Únos Beth

6. kapitola

Sedla jsem si na židli.
Vojta přišel do kuchyně.
Nevypadal nic moc. Hnědý vlasy, hnědý oči a moc sympatický nevypadal.
Nejdřív se díval na kluky, pozdravil a šel ke mně.
,,Nazdar. Ty jsi Beth že?"
,,Jsem, no."
Vůbec mi nepřidal milej, ani nic takového.
,,No koukám, že už jsi dostala, co?" zasmál se.
,,Ha, ha, ha, že jsem se zapomněla zasmát!" řekla jsem naštvaně.
,,Tak už možná vím proč. Jak se to tady ke mně chováš? Se uklidni, jinak na druhé tváří budeš mít taky modřinu!"
,,Beth uklidni se kurva!" zařval po mně David.
,,Pardon, omlouvám se, ale jako přijde mi, že si začal." řekla jsem a koukala na Vojtu nenávistně.
,,Hele, ty tady na mě nic nezkoušej prosim tebe. Jinak tě zmlatím, a nejenom jednu facku. Dostaneš tak, že mi budeš klečet u nohou."
Na tohle jsem nic neříkala.
Najednou jsem slyšela obří bouchnutí do stolu.
Dominik se nasraně koukal.
Fajn, teď mi všichni budou říkat, jak se mám chovat a že si nic takového nesmím dovolat.
,,Tak tohle snad trochu preháníš, nemyslíš si?!" zařval.
,,Dominiku já vím, ale..."
,,Dobrý, to není na tebe, to je na Vojtu." řekl mi klidně.
,,Ano, ona s tebou asi takhle mluvit neměla, ale smát se někomu za modřiny? A vyhrožovat mlácením? Ses posral, ne. Ať si to s ni vyřídí Martin, nebo David, ale ty ji mlátit nebudeš. A u nohou ti už vůbec klečet nebude!!"zařval po něm.
,,Jsem sem nemusel ani jezdit mrdky." řekl a naštvaně odešel.
Pořád nechápu, co se to stalo.
Dominik se mě zastal.
Tohle od něj bylo moc hezký.
,,Já. Mrzí mě tohle setkání a já vím, že jsem to přehnala, omlouvám se." řekla jsem.
,,Dobrý, v pohodě. Vždyť ty za to nemůžeš." řekl naštvaně Dominik.
,,Nebude, věř mi."
,,Jedinej kdo tě tady bude mlátit, budu já. Vojta v žádným případě. " řekl David.
Co se to děje? Všichni na mé straně? Dokonce i David se zastal.
Tohle jsem nečekala.
Taky jsem nečekala, že první setkání, bude tak nepříjemný.
A tak hrozný.
Každopádně jsem ráda, že se mě Dominik zastal a David souhlasil.
,,Nic si z toho nedělej, jo?" řekl mi Viktor, aby se ujistil, že jsem v pořádku.
,,Dobře, ale stejně jsem z toho špatná."
,,Něco ti řeknu." řekl David.
,,Vojtu rád nemám. Nesnáším ho přímo. Ale je to bratranec Jakuba. Takže tady je, kvůli němu. A bít tě budu jenom já. A možná to někdy dovolím Dominikovi." dořekl David.
Dominik se nad tím pousmál.
,,To chápu. Hodně z vás mi tady říkalo, že je nesympatickej a že si na něj mám dávat pozor." řekla jsem.
,,Ale že tě nebude bít, neznamená, že se k němu nebudeš nějak chovat." řekl Martin.
,,Jo, budu se k němu chovat normálně." usmála jsem se.
,,Takhle jsem si to nepředstavoval." řekl Viktor.
,,Já nevím. Jako Vojtu mám rád, prožitý spolu něco máme, ale prostě poslední dobou mě strašně sere."
Přikývla jsem.
,,Martine, kdy půjdeš nakupovat?" jenom kvůli tomu hřebenu."
,,Jo, za chvilinku."
,,No, to jsem ti chtěl říct. Nakoupíš nějakej oběd na zítra a jogurty. Prostě nakup, co tě zaujme. Chci tady vidět tunu jídla." řekl Dominik.
,,Jo, jasně, nakoupím toho hodně, s tím počítám."
,,Jedu s tebou." řekl David.
,,Já bych taky jel." řekl Viktor.
,,A já tady budu s ni. Se víc poznáme." řekl Dominik.
,,Ano, to bude fajn." řekla jsem a usmála se.
Podívala jsem se na Martina. Ten se usmíval a mrkl na mě.
Zasmála jsem se a zakroutila hlavou, jakože fakt ne.
Je mi jasný, co tím chce říct.
Ale já v žádným případě nijak nechci Dominika.
Fakt ne.
,,Jo, ale pohlídej ji. Ať nedělá píčoviny. A můžeš si jít pak promluvit s Vojtou. Je nasranej a určitě se urazil." řekl David.
,,Jo, mám to v plánu."
,,V kolik pojedete?" zeptala jsem se. 
,,Já nevím, mohli bychom se jít obléknout a jet." řekl Viktor.
,,Jo mohla bych vás o něco poprosit? Potřebovala bych hodiny. Prosím, kupte hodiny."
Viktor se zasmál.
,,Jo, pojedeme do centra."
,,Dobře, budu vám vděčná. A kolik vůbec je teď hodin?"
Dominik vzal mobil a podíval se.
,,Za deset minut tři."
To už? To tak strašně ubýhá ten čas.
,,Já se pak půjdu osprchovat." řekla jsem.
,,Sama?" zeptal se Martin a zasmál se.
,,Ach ty vtipálku. Ne, s Dominikem víš." řekla jsem a zasmála se.
Dominik se taky naštěstí zasmál.
,,Ale prosím tebe, ani bych se tomu nedivil." řekl David.
,,Co že? Co s tím furt všichni máte?" řekla jsem a smála se.
,,Beth, my blbí nejsme." řekl Viktor.
,,Netuším o čem mluvíte." řekl Dominik a tvářil se vážně.
,,Takže i ty Viktore?" usmívala jsem se.
Viktor se taky smál.
,,Hele, tak se jdem nějak oblíkat ne?" zeptal se Martin a zvedal se.
David s Viktorem se taky zvedli.
Viktor se protáhl a šel.
,,Jdu si promluvit s Vojtou, tak tady když tak zůstaň." řekl Dominik a taky se zvedl a šel.
Tak teď jsem tady sama.
Ty jo, ale ten Vojta. To mě doopravdy dostal.
Prej že mě bude mlátit.
Hah, to ať si zkusí. Ještě, že ho David rád nemá, a snad bude na mé straně.
Teda nevím, i mě po dnešku nesnáší.
Ale překonal svůj rekord.
Tak dvacet minut na mě nezařval, a to se cení.
I když nevím, nevím.
Ale ten Dominik mi udělal radost, ale fakt strašně mi to udělalo radost.
Jak mě bránil.
No kdybych tohle řekla nahlas, tak na mě Martin mrkne a všichni si ze mě dělají srandu.
Já neříkám, že Dominik je ošklivej.
Ale prostě ne.
Nechci ho. Smysl pro humor má, miluju jeho smích a to tetování je dobrý, ale ne, nechci ho.
Navíc mu je dvacet. A mně šestnáct.
Takže docela věkový rozdíl, tam je.
A v žádným případě jsi tady nechci hledat kluka.
Kluci se připravují, a já jsem tady sama.
Zase přemýšlím, nad mým normálním životem.
S rodinou.
S kamarádkou Betty.
Se ségrou. Tohle mi tak strašně chybí.
Sice jsem neměla s tátou, nebo mamkou, nějaký extrémně dobrý vztah, tak mi přesto chybí.
Přesto všechno.
I když na mě někdy byli zlí,tak je moc miluju.
David přišel.
Měl bílou mikinu a černý džíny.
Ze zhora přišel Dominik s Viktorem.
Martin pak taky vyšel.
Všichni mají docela dobrý styl.
,,Mužem jít, ne?" zeptal se David.
,,Jo, jo. Mám když tak klíče.
Kluci se šli obout, a šli.
Zůstala jsem tady s Dominikem sama.
,,Co ten Vojta?" zeptala jsem se.
,,Jo v pohodě, mám se ti prej omluvit.
Ale doopravdy, dávej si na něj pozor."
,,Jo to chápu."
,,Chtěl jsem s tebou mluvit. Pověz mi něco o sobě. Jak se cítíš, jak se tady k tobě chovají?" zeptal se mile.
,,No nejhorší byl asi včerejšek. Když tady byl jenom Martin s Davidem."
,,Jak to, povídej?"
,,Chovali se ke mně ze začátku hrozně. Ještě jsem se smiřovala s tím, že mě unesli. Nemohla jsem skoro nic říct. Spíš jsem musela být ticho, poslouchat."
,,Chápu, muselo to být pro tebe těžký. Hodně těžký."
,,Ano, ale když přišel Viktor, tak se to uklidnilo. A když jsi dneska přišel ty, tak jsem se prostě uvolnila."
,,To je dobře. Já neplánuju být na tebe zlej, neboj. To spíše David. Ale bohužel říct ti zatím nemůžem proč. Jednou se to dozvíš."
,,Nic mi nedává smysl."
,,Ano, to chápu, ale věř mi, že to pochopíš."
,,Nevíš, kdy se mi to David hodlá říct?"
,,Nevím, může to být třeba za týden, nebo za měsíc."
,,Chybí mi všichni."
,,Soucítím s tebou, vím, že to je těžký. Ale teď mi pověz něco o sobě."
,,Tak asi víš, že mi je šestnáct. A že chodím do školy na hotelovku, tak to taky."
,,Jo, to vím."
,,Co bych o sobě mohla říct. Jsem citlivá. Dříve jsem měla psychické problémy. Chodila jsem psychologovi, a léčila se. Úzkosti, panické ataky. Moje ségra to má do teď. A obávám se, že po ztrátě mě, se zhroutí. Tohle mě na tomhle štve nejvíc."
,,To mě mrzí. Nic takového, jsem nikdy nezažil, ale věřím, že to musí být strašný. Jak pro tvojí ségru, tak pro tebe."
,,Já si zvykám. Ale jsem ráda, že se dokážu normálně bavit s Viktorem, s tebou a občas s Martinem."
,,Tak my tě tu týrat nechcem." řekl Dominik a zasmál se.
Taky jsem se zasmála.
,,No ze začátku, jsem myslela, že jo. Od rána, jsem tady makala. Jediný, co jsem jedla za den, byl chleba. Suchej chleba s vodou. Musela jsem se  zeptat, jestli si vůbec můžu udělat pití."
,,Fakt? Tak to ze začátku bylo zlý. A teď je to lepší?"
,,Přijde mi, že se situace uklidnila. Normálně se bavím. Hodně tomu změnil Viktor a ty. Myslela jsem, že všichni na mě budete zlí. Že vás budu muset prosit, jestli se můžu napít."
,,Tak aspoň, že se to uklidnilo. Já tě tady trápit nechci. Myslím si, že David se k tobě chová docela zle. A Vojta to samý. A Vojta k tomu žádný, ale žádný důvod nemá."
,,Jo, nechápu co jsem Vojtovi udělala."
,,Hele, můj brácha taky skoro nic a chová se k němu úplně strašně. A to mi připomnělo, že kluci neví, že přijede brácha."
,,Jo, jasně. To nevadí, pak jim to řekneš."
,,Jak tak na tebe koukám. Zaměřil jsem se na tvůj obličej. Proč tě David bouchnul?" řekl a usmál se.
,,Ráno, tady proběhla taková scéna. David naštval Viktora. Dělal si srandu z něčeho, na co je Viktor asi citlivej. Na jeho minulost. Pak se Viktor naštval, a jednu mu vlepil. Proto ten vtip, s Viktorem."
Dominik dostal opět záchvat smíchu.
Začala jsem se taky smát.
Prostě jeho smích.
,,Tak teď jsem si  vybavil tu situaci, a to bylo třeba mega vtipný." řekl a pořád se nahlas smál.
Jsem ráda, že ho to rozesmálo.
,,No tohle by sis určitě dovolit neměla, ale jako vtip, to bylo dobrý."
,,Já vím, už jsem se milionkrát omlouvala."
,,No, jo, stalo se stalo."
,,Pověz mi o sobě něco taky." řekla jsem.
,,Nevím co."zasmál se.
,,Tak mi pověz taky něco o Kubovi."
,,Hele, je hodnej. Občas agresivní. Někdy náladovej."
,,Dobře, tak já se půjdu osprchovat a vyprat prádlo. Jo, potřebovala bych tričko. Martinovo už mám druhý den. Nemáš na půjčení?"
,,Jo, pojď se mnou. Pokoj mám tady dole."
,,Kdo má vůbec ještě pokoj nahoře?"
,,Vláďa, ty, Vojta, Viktor a brácha. Dole jsem já, Martin, David a Jakub."
,,Ty jo, nás tady bude."
Vešli jsem do pokoje Dominika.
Opět pěkný pokoj. Vyndal ze skříně nějaký tričko. Na, tady máš. Bude ti možná ještě trochu větší než tohle."
,,Dobře, děkuju moc."
,,Nemáš za co. Jo, počkej, ty nemáš asi i ručníky, že?"
,,Ne, ty taky nemám."
Zašmátral vzadu ve skříni.
,,Tady máš dva. Na hlavu, a na tělo. A když tak šampóny najdeš."
,,Fajn, tak já jdu."
,,Dobře, tak utíkej."
,,Já ještě pak nahoře když tak zametu radši."řekla jsem.
,,To nemusíš."
,,Chci dostat večeři jinou, než suchý chleba." řekla jsem a šla.
Dominik se zasmál. Vyšla jsem nahoru. Šla do mého pokoje a vzala tam všechny věci na praní."
Otevřely se dveře. Myslela jsem, že to je Dominik, tak jsem se s úsměvem otočila.
Ale omyl. Ve dveřích stál Vojta. Vešel dovnitř a zavřel dveře.