Únos Beth

49. kapitola

Ucítila jsem po těle strašnou zimu.
Pomalu jsem otevřela oči.
Vidím jenom tmu.
,,Dominiku? Davide?" řekla jsem a sedla si.
Do prdele, kde to jsem.
Ucítila jsem provaz na svých rukou.
Ne, co se to právě děje.
Kde to jsem?
Co se to právě stalo?
Já chci jít domu. Nebo ne domu, za klukama.
Rozbrečela jsem se a lehla si.
Beth, uklidni se.
Snažím se vzpomenout, co se stalo.
Pomalu se mi něco vybavuje.
Jak jsme byli s Dominikem na zahradě, pak jsme spolu spinkali.
Najednou mi to došlo.
Jo, jasně.
Přišla jsem do kuchyně. Stál tam Vojta a.. Povzdechla jsem si.
Vojta mě unesl?
Snažila jsem si utřít slzy.
Klepu se jak ratlík a nevím, co se děje.
Cítím se, jak když jsem byla v dodávce.
Nevěděla jsem, co mám čekat.
A teď je to ještě horší.
Nejspíš mě unesl ten největší psychopat z domu.
Bojím se a chci Dominika.
Já chci být zpátky doma u kluků.
Další slza mi vytekla.
Je tady tma. Já netuším co mám dělat.
Chci jít kurva pryč.
On mě zmlátí. Ublíží mi. A co když mě i zabije?
Já už nečekám, že uvidím svoji rodinu, ale teď jediný co chci, je vidět kluky. Martina, Viktora, Dominika.
Sedla jsem si.
Větší strach jsem v životě neměla.
Jo, dobře, možná, že když jsem jela v dodávce.
To jsem nevěděla, co mám čekat.
Teď tak nějak tuším, čeho je Vojta schopnej.
Cítím bezmoc a netuším, co mám dělat.
Co mi zbývá.
Prostě budu čekat. Budu čekat, co se stane.

Pohled Dominika
Vzbudil jsem se a protáhl se.
Podíval jsem se vedle sebe.
Beth už asi nespinká.
Koukl jsem se na mobil, kolik je hodin.
Sedm ráno a Beth nespí, co se to děje?
Sedl jsem si a nandal tričko.
Přišel jsem do obýváku. Nikde nikdo.
Sakra kde je Beth?
Podíval jsem se do kuchyně a tam taky nikdo.
Trošku mě to zarazilo.
Ale třeba je na záchodě.
Přišel jsem se tam podívat.
Nikdo tam nebyl.
Kde je?
Zakroutil jsem hlavou a šel prohledat pokoje.
Podíval jsem se nejdříve k Martinovi, pak Beth do pokoje.
Ani tam nebyla.
Vešel jsem k Davidovi.
Seděl na posteli a koukal na mě divně.
,,Co hledáš?" zeptal se mě udiveně.
,,Hledám Beth. Neviděl si ji?"
,,Ne? Ona není u tebe?"
,,Není ani u sebe, ani u mě, ani v koupelně. I pokoje jsem prohledal."
,,Neutekla?"
,,Já nevím. Ne. To by neudělala."
,,Počkej. To je docela divný."
,,A co ty tady děláš takhle brzo?"
,,To je jedno. Jdem hledat Beth." řekl a zvedl se.
,,Nahoře jsem nebyl, jdu tam." řekl jsem a rychle vyšel schody.
Rozrazil jsem dveře od koupelny.
Do prdele ona ani tam není.
Přišel jsem ke Kubovi, k Jakubovi.
Nikde tam nebyla.
Vešel jsem k Vojtovi.
Tam nebyl nikdo.
Vojta tady není stejně jako Beth.
Rychle jsem přišel dolu do obýváku.
,,Nahoře není Davide."
,,Tady taky není."
,,Vojta je pryč taky. A Beth to samý."
Podíval jsem se na Davida.
,,Co když Vojta něco udělal Beth?"
,,Tohle mi do prdele neříkej Davide."
Sedl jsem si na gauč.
,,Co budeme jako teď dělat?"
,,Buď v klidu. Něco vymyslíme, jo?"
,,Moje Beth je někde, nevím kde." řekl jsem zoufale a bouchl do stolu.
,,Klid Dominiku."
Do obýváku přišel Jakub.
,,Co tady tak řvete?"
,,Chápeš, že zmizela Beth? Že Beth tady není." řekl jsem a slzy se mi nahrnuly do očí.
,,Nemohla zmizet přece." řekl udiveně Jakub.
,,Ale prostě zmizela!"
Snažím se zhluboka dýchat.
Jakub si sedl vedle mě a poplácal mě po zádech.
,,Hledali jste všude?"
,,Ty jo, ne. Jo! Jasně že jsme hledali všude." zařval jsem.
Mám strašný nervy, že mi zmizela holka.
Proč jsem ji nehlídal víc.

Pohled Beth
Sedím a přemýšlím o všem možným. Kluci si určitě ani nevšimli, že jsem pryč. Dominik podle mě spinká a všichni si myslí, že jsem v pořádku.
A já se tady trápím se svázanýma rukama.
Z hluboka jsem se nadechla.
Hlavně buď v klidu.
Neměj strach. Jenom Vojta, který všem vyhrožuje, zmlátil tě do bezvědomí tě unesl bůh ví kam.
,,Hej!" zařvala jsem a brečela.
Dobře. Teď se budu snažit se zvednout a ošahat místnost, kde jsem.
Klekla jsem si a nohama se vyhoupla nahoru.
Nohy naštěstí svázané nemám.
Tak, teď stojím. Takže teď potřebuju zjistit, jestli tady je nějaký nábytek.
Pomalu jsem šla.
Prošla jsem se po celé místnosti.
Nikde nic.
Není tady ani žádnej nábytek.
Co to je sakra za místnost.
Šla jsem a narazila do něčeho.
Byla to klika.
Takže tady jsou dveře, aha.
Tak teď jsem udělala úplně nepotřebnou věc. Je asi jedno, v jaký jsem místnosti.
Zakroutila jsem hlavou. Já chci jít ven.
,,Heej! Kurva mohl bys mě pustit! Halo."
Vytekla mi další slza.
,,Prosím." zašeptala jsem a složila se na zem.
V krku knedlík. Je mi špatně a v očích mám hrůzu.
Co se mnou bude?
Já mam takovej strach. Vojta má teď nade mnou strašnou moc.
Může mi vlastně udělat cokoliv.
A kde mě kluci budou asi hledat?
Co když už nikdy neuvidím mého Dominika?
Toho úžasného člověka.
Má tak krásnej úsměv a je tak hodnej.
Z hlubokého myšlení mě vyrušily hlasy.
Byla jsem ticho, abych se aspoň něco dozvěděla.
,,Kde vůbec je?"
,,Tam vzadu."
,,A půjdem za ni teď nebo až pak?" zeptal se nějaký neznámý hlas.
Ten hlas jsem v životě neslyšela, ale Vojtu poznám moc dobře.
,,Chvíli počkej. Ať si tam ještě popláče, pak za ni půjdem." řekl samozřejmě Vojta.
,,Jasný brácho. A nějaký plány s ni máš?"
,,Hele něco menšího plánuju. Hlavně se nejspíš dozví to, co nechce." zasmál se.
Oči mám vyvalený a srdce mi bije.
Jaký zase plány?
Všichni měli pravdu. Na Vojtu jsem si měla dávat hodně bacha a nechodit nebezpečí naproti.
Kdybych nebyla blbá, tak se nic z tohohle nemuselo stát.
Kdybych vzbudila Dominika, nebo bych nechodila do kuchyně, tak bych teď spala doma vedle Dominika.
Lehla jsem si na studenou podlahu a klepala se na místě.
Musím nějak sama sebe uklidnit.
Ale kdyby to aspoň nějak šlo.
Jak mám být v klidu, když vím, že to se mnou nedopadne dobře.
Je mi zle z toho, jakej je Vojta člověk a čeho všeho je schopen.