Únos Beth

54. kapitola

Přišli jsme ke mně do pokoje.
Ke Kubovi se mi vůbec nechce. Šlapat každý den ty schody mi vůbec nechybí.
Sedli jsme si na postel.
,,Chtěl jsem ti říct, že jsem tady pro tebe." řekl a podíval se na mě od hlavy až k patě.
Proč mi připadá, že se mnou..
Ne, nechce se mnou být, jenom se mi to zdá.
A on snad už moc dobře ví, že jsem s Dominikem.
,,Jo. Teď se zeptám na něco já tebe. Co ty peníze?"
,,Nevím, co ti k tomu mám říct."
,,Kubo. Já nevěřím, že jsi to udělal dobrovolně." řekla jsem vážně a podívala se mu do očí.
Povzdechl si a mlčel.
,,Mám tě ráda. A chci vědět, jestli v tom má prsty Vojta."
,,Rád bych řekl, že ne. Ale jo, má."
,,Proč jsi nám to neřekl? Kubo."
,,Ne. Neřekl jsem vám to a ani vám to říct nesmím. A to myslím vážně." řekl docela naštvaněji.
,,Ale pokud se něco děje, tak by bylo dobré.."
,,Beth. Tímhle se nezabývej." řekl a přiblížil se ke mně.
Oddálila jsem se.
Tohle vypadá strašně divně.
Copak neví, že mám kluka?
,,Tohle neřeš. Spíš mi pověz, jak se máš."
,,Kubo co tohle je za otázku?"
,,Jo, promiň." řekl a položil mi ruku na koleno.
Sáhla jsem na jeho ruku a odendala ji pryč.
,,Víš, že mám kluka?"
,,Aha. Ale to je jedno. Vždyť to myslím kamarádsky."
,,Ale je mi to nepříjemný. Uvědom si, že můj kluk, je tvůj brácha. A taky mu není příjemný, když se ke mně takhle přibližuješ."
,,Víš co? Nech mě být. A jdi si za svým Dominikem."
,,Tak jsi normální?"
Zakroutila jsem hlavou.
Jsem trochu zlá, ale musím k němu být upřímná.
Seděla jsem chvíli na jednom místě.
Vojta mu vyhrožoval a proto to udělal.
Musí to být něco velkého, když mi to Kuba nechce říct.
Tak poslední dva dny, mě Kuba strašně štve.
Tím, jak se uráží a vadí mi, jak na mě sahá a je u mě tak blízko.
Povzdechla jsem si a zvedla se.
Přišla jsem do obýváku a sedla si vedle Dominika.
Chytil mě za ruku. Hned se cítím líp.
Strašně se těším, až budu mít mobil. Až budeme chodit s Dominikem ven.
Těším se na nové oblečení a nové zážitky.
Jsem ráda, že jsem tady.
Rodiče mi dávali vždycky najevo, že jsem pro ně něco míň.
Ale nechápu, jak mohli udělat to, že mi takhle ublížili.
Oni nevěděli, jestli mi David bude hodně ubližovat.
Prostě šli do toho s tím, že neví co mi udělá.
Mohl mě zabít, mohl mě znásilnit, mohl mě mučit.
Jsem na tom pořád dobře.
Chtěla bych s Davidem mluvit, ale teď určitě ne.
Potřebuju čas, abych o tom mohla mluvit.
Je to pro mě něco nového a strašně to bolí.
Jako kdyby mi někdo zapíchl nůž do srdce.
Jak říkali kluci. Musím se uklidnit a hlavně chodit ven.
Tak strašně dlouho jsem neviděla ulice. Neviděla jsem jezdit auta. A hlavně jsem dlouho neviděla lidi.
Usmála jsem se nad představou, že s mým klukem budeme chodit po městě a sbírat nové zážitky.
,,Usmívej se dál. Úsměv ti sluší." řekl Dominik.
Podívala jsem se na něj a ruku mu stiskla pevněji.
,,Mluvila jsem s klukama a říkala jsem si, že bychom mohli vyrazit trošku dřív a dát si někde oběd."
,,Jo, taky jsem nad tím přemýšlel. Vezmu tě do nějaké nejlepší restaurace tady v Německu."
Zasmála jsem se.
,,A pak půjdeme nakupovat. Ale věř mi, že já jsem při nakupování hrozná."
,,Neboj, já to s tebou výdržím."
,,Ty jsi hodnej." usmála jsem se.
,,Počkej a co ten Kuba?"
,,To je teď jedno, zítra ti něco povím, ale až ráno. Teď nemám vůbec sílu, něco řešit."
,,Dobře, zítra si vše povíme."
Obejmula jsem ho.
,,Dominiku, kdy mi budeš celý den sloužit?" zeptal se David.
,,Nee. Hele já bych se na to vysral."
,,Já ani ne. Takže bych řekl tak pozítří. Ještě se domluvíme."
,,Jo, neboj se."
,,Jo. Můžu se vysprchovat?" zeptala jsem se a podívala na Davida.
,,Ne Beth, nesmíš." zakroutil hlavou.
,,Takže můžu?"
,,Utíkej. A příště se vůbec neptej. Jasně, že můžeš."
Kývla jsem a zvedla se.
Těším se, až se po celém dni osprchnu.
Dneska byl na mě moc psychicky náročný den.
Jsem strašně moc vyčerpaná, takže se osprchuju a půjdu asi spát.
Hezky vedle Dominika, abych se cítila bezpečně.
U Dominika v pokoji trávím víc času, jak u mě.
Usmála jsem se a šla si k sobě pro ručníky. Vzala jsem si nějaký čisté prádlo.
Zítra si koupím nové kalhoty, trička atak.
Ale nechci si toho kupovat moc.
Přece jenom teď kluci dali strašně moc peněz proto, abych mohla jít zpět domu.
Kdyby mě neměli rádi, tak se na to vyserou a nechají mě u Vojty.
Přišla jsem do koupelny.
Dneska si umyju hlavu, ať jsem na zítra pěkná.
Na jednu stranu, se mi ven vůbec nechce.
Jsem psychicky unavená a přijde mi, že nedokážu nic dělat.
Ale na druhou stranu, jsem ve městě nebyla strašně dlouho a je dobrý nápad, abych byla na čerstvém vzduchu.
Svlékla jsem se a vlezla do sprchy.
Nejprve jsem umyla tělo a pak vzala nějaký šampon, který jsem našla.
Napěnila jsem si hlavu a poté smyla.
Teplá voda mi stékala po těle a já se cítila tak strašně úžasně.
Pořád mě píchá u srdce, ale snažím se na to nemyslet.
Strašně to bolí. A jsem zase u toho.
Přemýšlím nad tím, jak jsme se bavili s mojí nejlepší kamarádkou, jak jsme si spolu užívaly všechny momenty.
A pak na tu hnusnou zradu, kterou bych od ní nikdy nečekala.
Určitě si našla jinou kamarádku a je s ni šťastná.
Po mytí, plný přemýšlením jsem vypla vodu.
Oblékla jsem na sebe oblečení.
Pak jsem vzala fén a pořádně si vyfoukala hlavu.
Cítím se hned líp. Ještě se stavím do obýváku.
Přišla jsem do obýváku.
,,Už půjdu spát, tak když tak dobrou."
Všichni mi popřáli dobrou noc taky.
,,Půjdeš pak za mnou Dominiku?"
,,Za minutku mě tam máš."
Usmála jsem se a přišla do pokoje Dominika.
Lehla jsem si do postele.
Oči už mi padají únavou. Jsem tak strašně vyčerpaná.
Zavřela jsem oči a vůbec nic nevnímala.