Únos Beth

26. kapitola

Nahlas mi začalo bít srdce.
,,Co to je?" zašeptala jsem.
,,Nevím. Řekl bych, že třeba Vojta pil a snaží se dostat domu."
,,Ale to by někomu zavolal. A slyšela jsem to přece už i tak před hodinou."
Přiblížila jsem se ke Kubovi a přikryla se.
,,Co když se sem někdo vloupal?" zašeptala jsem a vytekla mi slza.
,,Beth, neboj se. Já tě ochráním."
Z okna se ozvala další velká rána. Lekla jsem se a zaječela.
,,Dobrý, nekřič. To je jenom bouřka."
Kuba se mi podíval do očí a pohladil mě po hlavě.
,,Doopravdy se neboj."
,,Ale vždyť jsme slyšeli ten zámek, co budeme dělat?"
,,Já nevím. Mám se tam jít podívat?"
,,Ne! Kubo to ne."
,,Ale co když tady je zloděj, a někomu ublíží?"
,,A nebo to je jenom La Llarona." zasmál se Kuba.
,,Nech toho prosím." řekla jsem a ukápla mi další slza.
,,Vždyť to byla jenom sranda."
,,Já vím. Ale já se fakt bojím."
,,Tak nejdem za Viktorem? Je tady u nás nahoře."
,,Máš pravdu. A nemáš u sebe když tak nůž?"
,,Ne, doopravdy nůž po ruce nemám." zasmál se Kuba.
,,Nechápu jak se můžeš smát v téhle situaci."
,,Jdeme vzbudit Viktora?" zeptal se Kuba a pozoroval mě.
,,Jo, jdeme. Je to asi nejlepší nápad."
Zvedla jsem se a přišla ke dveřím.
,,Já nechci jít první ani poslední." řekla jsem.
,,Tak půjdem vedle sebe. A neboj, budu svítit."
Kuba vzal mobil a zapl baterku.
Stoupla jsem si vedle něj.
Vzal mě za ruku.
,,To aby ses cítila bezpečněji." řekl a mrkl na mě.
Pomalu otevřel dveře a rychle jsme zamířili k Viktorovi.
Otevřeli jsme dveře od jeho pokoje a vešli dovnitř.
Kuba rozsvítil.
Viktor ležel v posteli a už spal.
,,Kdo ho vzbudí?" zašeptala jsem.
,,Ty. Na mě by byl nasranej."
Přišla jsem pomalu k jeho posteli.
,,Viktore? Prosím vstaň." řekla jsem nahlas a zaklepala mu na ramena.
Kuba stál vedle mě a svítil, abych viděla.
Viktor se převalil a pomalu otvíral oči.
,,Beth? Co se děje?"
Rychle si sedl a koukal na nás.
,,On se k nám někdo asi vloupal. A my se bojíme." řekla jsem zoufale.
,,Počkej co že? Jak jste na to přišli? A kolik vůbec je?"
,,To je jedno kolik je." řekla jsem.
,,Beth už asi před hodinou pořád slyšela jakoby klíče. A teďkon jsme to slyšeli asi třikrát znova." řekl Kuba.
,,Vy jste koukali na horor, co?"
,,Ne. Vlastně jo, ale to je jedno."
,,Fakt se strašně bojíme." řekla jsem.
,,Já se z vás poseru. A co s vámi?"
,,Běž se podívat, jestli tam nikdo není. Když tak mu rozbiješ hubu."
,,Moc mi věříš Beth."
Viktor vstal a protáhl se.
,,Jestli tam nikdo nebude, tak vás oba dva zabiju a Beth jde jako první."
Kuba se zasmál.
Viktor vyšel ze dveří a rozsvítil v chodbě.
Šel rychle dolu.
Oba dva jsme za ním šli a čekali, jak to dopadne.
Přišli jsme k hlavním dveřím.
Poté Viktor zamířil do obýváku, rozsvítil a prohlédl ještě kuchyni.
,,Tady nikdo není, koukejte."
,,Ale co jsme to slyšeli?"
,,Tak to nevím Beth, ale jste oba paranoidní."
,,Přece nejsem hluchá." řekla jsem na obranu.
,,Tak to nevím co jste slyšeli."
,,Prohledáme i jiné pokoje?" zařval Kuba.
,,Neřvi, všichni spí." řekla jsem a smála se.
,,Já neřvu."
,,Kubo ona má pravdu." řekl Viktor vážně a docela i naštvaně.
,,Tak nebude tady prohledávat všechny pokoje."
,,No nebudu. Jděte spát, zítra vstávám brzo a chci se vyspat."
,,Jo, promiň. Tak my jdeme nahoru."
,,A strašně řvete."
,,Sorry bráško." řekl Kuba a šli jsme zpátky.
,,Koho mám zabít prvního?" řekl naštvaně Viktor a díval se na Kubu.
,,Před tím si říkal, že Beth."
,,To je jedno. Ale fakt buďte potichu a neřešte sračky."
Pak už jsme ten zvuk naštěstí neslyšeli.
Dojídali jsme zbytek jídla a povídali jsme o všem možném.
Příjemná noc.
Bouřka pořád nepřestávala a hodně pršelo.
Ale pak přišla věc, kterou nikdo z nás nečekal.
,,Kubo, slyšíš to?"
,,Rád bych řekl, že ne, ale slyším kroky po schodech."
,,Já taky. Do prdele kdo by skoro ve tři ráno šel k nám nahoru?"
Doopravdy bylo půl třetí a stále byla strašidelná atmosféra.
,,Já nevím, ale začínám se dost bát." řekla jsem potichu a začala se klepat.
,,Beth. Když tak zavři oči, ano?"
Poslechla jsem Kubu a rychle zavřela oči.
Kroky se pořád přibližovali.
Nahlas mi bilo srdce a špatně se mi dýchalo.
,,Do prdele. Co když se někdo někam schoval když se šel Viktor podívat a teď nám chce ublížit?"
,,Neboj Beth. A potichu buď." zašeptal mi Kuba do ucha.

Strašně mě štve moje aktivita. Vůbec nic nestíhám. Snažím se vydávat kapitoly včas, ale až před chvílí jsem přišla domu🙏 Tady máte kapitolu a já jdu dohánět a doplňovat úkoly✌️