečet a to jenom ze strachu.
Vešla jsem dovnitř.
David ležel na obří posteli.
Sedl si a koukal na mě.
,,Pojď vedle mě." řekl hodně naštvaně.
Sedla jsem si.
,,Co to kurva mělo znamenat?!" zařval.
,,Moc se omlouvám, doopravdy."
,,Joo, tak ty se omlouváš."
Mlčela jsem a koukala do země.
,,Koukej se na mě do prdele!"
Zvedla jsem hlavu a koukala se Davidovi do očí.
,,Jo tak ty ses rozhodla si ze mě dělat srandu?!! Ty si děláš srandu, že mi Viktor vlepil. Tak to jsem rád, že tě to rozesmálo! Počkej až se budu smát já, když dostaneš."
,,Davide, já to takhle nemyslesla."
,,Jo? A jak si to prosim tebe myslela?"
,,Když to bylo tak vynucený říct." řekla jsem.
Ani jsem se nenadechla, a David mi dal facku.
,,Au!" vykřikla jsem zmateně.
Strašně to zabolelo, ale fakt strašně. Takovou jsem ještě nedostala.
Zamotala se mi hlava.
David má extrémně velkou ruku a tohle hodně zabolelo.
,,Viktor ti taky vrazil tolik?" zeptala jsem se hodně blbě.
David se napřáhl a vrazil mi do stejný strany tváře, jako před tím.
Do rozbolený tváře rána zabolela ještě mnohem víc.
Vytekla mi slza.
,,Kolikrát jsem ti říkal, že se ke mně budeš chovat normálně?! Odpověz mi kolikrát?"
Vůbec jsem neměla sílu nějak odpovídat, ale věděla jsem, že musím odpovědět.
,,Hodněkrát."
,,Ano, hodněkrát, a proč  mě neposloucháš?! řekl a vrazil mi další facku, akorát po druhé tváří. Ukápla mi druhá slza.
Strašně to bolelo.
,,Takže přestaň si tady hrát na frajerku!"
,,Já si tady na nic nehraju." řekla jsem.
David zvedl ruku, a po třetí mě uhodil do tváře.
,,Jdi, než ti vrazím další."
Zvedla jsem se a odcházela.
Šla jsem do obýváku a zamířila do kuchyně.
Viktor se na mě podíval.
,,Bože, ty jsi dopadla. Prosím tebe sedni si." řekl starostlivě a pohladil mě po zádech.
,,Ten ti teda dal, dobrý?" zeptal se Dominik a koukal na mě.
,,Jo, akorát se mi motá hlava."
,,Vypadáš zmateně, hodně zmateně." řekl Martin.
,,Mám tam něco?" zeptala jsem se a ukázala na tvář, do který mě David uhodil třikrát.
,,No tady máš pěknou modřinu." řekl Viktor.
,,A ta druhá tvář?"
,,Na ní máš jenom obří červenej flek." řekl Martin.
,,Ty vole, nejsem tady ani hodinu, a už je tady drama." řekl Dominik.
,,Už jsem v pořádku." řekla jsem a nadechla se.
,,No dal ti hodně." řekl Martin.
Seděla jsem a nahlas dýchala.
,,Dobrý, už ze mě spadl ten stres." řekla jsem a zhluboka si vydechla.
,,No aspoň, že tak, ale úplně nevím, jestli ti za tohle ten vtip stál." řekl Viktor.
,,Rozhodně ne, každopádně...Teď půjdu mýt nádobí."
,,Ne, seď." přikázal mi Martin.
,,Dobře, když musím tak musím." řekla jsem a usmála se.
,,Jo, vím, že to říkám asi nevhod, ale zítra přijede můj brácha." řekl Dominik.
,,Joo kolik je bráchovi?" zeptala jsem se.
,,Bráchovi bylo sedmnáct, takže mrk, mrk, můžete to dát dohromady." zasmál se Dominik.
Taky jsem se zasmála.
,,Ano jasně. A jak se brácha jmenuje?"
,,Jakub. Je v pohodě."
,,Hmm."
,,Je ti aspoň dobře?"zeptal se mě Martin.
,, Jo, dobře mi je."
,,No když jsi sem přišla, vypadala jsi na to, že sebou každou chvíli jebneš o zem." řekl Dominik.
,,No to asi ne, ale bolelo to hodně."
,,Martine ty sis se mnou chtěl promluvit, že?"
,,Jo dobrý, teď chvíli seď, sanitku ti zavolat nemůžem." řekl Martin.
Zasmála jsem se.
,,Fajn a kdybych tady sebou jebla o zem, tak mě necháte ležet na zemi?"
,,No to asi ne, ale i když možná jo." řekl Martin.
,,Ty jsi hodnej." usmála jsem se ironicky.
,,No nic, já jdu umýt to nádobí."
,,Kam se furt ženeš s tím nádobím? Teď to nech, chvilinku, pak to uděláš." řekl Viktor.
Otevřely se dveře.
Všichni byli ticho. Radši.
David přišel do kuchyně, a šel si ještě nandat jídlo.
,,Co na mě čumíte pořád?" zeptal se a čuměl jeho typickým pohledem.
,,Nic furt, nandavej si." řekl Dominik.
,,Jaktože to tady ještě není omytý?!"
,,Ehm, zamotala se mi hlava, tak jsem si sedla." řekla jsem se strachem.
,,Až to budu mít dojezený, tak to bude umytý, jasný?"
,,Jo, neboj, jdu na to."
,,To bych ti teda doporučoval." řekl naštvaně David, vzal si jídlo a odcházel.
Povzdechla jsem si.
,,Proč jsem si to u něj takhle posrala."
,,No, udělala si chybu, už od začátku, ale já jsem ti neco říkal." řekl Martin.
,,Já vím. Jinak potřebuju pár věcí a taky mám pár otázek."
,,Na mě?" zeptal se Martin.
,,Ano. Potřebovala bych už svoje oblečení, to zaprvé, potom hřeben, už jsem hřeben neviděla ani nevím, potom bych si potřebovala vyprat. Spodní prádlo, a džíny."
,,Hele dneska si vyper, dneska půjdu nakupovat, tak ti koupím nějakej hřeben. A to oblečení.....No, mluvil jsem s Davidem a prej si to máš zatím prát. Pak ti někdy sjedem i pro to."
,,Dobře, fajn a můžu se dneska osprchovat?"
,,Jo, ale prosím teďkon jdi mýt to nádobí, jinak tu bude řev."
,,Jo promiň zapomněla jsem."
Zvedla jsem se a začala mýt.
,,Mám další otázku, podívám se někdy někam ven?"
,,No. Možná když budeš hodná, tak maximálně na zahradu."
,,Ach jo."
,,Beth tady by tě někdo mohl poznat, víš?"
,,Dobře, v pořádku, chápu to."
Při mytí jsem si vzpomněla, jak Martin o mně říkal, že jsem bitch. A že se budu líbit Dominikovi.
No jestli se mu líbím, to nevím, ale zatím na mě působí v pohodě.
Možná se to změní, ale líbí se mi na něm smysl pro humor. A hlavně jeho hlas, z něj nemůžu.
Připadá mi, že srát na hlavu by si nenechal. A respekt si k němu taky udělám. Ale na to, jak mě Martin naposledy strašil, že bude něco jako David, tak fakt to ne.
No na něj nemá prostě nikdo.
Jsem zvědavá zítra na Kubu. Je pouze o jeden rok starší, než já, takže si s ním možná budu rozumět.
A taky mě zajímá Vojta.
Zatím o něm Viktor moc pozitivně nemluvil, ale uvidíme.
Přijde mi, že nikdo horší, jako David tady bydlet nebude.
Pak tady má být ještě nějakej Jakub, tak uvidíme.
Pořád mám po těle všemožný modřiny z auta a docela pořád bolí.
,,Kmo jsem si vzpomněl, na to, jak se tady Vláďa rozbil." řekl Dominik a dostal záchvat smíchu.
,,Joo, to bylo dokonalý. Mokrá podlaha a on letěl." řekl Viktor a smál se.
,,Brácho, jsem u toho nebyl a sere mě to." řekl Martin a taky se smál.
,,No to si měl vidět. Ten jeho pohled když letěl." zasmál se Viktor.
,,Počkejte jakej Vláďa?" zeptala jsem se a přitom se usmívala, když je tady tak veselá nálada.
,,Vláďa, bydlí nahoře." řekl Dominik.
,,Jo, zapomněli jsme ho zmínit." řekl Marin a pořád se smál veselý příhodě.
,,A jakej je Vláďa?"
,,Vtipnej." řekl Dominik a smál se.
,,Jo, tak to je moc fajn. "
,,A pozor pánové. Pamatujete, jak Vojta se hádal s bráchou u zdi, pak se Vojta naštval a chtěl ho praštit, ale Kuba uhnul a on se praštil do ruky o tu zeď?"
Všichni dostávali záchvaty a já se smála taky. Už jenom v té atmosféře příjemný.
A navíc Dominikův smích, strašně mě rozesmíval.
,,No jo, Vojta Jakuba nesnáší." řekl Viktor.
,,Fakt, jaký má důvod?" zeptala jsem se.
,,Blbý narážky, jeho vtipy mířený na něj, a celkově." řekl Martin.
,,No to je něco jako ty, a to tě znám pár hodin." řekl Dominik a smál se.
Nemohla jsem z jeho smíchu.
Taky jsem se smála a kluci taky.
,,Miluju, když Dominik má vtipnější smích, než jeho vtipy." řekl Viktor a smál se.
,,Přesně, miluju jeho smích." řekla jsem.
Ani jsme si nevšimli, že přišel David.
,,Nějaký veselo tady, ne?" zeptal se.
,,No, to jo." řekl Dominik stále v dobrý náladě.
,,Možná dneska přijde Vojta." řekl David.
,,Jo, to je dobrý, tak snad bude v pohodě a nebude se s někým pokoušet rvát u zdi." řekla jsem a zasmála se.
Všichni se zasmáli, a Dominik dostal strašnej záchvat smíchu.
,,Do prdele proč jsi tak vtipná?" zeptal se mě a u toho se nemohl nadechnout.
Davidovi to nějak došlo, a viděla jsem, jak se zasmál a úplně ukázal zuby.
,,Super, nádobí umyté, máš štěstí." řekl a u toho se usmíval.
Jeho úsměv moc nevídám.
Protože buď je nasranej a nebo jenom se tak tváří.
Líbí se mi, když někoho mé vtipy rozesmějou, pak se cítím dobře.
A dokonce to rozesmálo, i naštvanýho Davida.
Což se hodně, ale hodně divím.
,,A počkat, kdy že přijde Vojta?" zeptala jsem se.
,,Během dne, dá mi vědět." řekl David.
,,Jasně, chápu."
,,Můžu si s tebou teďkon promluvit?" zeptal se Martin.
,,Ano mužem."
Zvedli jsme se a šli.
Vešel do svého pokoje a já za ním.
,,O čem chceš mluvit, provedla jsem něco?"
,,Ne, to ne."
,,Bolí tě hodně ta tvář?"
,,Ne, ani ne."
,,Ohledně Davida. Neštvi ho moc. Doopravdy to říkám pro tvoje dobro. Už teď lituju, že jsem mu pomohl tě unést. Ale řeknu ti jedno. David to doopravdy neměl lehký. A pořád nemá.
Ty se dozvíš ten důvod, a uvidíš proč. Podle mě jsi chytrá holka a pochopíš to."
,,Vím, co mi tím chceš říct, ale já nechápu, co všichni tajíte. Doopravdy to nechápu. A vůbec nevím, kdy mi to řeknete. Prosím, já mám právo vědět, proč jsem tady."
,,Beth, já vím, ale až to bude chtít říct David, tak ti to řekne."
,,A jsem rád, že tady máš Viktora. Já, vím, že za to, co se stalo v minulosti, za to nemůžeš, ale..."
,,Ale co? Proč jsem tady teda já, když za to nemůžu. Proč?!"
,,Okamžitě se uklidni. Po mně řvát nebudeš!"
Martin to tentokrát zařval.
Hodně jsem se lekla. Doopravdy z něj mám teď strach.
,,Takhle se mnou vážně nemluv. Fakt ne. A jednou se to dozvíš, věř mi."
,,Promiň."
,,Další věc, je Vojta. Podle mě, si s Vojtou moc nesednete. A umí se chovat hodně zle, hnusně, a nevím čeho všeho může být schopnej."
,,Dobře, něco podobného mi už říkal Viktor."
,,Chovej se k němu hezky. Doopravdy. A ne, že tě teď budu varovat a druhý den tě bouchne." řekl a už se usmál.
,,Fajn. Je to vše?"
,,Jo, já tady zůstanu, můžeš jít. Jinak ten vtip s tím Vojtou a zdí byl dobrej." řekl a zasmál se.
Taky jsem se zasmála.
,,Ještě jedna otázka. Ty jedeš po Dominikovi? Prostě mi to tak připadá. Byla jsi taková tichá, bála se nových lidí. Pak přišel Dominik a bum.
Ty tvoje pohledy na něj. A taky mi připadalo, že si se snažila o Dominikovu pozornost a o vtipy.
Ale ty vtipy byly fakt dobrý." řekl Martin a pomalu se smál.
,,Nee, po Dominikovi určitě ne, jen mám dobrou náladu. Jinak kolik Dominikovi je?"
,,Kolem 20 nějak. Ale stejnak si myslím, že jo"
,,Jo jasně. Jinak fakt ne." říkala jsem a smála se.
,,Alee, jinak můžeš odejít."
,,Fajn, tak zatím pa."
Odešla jsem.
Akorát jsem přišla do obýváku.
,,Beth, Vojta je už u blízkého obchodu, takže se nějak chovej." řekl David vážně.
,,U Kauflandu, ne?" zeptala jsem se.
,,Ale jo, odkud to víš?" zeptal se mě David a koukal vykuleně.
,,Nevím, tipla jsem."
Zalhala jsem opět. Jakože na druhý tváři modřinu nechci.
Stačí, že mám jednu velkou na tváři.
A taky všude možně na rukou.
No uvidíme, jakej bude Vojta, no.
Slyšela jsem klíče v zámku.
Dobře, je tady, Beth, poslechni Martina a snaž se nějak chovat.

Tak další kapitola. Myslím, že pár věcí vás v dalších kapitolách překvapí.
Jakej vůbec bude Vojta? A co bude vůbec dál? Co tají všichni před Beth? A myslíte, že Beth jede po Dominikovi? Můžete napsat❤️💕