Únos Beth

17. kapitola

Slyšela jsem nějakej hlas.
,,Beth, vstávat."
Pomalu jsem otevírala oči.
Dveře od auta byly otevřené a stál v nich Martin.
,,Je ráno."
Pomalu jsem si sedala.
,,Ono je ráno?"
,,No, je. A vzbuď si svého Dominika, nejde mi ho vzbudit."
,,Není to žádnej můj Dominik."
Promnula jsem si oči a sáhla mu na ruku.
,,Dominiku. Pojď, vstávej."
Začal otvírat oči.
,,Co že?"
,,Je ráno. Jsme ve tvým autě. Pojď."
,,Tak já jdu napřed, jo?" řekl Martin a zavřel dveře.
,,Jak ses vyspala Beth?"
,,Já jsem spala pohodlně na tobě, to ty si spíš spal v sedě."
,,Mně to nevadilo. Já jsem krásně tvrdě spal."
,,Trošku si chrápal, občas jsi mě pohladil po hlavě, takže já jsem se vyspala dobře."
Dominik se zasmál.
,,Proč nás nevzbudili už v noci?"
,,Taky si říkám. Pak se zeptáme."
Otevřela jsem dveře a podívala se ven.
Je krásně.
Ptáčci zpívají, sluníčko už svítí a už neprší.
Dominik konečně vstal z auta.
,,Nebyla ti tady v noci zima?"
,,Ne. Spala jsem docela tvrdě, takže ne. Tobě snad taky ne."
,,Vůbec. Nevnímal jsem to ani."
Došli jsme ke dveřím.
Martin nám tam nechal otevřeno, takže jsme vešli.
Sundali jsme si boty a šli do obýváku.
Byl tam jenom David a Martin.
,,Jaká byla vaše romantická noc?" zeptal se David.
,,Haha. Neměli jsme klíče, mobil taky ne a ťukání jste neslyšeli. Byla nám zima, tak jsme šli do auta." řekl Dominik a šel do kuchyně.
Asi má po ránu hlad.
,,Přesně. A vy místo aby jste nás vzbudili, po nějaký době, tak jste nás tam nechali."
,,My jsme si říkali, tak v jedenáct, kde jste. Pak vás hledáme po celý zahradě a najdem vás oba sladce spinkat v autě. Tak jsme vás tam nechali."
,,No, tak to teda děkujeme. Ale vyspala jsem se dobře."
,,No ještě aby ne, když jsi spokojeně ležela na Dominikovi."
Zakroutila jsem hlavou a šla do kuchyně.
,,A co Dominiku, už jsi prohrál tu sázku?" zeptal se David a smál se.
,,Ne. A ani neprohraju."
,,Dobrý ser na ně hej. Oni si z nás srandu budou dělat pořád." řekla jsem.
,,Přesně. Už se nemůžu dočkat, až mi bude David celý den sloužit."
Kývla jsem a koukala do lednice.
,,Davide můžu jogurt?" zeptala jsem se radši.
,,No, jo, dej si."
,,Jogurt? Si dej něco pořádného. To tě nemůže najíst."
,,Hah, já nejsem ty, která sní každý den tunu jídla."
,,Jo? A včera večer jsi taky jedla ostošest." zasmál se Dominik.
,,To není ale pravda. A i kdyby, tak na tebe nikdo nemá."
,,Já prostě už od mala jedl tuny jídla."
Zasmála jsem se.
,,Beth Kuba tě včera večer sháněl." řekl Martin.
,,A spí pořád?"
,,Je jedenáct, už určitě ne."
,,Jedenáct. No ale to je čas na oběd za chvíli." řekl Dominik.
Vzala jsem si čokoládový jogurt do ruky a sedla si ke stolu.
,,Dojím to a půjdu se ho zeptat."
,,Jo, všichni říkali, že vaše palačinky byli včera dobrý." řekl Martin a přišel si sednout ke mně.
,,To jsem ráda." usmála jsem se.
,,A taky se každý divil, že kuchyně nevybouchla, když vařil Dominik." řekl David a zasmál se.
,,Co ho podceňujete pořád. Však byl šikovnej." bránila jsem ho a jedla.
Dominikovi to bylo asi všechno jedno a řešil si svoje.
,,A co bude k tomu obědu?"
,,Nevím. Asi se něco objedná." řekl Martin.
Kývla jsem.
Pomalu jsem dojídala jogurt.
Šla jsem vyhodit obal.
,,Já jdu za tím Kubou." řekla jsem a pomalu šla nahoru.
,,Beth. Když tak je hned pokoj vedle tebe a tam je." zařval po mně ještě Dominik.
,,Jo."
Odpověděla jsem a došla.
Ty schody mi vždycky dají a zadýchají.
Zaťukala jsem u Kuby.
,,Kdo?"
,,To jsem já, Beth."
,,Jo. Pojď dál."
Otevřela jsem dveře a vešla.
Kuba ležel na posteli a něco dělal na počítači.
Jeho krásné oči se na mě dívaly.
,,Včera si mě sháněl. Chtěla jsem se zeptat, co jsi potřeboval."
,,No. Pojď sem prosím, ten dárek jsem ti chtěl dát."
Usmála jsem se.
,,To je od tebe strašně pěkný."
,,To nic není."
Odložil počítač a šel ke svýmu stolu.
Na něm ležela nějaká taška.
Vzal ji do ruky a sedl si na postel.
,,Pojď, sedni si."
Sedla jsem si ke Kubovi a podívala se mu do očí.
,,Nejdřív se chci zeptat, jaká byla noc s Dominikem." řekl a usmál se.
Je docela milý.
,,Noc jsme prospali. Ale jinak večer jsme si užili a pokecali."
,,Fajn. A teď mi pověz, co mezi vámi je."
,,Kubo. Prosím. Na tohle se mě už neptejte. Ne. Nic mezi námi není a nebude."
,,V pohodě Beth, vždyť já tě chápu, ale mně můžeš říct cokoliv."
,,Já ti věřím Kubo a nikdy se nic takového nestane."
,,Nikdy neříkej nikdy."
Usmála jsem se.
,,A Vojta? Všechno v pořádku?"
,,Nějaký vyhrožování tady už bylo, ale jinak musím říct, že zatím v pohodě."
,,Kdyby ti něčím vážným vyhrožoval, klidně mi to řekni. Úplně komukoliv Beth."
,,Jo. Děkuju."
,,První je to jenom malý vyhrožování a pak tě začne vydírat věcmi a je to hodně nepříjemný."
,,Vy jste spolu taky měli dost sporů, že?"
,,Hodně. Začalo to, že říkal, jak mě zbije. Měl jsem z něj srandu, ale pak mi začal dost hnusně vyhrožovat a zmlatil mě."
,,Je to od něj strašně hnusný."
,,Je. Sliboval, jak mě zmlátí. A nevěděl jsem, že toho je schopnej."
,,A jak tě jakože zmlátil?"
,,První mi rozbil nos. Pak mi dal pěsti z obou strach. Ležel jsem na zemi a hodně mě zkopal."
,,Au. Já. Nevím co na to mám říct. Bojím se, že ublíží i mně."
,,Neboj. Ale dávej si pozor."
,,Jo. Ale je hodně nechutný co ti udělal. Doopravdy mě to mrzí."
,,Beth. Je to už tak aspoň čtvrt roku zpátky, nemusí."
,,Ale i tak." 
,,Jen si dávej pozor. A tady máš, to je pro tebe. Jsou tam hodně holčičí věci. Vím, že tady nic nemáš, tak ti to může udělat radost."
Podal mi do ruky tašku.
Usmívala jsem se a podívala dovnitř.
Vytáhla jsem první věc a podívala se, co to může být.
Jako první jsem vytáhla jednu masku.
Moji nejoblíbenější, okurkovou.
,,Kubo. Tak to ne. Děkuju moc. Ty nevíš, jak já tuhle masku miluju."
,,Nevěděl jsem, jestli ti udělá radost."
,,Nedáme si ji večer spolu? Jo, Kubo bude sranda."
Kuba se mi podíval do očí a zasmál se.
,,Ach jo. Beth, věděl jsem, že mě budeš chtít takhle zneužít, abych si ji dal s tebou."
,,Prosím. Uděláme si společně hezký večer a tím se víc poznáme."
,,Ale jo, souhlasím. Rád si s tebou pokecám, a udělám společný večer. Jsi strašně fajn. Měl jsem to v plánu už včera, ale měla jsi plány s Dominikem. Nechtěl jsem ti je kazit."
,,Ah. Jasně, to chápu. Ale dneska si uděláme společný večer." řekla jsem a usmívala se.
Podívala jsem se dál do tašky a vytáhla jsem další věc.
Byly tam kraťasy. Takový tmavě modrý, s bílýma pruhama.
,,To je, aby si tu nemusela chodit bez kalhot."
,,Myslíš na všechno, děkuju. Hned si je nandám pak."
Věci jsem dávala vedle sebe.
Podívala jsem se znova do tašky.
Vytáhla jsem takový krásný stíny, řasenku a voňavku.
,,Tak tebe by chtěla snad každá holka. Ty jsi tak pozornej. Všechno se mi prostě bude hodit. Ty nevíš, jak já jsem šťastná."
,,Ale vidím. A to jsem rád, že ti to takhle udělalo radost."
,,Strašnou radost mi to udělalo."
,,Tak snad to využiješ."
,,To je úplně jasný. Jsem ti moc vděčná. Čím jsem ti dlužná?"
,,Jen si tě zamlouvám na celý večer, to mi úplně stačí."
,,Jo, tak to souhlasím."
,,A mohli bychom se podívat na nějaký film." 
,,Jo, jasně, ale na co bychom se podívali. Nevím co rád sleduješ."
,,Já bych se podíval na nějakej horor." řekl Kuba a zasmál se.
,,No ale já jsem po hororech pak vystrašená a nemůžu si dojít na záchod sama a bojím se sama v pokoji."
,,No tak bychom spali spolu u sebe Beth a na záchod bychom taky chodili spolu."
,,Jo, jasně, tak domluveno."
Zasmála jsem se.
,,Ne. Dělám si srandu. Když tak by sis sem vzala madraci, aby ses u sebe nebála." uklidnil mě Kuba.
,,Jo, to by šlo. Tak ještě se domluvíme."
,,Přesně. A chci tě tady vidět pořádně vyděšenou. Musíme vybrat hodně strašidelný horor."
,,Kubo já tě asi zabiju. Víš jak jsem posraná z hororů?" usmála jsem se.
,,Ne, ale uvidím dneska večer. Jinak mám docela hlad, a rád bych šel dolů? Chceš taky?"
,,Jo jasně."
Zvedli jsme se a spolu šli dolů.
Vešla jsem do obýváku a sedla si k Dominikovi na gauč.
Kousek od něj seděl Vojta. Nevšímala jsem si ho.
Kuba přišel do kuchyně a asi si tam sedl.
,,Beth, já mám hlad." řekl Dominik a podíval se mi do očí.
,,Ano. Já taky, strašně moc."
,,David je u sebe. Nechceš se ho jít zeptat na objednání jídla?"
,,Já? Tak to ne Dominiku. Já určitě ne."
,,Tak já bych si ale objednal kfc dneska."
,,Jo. Tak jo. Já taky."
Kuba přišel zpátky za náma.
,,Tak já se jdu zeptat Davida, jestli to neobjedná." řekl a odešel za Davidem.
,,Tak kdy půjdem do toho lesa?" zasmála jsem se.
Dominik se ke mně přidal.
,,Až to dovolí David."
Vojta držel hubu a radši nic neříkal.
A Dominik mě brání, takže před ním radši mlčí. Po včerejšku.
,,No ale já se tam mega moc těším." dodal Dominik.
,,Ji chceš ošukat v lese Dominiku? Že by se nám vracely dřívější doby?"
Tak tohle jsem zakřikla.
,,Děláš si ze mě prdel?" zvýšil na něj hlas Dominik.
,,Vojto co to meleš? Proč by měl? A proč kurva jedeš do jeho minulosti? Uklidni se." řekla jsem.
Nechci tady jen sedět a mlčet.
,,A co ty se tady do toho pleteš more?"
,,Já nejsem žádný more. A asi budu, když se mě to týká. Zapoj mozek, ty more."
,,Hele co si to ke mně dovoluješ?"
,,To co může. A ty ji nech bejt. Vím že si zlej, všem ubližuješ a neumíš se chovat, ale na ni zlej nebudeš!" zařval Dominik.
Vojta se zvedl a odešel.
,,Ach jo." zakulila jsem očima.
,,To nic není. Takovej prostě je. Půjdu mluvit s Jakubem."
Dominik se zvedl a šel.
Kuba akorát přišel ke mně.
Sedl si vedle mě.
Seděla jsem, koukala do blba a přemýšlela.
,,Beth co to tady bylo? Zase Vojta co?"
,,No. Jo."
,,A všechno v pohodě? Neurazil tě nějak?"
,,Ne, to mě ne. Ale pořád musím myslet na tvoje slova. Jak tě zmlátil."
,,Beth nad tím vůbec nepřemýšlej. On to neudělá. Maximálně ti bude vyhrožovat."
,,Ale i tak. Před ním si hraju na frajerku, ale mám v sobě ten strach, že mi ublíží."
,,Jo. Jasně. To chápu. Ale nestrachuj se. Když mu dáš na jevo strach, což nedáváš, tak uvidí, že si slabá a bude se mu lehčeji tě vydírat."
,,Jo, to chápu."
,,A když tak jdi za Davidem. Ať ví, co jsi chceš objednat."
Usmála jsem se a jak řekl Kuba, šla jsem za Davidem.
Přišla jsem k jeho dveřím a zaklepala.
,,Davide?"
,,Ano. Pojď dál Beth."
Otevřela jsem dveře a přišla k Davidovi.
,,Tak, co si dáš?"
,,Přemýšlela jsem nad tím a budou mi stačit hranolky s twistrem."
,,Jenom?"
,,Jo, nemám moc hlad. A děkuju."
Otočila jsem a byla na odchodu.
,,Beth počkej."
Zastavila jsem se, a otočila.
,,Co Vojta? Žádný vyhrožování, vše v pořádku?"
,,Jo. Zatím všechno v pohodě."
Usmála jsem se a odešla.
Šla jsem k sobě nahoru.
Začínám mít hlad a pěkně se nudím.
Přemýšlím nad vším možným.
Vojtou, co se stalo Davidovi, Dominikem.
Dominik.
To je docela častý téma.
Je strašně fajn a je to dobrej kamarád.
A nechápu co všichni mají s tím, že spolu skončíme, nebo něco takového.
Teďkon mluví s Jakubem.
Určitě o Vojtovi.
Já nevím.
Jsem zmatená z toho, co se děje.
Z toho všeho.
Jednou je na mě David zlej, pak se uklidní. Pak mi vrazí. Pak je zase v klidu, objedná mi mekáč. Pak se zase ke mně chová, jak ke kusu hovna.
No, a pak se mi omluví a objedná kfc.
Já to tak nechápu.
Jsem někde v Německu.
Bůh ví, jestli po mně někdo pátrá.
David se ke mně chová pokaždé jinak.
Všichni říkají, že za to, co se stalo já nemůžu.
Ale proč jsem tady?
Ten celý únos byl nahranej.
A proč když mě tedy David unesl, chová se ke mně někdy normálně a objedná mi jídlo?
Prostě proč?
Ne, že bych si stěžovala, ale přece neunesl mě proto, aby mě tady krmil.
Nechápu nic.
A už jsem alergická na větu, že se to někdy dozvím, a že mi to řekne, až on bude chtít.
Do prdele Davide, ale já to chci vědět hned.
A další věc mě zaráží.
Proč třeba Kuba, nebo Dominik nezavolají policii?
Však mě mají rádi a nechápu proč s tím nic nedělají.
Ach jo.
Někdy mi to tady nevadí.
Zvykla jsem si.
A prostě už nikdy neuvidím svoji rodinu.
Fajn, s tím jsem se taky už smířila.
Ale nemůžu se smířit, že tady všichni hrají nějakou Davidovu hru, že vím úplný nic.
Ale hledám pozitiva.
Můžu tu jíst normálně.
Každý den, sním tunu jídla.
Mám tady lidi, s kterýma se normálně bavím.
S Dominikem máme nějaký ty zážitky.
Za ty dva dny, co se známe.
Jsem tady tak čtyři dny, a stejně mi přijde, že jsem tady měsíce.

Omlouvám se, ale kapitoly budu vydávat pouze jednou týdně. Moc nestíhám psát, takže každou neděli❤️