Únos Beth

18. kapitola

Po nějaký době přivezli kfc.
Šla jsem tedy dolu a chci si ho sníst tam.
Nechci být pořád sama nahoře a přemýšlet.
Čím víc přemýšlím, tím jsem víc zmatená.
Přišla jsem do obýváku.
Byl tak Viktor a Jakub.
,,Ahoj." pozdravila jsem potichu.
Oba mě s úsměvem pozdravili.
Ale já nemám náladu na nějaký povídání.
Nemám náladu na nic.
Nevím, je mi divně a obávám se, že se mi vracejí úzkosti.
Že se mi vrátí ty hnusný stavy, kdy mě nebaví nic a cítím se divně.
,,Jaká byla noc?" zeptal se Jakub.
,,Nevím, dobrý." odpověděla jsem rychle.
Jak už říkám, na povídání nemám náladu.
,,Co sis objednala?" zeptal se Viktor.
Spolu jsme se tak dlouho nebavili.
,,Hm. Twister a hranolky jenom."
,,Jo? To nemáš moc hlad asi. Jinak máš to na stole." řekl Jakub.
Mně je jich tak líto.
Snaží se se mnou bavit a já odpovídám takhle.
Ale nemám chuť se nějak bavit.
Přišla jsem do kuchyně, vzala si jídlo a rozbalila twister.
Tohle tak strašně miluju.
Moje snad nejoblíbenější jídlo.
Kousla jsem si a jedla.
Slyšela jsem, jak někdo jde do kuchyně.
Ne, prosím fakt ne. Já nechci být zlá.
Byl to Jakub.
Přišel a sedl si naproti mně.
Koukala jsem na něj a jenom mlčela.
,,Mluvil jsem s Vojtou. A mrzí mě co se děje."
,,Jo. To mně taky. Ale tak s tím něco dělejte. Prostě se na něj vyser a řekni ať jde pryč."
,,Beth. Ono to není takhle lehký."
,,Jo. Jasně. Je to tvůj bratranec. A ty ho nechceš vyhnat ven. Ale to je jedno. Ať si bydlení zařídí, když dělá tohle. Všem tady vyhrožuje."
,,Ne. Není to takhle lehký."
,,Ale jo, je."
,,Prostě není."
,,On tě něčím vidírá že?" řekla jsem potichu.
Viktor začal s někým telefonovat a asi odešel.
Byli jsme tu sami.
Jakub se na mě koukal a nic neříkal.
,,Promiň, nevěděla jsem, že jo."
,,Zapomeň na to Beth."
,,Ne. Jakube nezapomenu, chci s tebou o tom mluvit. Neřeknu to nikomu, věř mi."
,,Hm. Řeknu ti to někdy. Ale ví o tom jenom Dominik."
,,Pokud mi to nechceš říct, tak nemusíš."
,,V pohodě. Věřím ti."
,,A promiň, že se chovám, tak jak se chovám. Jsem zmatená a nějak nemám náladu, promiň."
,,Neomlouvej se mi. Ale doufám, že se ti nic nestalo. Třeba něco s Vojtou?"
,,Ne. V pohodě. Asi ještě nenašel, čím by mi měl vyhrožovat."
,,Tak dobře. Až to začne, svěř se někomu."
Kývla jsem.
,,Víš co by mě zajímalo? Co je za den." zasmála jsem se.
,,Čtvrtek je dneska."
,,Jo. Nemám žádný pojem o čase."
,,No, to chápu."
,,Tak já jdu nahoru. Nechci potkat Dominika. Jsem nějaká naštvaná a nemám chuť se bavit. A samozřejmě nechci být na něj zlá."
,,No tak to jdi, ať není smutnej."
Zasmála jsem se a odešla.
Doopravdy Vojta vyhrožuje i Jakubovi?
Aby tady mohl bydlet?
Jak já ho nenávidím. Přímo ho nesnáším.
Je tak zlej. Nevím jak se někdo může takhle chovat.
Přišla jsem k sobě, i s jídlem a jedla.
Zajímalo by mě, co si asi objednal Dominik.
Už ho vidím, jak říká Davidovi ten jeho obří seznam.
Ten by koukal, kdyby zjistil, že jsem si objednala jenom hranolky s twistrem.
Ale prostě mě mrzí, že tady všem vyhrožuje Vojta.
Já nechápu, jak někdo může být tak zlý.
Prostě tak zlej, jako je Vojta.
No David taky není úplně svatej, ale naproti Vojtovi to je miláček.
Je mi nějak špatně.
Prostě se necítím dobře.
Asi na mě teď všechno doléhá, co se dělo.
Jím hranolky.
Jsou taky moc dobrý a z kfc je mám nejradši.
Někdo klepal.
Zajímá mě kdo to je.
Dominik, třeba přišel na pokec.
Nebo třeba Kuba.
Nebo se mě Martin přišel zeptat, jestli je vše v pořádku.
Nic jsem neodpovídala.
Někdo otevřel dveře.

Kdo si myslíte, že tam byl? Myslím, že se máte na co těšit😉