Únos Beth

33. kapitola

Srdce mi bušilo jako o závod.
,,Pamatuješ si vše?" zeptala jsem se a dívala se Dominikovi do očí.
Má je tak krásné.
,,Uplne všechno."
,,A? Pamatuješ si i tu část, kdy jsme.."
,,Ano. Víš Beth. Od rána mě tohle docela trápí. Strašně se bojím."
,,Já co jsem se probudila, nemyslím na nic jiného." povzdechla jsem si.
,,Počkej, seřval tě už David?" změnil téma Dominik.
Sakra, proč to udělal. Já chci vědět vše, co mi chce říct.
,,Jo, docela dost. Ale naštěstí mě neuhodil."
,,A ohledně té části, když jsme pili na gauči a pak.."
,,Jsme si říkali ty věci." dořekla jsem.
,,Prosím. Dominiku buď ke mně upřímnej. Myslel si to vážně, nebo ne?"
,,Strašně se bojím, že.."
,,Prosím. Už to dořekni. Bije mi srdce a bojím se co řekneš." řekla jsem potichu a slzy jsem měla na kraji.
,,Já chci strašně prohrát tu debilní sázku."
Objevila se ve mně naděje.
,,Počkej?"
,,Nebyl jsem tolik opilej aby ze mě mluvil alkohol. Jenom bych ti to takhle upřímně asi nikdy neřekl."
Vytekla mi slza.
Dominik mi ji utřel.
,,Řekni na to něco Beth."
,,Já... Celou dobu jsem se bála, že z tebe mluvil alkohol." usmála jsem se.
,,Takže?" usmál se Dominik.
,,Já jsem nikdy k nikomu jinému necítila nic takového jako k tobě." zašeptala jsem.
Dominik se krásně usmál.
,,Už od začátku. Víš. Líbíš se mi už od začátku. Jak jsi vtipná, hezká, hodná. A i když mi vadilo, že si každý z nás dělal srandu. Pak jsem si až uvědomil, že mají pravdu."
,,Poslední dva dny k tobě cítím něco neskutečného." zašeptala jsem.
,,Jak jsi na mně seděla, bylo to tak krásný. A ty tvoje rty Beth."
Přiblížila jsem se k němu blíž pusou.
,,Počkej." řekla jsem nahlas.
,,Řekni, že jsem nebyla jen na jednu noc."
,,Jasně, že nebyla. Já nechci tvoje tělo, já chci tebe."
Usmála jsem se.
Dali jsme si pusu a přitulila jsem se k němu.
,,Takže to spolu zkusíme?" zeptala jsem se a dala mu pusu na tvář.
,,Ano. Chci jenom tebe. Ale. Vážný vztah jsem v životě neměl, víš."
,,To já přece taky ne." zasmála jsem se.
,,Není úžasný, že nás spojila jedna noc?" usmíval se Dominik.
,,Je krásný. A Kuba ví, co se stalo?"
,,Ne. Víme to jenom my dva."
,,Ještě bych to radši nikomu neříkala. Nějakou dobu bych si to nechala pro sebe." řekla jsem upřímně.
,,Přesně. Jsem stejného názoru."
Pohladil mě po tváři a dal pusu na čelo.
,,Nejradši bych byla, abychom tady byli spolu sami." řekla jsem.
,,Přesně tak."
Uslyšela jsem dveře.
Rychle jsem si odsedla od Dominika.
Ve dveřích byl David.
,,Beth? Pojď sem."
Podívala jsem se na Dominika.
Jasně, asi bych neměla odmlouvat a jít, než bude řev.
Zvedla jsem se a šla za Davidem.
,,Půjdeš omýt nádobí. Běž, okamžitě."
Povzdechla jsem si a šla.
Stoupla jsem si k nádobí.
Jak já tuhle práci tak nesnáším.
Ale jsem šťastná.
Vlastně šťastnější být snad už nemůžu.
Dominik to myslel stejně jako já.
Usmála jsem se.
Kamil se na mě smutně díval.
Mýt nádobí se mi nechce, ale ze ten večer mi to stálo.
Začala jsem mýt.
Vybavilo se mi, jak jsme procházeli lesem.
Jak je s Dominikem taková sranda a nikdy s ním není nuda.
Jak mě bránil před Vojtou.
Už první den, jak přišel na večeři byl úžasnej.
Vtipnej. A ten jeho hlas.
Každý jeho tetování, o kterým vím vše.
Jak jsme spolu vařili a byl šťastnej, že zvládl palačinky.
Říkám, že nikoho úžasnejšího nepotkám.
Krásnej, vtipnej, vysokej.
Jak skoro pořád jí.
Můj milovanej Dominik.
Začínám si uvědomovat, jak k němu něco cítím.
Jsem jenom jeho.
Po nějaké době přemýšlení a nudného mytí, jsem skončila.
David za mnou přišel.
Vadí mi, když po mně věčně řve.
,,Super. Takže půjdeš tady zamést. Pak dostaneš jídlo." řekl naštvaně.
Jak jinak než naštvaně že jo.
,,A co bude k jídlu?"
,,My si objednáváme Čínu. Ty si dáš rohlík."
,,No to snad ale ne."
,,Jakej jakože servis čekáš? Že za to, co děláš ti donesu Čínu na zlatým podnose?"
,,Davide, ale vždyť já nechci zlatý podnos. Jenom tu Čínu."
Slyšela jsem, jak se Kamil zasmál.
,,Jasně. Takže ty jsi tady ze mě budeš dělat ještě srandu!"
Už jsem radši mlčela.
,,Zameteš to jehličí který je všude, pak se najíš a po zbytek dne budeš v pokoji. Sama. Bez nikoho."
Smutně jsem se dívala a odešla.
Co že? Dělá si ze mě srandu.
Tohle mě fakt strašně štve.
Já chci být s Dominikem. A nechci zametat.
Nevím, jestli mi to za to stálo.
Vzpomněla jsem si na celý večer.
Jo, stálo mi to za to.
David asi odešel do svého pokoje.
Přišla jsem pro koště.
Jejda, už vidím to jehličí.
Zasmála jsem se.
Bože, my jsme tak strašně blbí, že nás to nenapadlo.
Zametala jsem celou předsíň.
Mě to tak nebaví a to jehličí je doopravdy všude.
Trvalo mi to asi deset minut.
Nejradši bych šla do obýváku nebo s někým pokecat.
Ale ne, já budu zavřená celý den v pokoji.
Teda myslím.
Když to David říkal, vypadal u toho docela vážně.
Povzdechla jsem si a šla do obýváku pro ten blbej rohlík.
Aspoň na chvíli chci někoho vidět.
Kamil pořád seděl na gauči a byl tam jedinej.
Pozdravila jsem a šla do kuchyně.
,,David je na tebe naštvanej hodně, co?"
,,Jo, docela dost. Myslela jsem, že to vezme líp."
Zvedl se a přišel ke mně.
,,Jdu si dát ten rohlík." řekla jsem smutně.
Vzala jsem pytlík plný rohlíků.
,,Hoď si na to aspoň šunku, ne?"
,,Já na to možná kašlu, hlad ani nemám po včerejšku." řekla jsem a vrátila pytlík zpět.
,,Hm. Ale hlavně jíst musíš."
,,Jo, to se neboj, že bych nejedla. A když tak teda už půjdu. Nechci aby byl David naštvanej."
Kamil přikývl a já šla do pokoje.
Ani jsem si nesedla a slyšela jsem jak někdo vešel.
Prudce jsem se otočila.
Stál tam naštěstí jenom Dominik.
,,To jsi ty? Uf, už jsem se lekla."
Usmál se a přišel ke mně.
,,Jo, to jsem já. Slyšel jsem, jak byl David naštvanej."
,,To jo. Dneska mám zůstat celý den v pokoji bez nikoho. A jediný co můžu k obědu jsou suchý rohlíky."
,,Neboj se. Já ti jídlo sem přinesu. Nějaký pořádný."
Snažila jsem se o úsměv.
,,Už nás tady nikdy nenechá samotný a my si neužijem."
,,Tu noc si někdy zopakujem. Akorát bez alkoholu."
,,Ta noc nás vlastně spojila." usmála jsem se.
,,Bylo to krásný."
Dominik se na mě dival a chytil mě za ruku.
Cítila jsem konečně krásný a klidný pocit.