Únos Beth

20. kapitola

Přišla jsem nahoru.
Šla jsem si pro ručníky a vše, co potřebuju.
Doufám, že se to vyřeší.
Teď se cítím divně.
Prostě se cítím na nic.
Bojím se, že se nesežene všech dvěstě tisíc.
Bojím se o Dominika.
Přišla jsem do koupelny a napouštěla vanu.
Zajímalo by mě, proč Dominik ukradl Vojtovi tolik peněz.
Na co je tolik potřeboval.
A proč mu to všechno už nevrátil.
Když bylo ve vaně dostatečně vody, svlékla jsem se a ponořila do ní.
V tomhle baráku se děje hodně zajímavých věcí.
Ležela jsem ve vaně a užívala si pohodlí.
Musím se hlavně uklidnit.
A říkat si, že všechno dopadne dobře.
Uklidňuju tady sama sebe.
Ach jo, kam jsem se to dostala.
Ale dneska večer, mě čeká uklidňující večer s Kubou.
Musím mu povědět vše.
Úplně všechno.
Jak mi Vojta vrazil facku, jeho vyhrožování.
Jak jsem strašně brečela. Jak jeho brácha dluží peníze a já se o něj strašně bojím.
Teda pokud to Dominikovi nebude vadit, že mu to řeknu.
Ale na tohle nebudu myslet.
Potřebuju se odreagovat.
Ležet a na nic nemyslet.
Dýchat zhluboka a být v klidu.
Ale to nejde.
Jsem celá napnutá, jak to bude všechno Jakub řešit.
Kluci to teď určitě vše řeší a já si tady relaxuju ve vaně.
Myslím, že Davidovi to zatím neřeknou.
Známé Davida a jeho agresivitu.
Ale Dominik mě před tím hezky bránil před Vojtou.
Dobře mu dal pěstí.
Já jsem se nikdy moc neprala.
Měla jsem vždy malou šanci na výhru.
Hubená a malinká holka.
Dám se přeprat jednoduše.
Ale zase ne, že bych se prát neuměla.
Nějaký základy sebeobrany mám, co si budem.
Zatím jsem je využila pouze jednou.
A to když mě jednou jedna holka, od nás ještě na základce strčila a vrazila facku.
Prostě z ničeho nic.
Tak jsem ji to vrátila. Dala jsem jí pěstí a skončila v nemocnici.
Jo, dobře, možná jsem to přehnala.
A pak jsem se nijak neprala.
Nemám to zapotřebí.
Jsem upřímná, mluvím na rovinu a umím si vše vyřešit slovně, a né pěstí.
Pořád se válím ve vaně.
Nechce se mi zvedat a jít si promluvit s Jakubem.
Nechci teď nic řešit.
Takže tady ještě chvíli poležím.
Sám Dominik mi to nabídl, abych se uklidnila.
A jo, docela jsem v klidu.
Kluci mě viděli tolikrát brečet.
Musí si o mně říkat, že jsem doopravdy citlivá.
A ano, jsem.
Každý slovo si beru k srdci a všechno strašně hrotím a pořád se stresuju.
Prostě to jsem celá já.
První a myslím, že ani druhý den jsem tolik neplakala, ale teď jsem se teda hodně rozjela.
Ale vždycky právně.
Netuším kolik je.
Jak mně chybí ten mobil.
Podívat se jenom na digitální hodiny, a mít každý den pojem o čase.
Dneska je čtvrtek.
Ten čas tak letí.
Začala mě pálit tvář od facky, kterou jsem dostala od Vojty.
Aspoň, že mi dal jenom facku.
Naproti tomu, jak ublížil Kubovi, bych měla být ještě ráda.
Bolí mě hlava.
Nemám chuť se s nikým bavit a tohle mě doopravdy řešit nebaví.
Nebaví mě řešit Vojta.
Nemám chuť nic dělat.
Užívám si ještě poslední momenty ve vaně.
Místo, abych byla v klidu, stresuju se.
Ale tohle je u mě už zvykem.
Stresuju se pořád.
U mě to je normální a prostě jsem si zvykla.
Ve vaně jsem ležela asi dalších deset minut a pak se konečně zvedla.
Pořádně jsem se usušila a oblékla.
Vzala jsem si věci a uklidila ručníky k sobě.
Chtěla jsem si sednout, ale vzpomněla jsem si, že musím jít dolu.
Zhluboka jsem se nadechla a vyšla z pokoje.
Procházela jsem chodbou ke schodům.
Jako kdyby to bylo včera, když jsem tady procházela poprvý.
V životě by mě nenapadlo, že tady narázím na fajn lidi.
A možná i někdy pochopím Davida.
Pokud se mi teda někdy hodlá říct, proč jsem tady a jaký mělo význam mě unést.
Přišla jsem dolů.
V obýváku seděl Jakub s Dominikem.
Hned jak jsem přišla, otočili se oba na mě.
,,Beth, super jsi tady." řekl Jakub a snažil se usmát.
Viděla jsem v jeho očích, ten ztrápený výraz.
Usmála jsem se a sedla si doprostřed ke klukům.
,,Vyřešili jste něco, asi předpokládám, že ne." řekla jsem smutně.
,,Ty peníze nějak seženeme. Je toho dost, ale popučujeme si." řekl Jakub, ale stále mi připadal divnej.
,,Ale o to nejde. Jde spíš o to, jak se tady Vojta začal chovat."
,,Jo. Je to zlý." řekla jsem a čekala, co dál z Jakuba vypadne.
,,Dříve se Vojta choval strašně. Doby, kdy tady byl Kuba. Nevím jestli ti o tom povídal."
,,O něčem málo, jsme se bavili spolu."
,,Fajn. Pak se uklidnil. Normálně jsme se bavili všichni, a vztah se nám zlepšoval."
,,A pak?" zeptala jsem se, se zájmem.
,,Pak jsi přišla ty."
,,Nepřišla." zasmál se Dominik.
Chvíli jsem nechápala a pak mi to došlo.
Jakub nevypadal, že mu je zrovna do smíchu, ale já jsem se zasmála.
,,Začal se chovat jako dřív. Byl zlej, vyhrožoval. Snažil jsem se s ním mluvit, ale bylo to marný. Někdy včera, jsem za ním přišel. Řekl jsem mu, že pokud nezmění jeho chování, půjde pryč."
Jakub se zhluboka nadechl a pak zase vydechl.
,,Neprodlužuj to. Jsem napnutá." řekla jsem. Ale přesto tak nějak tuším, jak to dopadne.
,,Začal mi vyhrožovat, že pokud půjde z baráku, vše ti řekne."
,,Tak ať mi to řekne David a Vojta pak vypadne."
,,Ne. Beth. David potřebuju čas. A to samý i ty. Znáš Davida. Zmíníš se o tom, ať ti to řekne a pak se k tobě chová strašně."
,,Jo. To chápu. Ale co budeme dělat?"
Dominik si nahlas polknul.
Podívala jsem se mu do očí.