Únos Beth

38. kapitola

,,Domčo. Takže nám zbývá udělat ještě co?"
Dominik přišel ke stolu, opřel se a četl.
,,Prej vyluxovat. Ale na to kašlem a pak půjdem zalít kytky."
,,A nejdem je zalít teď, ať to máme z krku?"
,,Jo, můžeme. A vem si mikinu, je tam strašná zima."
Usmála jsem se a šla do svého pokoje.
Vzala jsem si mikinu, která ležela na posteli.
Přišla jsem k šuplíku.
Vybavil se mi ten dopis.
To mi bude ležet v hlavě do té doby, dokud nezjistím, co se stalo.
Povzdechla jsem si a vzala na sebe mikinu.
Celý je to divný. Prostě nepřijde mi normální celý tento únos.
Nic mi nedává smysl a vím, že na Davida tlačit taky nepůjde.
Přišla jsem do obýváku.
Dominik na sobě měl černou mikinu.
,,Můžeme jít?" zeptala jsem se.
Kývl a šli jsme se obout.
Vzala jsem na sebe boty a vyšla ven.
,,Vzpomněla jsem si na zážitek v lese."
,,To bylo úžasný."
,,No to bylo."
,,Kde je nějaká konev? Nebo něco?"
Dominik se zasmál.
Ukázal kousek vedle sebe.
,,Tady. Já do ní půjdu dát vodu."
Dominik přišel a zalili jsme všechny kytky.
Je tak příjemný si s ním povídat.
Pro novou vodu jsme šli tak asi dvakrát.
Potom jsme přišli a já si s radostí lehla na gauč.
Jedinej kdo byl v obýváku, byl Viktor s Kubou.
Dominik si sedl vedle mě.
,,Jak ses vyspal Kubo?" zeptala jsem se.
Zasmál se.
,,Jo dobře, byla to super noc. Někdy zopakujem."
,,Jo, někdy musíme." usmála jsem se.
Podívala jsem se na Dominika.
Nevypadal zrovna šťastně.
Ten je úžasnej, on žárlí.
Je to tak strašně roztomilý. Úplně jak se mračí.
,,Už jste udělali to, co napsal David?" zeptal se Viktor.
,,Jo, udělali." řekla jsem pyšně.
,,Beth, co večeře?" zeptal se Kuba.
,,Proč se mě všichni ptáte na jídlo? Já nemám hlad."
,,Dej si něco. Budeš mít hlad." řekl Viktor.
,,Ne."
,,On má pravdu, fakt si něco dej." řekl Dominik.
,,Už i ty? Nechte mě."
,,Tak nebudem ji nutit." řekl Kuba.
Dobrej napad. Co s tím všichni pořád mají.
,,Budeme. Pojď. Jdeme si něco dát." řekl Dominik.
Zvedl se a vzal mě za ruku.
,,No jen pojď. Vždyť si nepapala. Já si taky něco dám."
,,Neee. Dominiku."
Šla jsem poslušně za ním.
,,Podívej co tady máme. Čerstvý rohlíky."
,,To nechci."
,,A kdybychom něco objednali?"
,,To taky nechci."
,,Kfc, mekáč, něco si dáme."
,,Nee. Na to vůbec nemám chuť."
,,Ty mě úplně zlobíš."
Usmála jsem se a přišla k němu blízko.
,,A když si nic fakt nedám?"
,,No tak takhle to nepůjde. Vůbec mi neodmlouvej." usmíval se.
,,A když budu?"
,,No tak to bys tady musela opět zametat, uklízet. A nebo si tě nějak jinak potrestám."
,,To ne prosím." pousmála se a obejmula ho.
,,No, tak pojď papat."
Do kuchyně přišel Jakub.
Co ten tady zase dělá? Úplně jako minule. Přišel při nejhorší chvíli.
,,Co tady děláte bože?"
,,Nic. Jenom se jdeme najíst."
Odešla jsem od Dominika.
,,No, to vidím. Prej ať ti neodmlouvá nebo co."
,,My si dělali srandu." řekl Dominik.
,,No mně to došlo. Ale jak spolu mluvíte, tak to vypadá, jak kdybyste spolu měli večer skončit v posteli."
,,Haha. Strašně vtipnej." řekla jsem.
Ale tohle bylo taky docela nápadný.
Měli bychom přestat.
Oba jsme byli ticho. Jakub šel do skříňky, vzal si rohlík a odešel.
Podívala jsem se na Dominika s vyvalenýma očima.
,,Musíme si dávat pozor." zašeptala jsem.
,,Já vím. Ale co to jídlo?"
,,Tak pro tebe to udělám." zasmála jsem se.
,,No. Hodná holka."
,,A nedáme si to kfc?"
,,Beth. Dej si rohlík. Já bych něco objednal, ale teď potřebujeme hodně šetřit. Vojta, peníze."
,,Jo, promiň. To mi vůbec nedošlo."
,,Neomlouvej se."
Vzala jsem si pytlík a vytáhla rohlík.
Jak už jsem říkala. Hlad nemám, ale pro něj to udělám.
Zamířila jsem s tím do obýváku a sedla si vedle Kuby. Dominik šel vedle mě.
,,Víte o těch ztracených penězích už?" zeptal se Kuba.
Kývla jsem.
,,Jo, víme." řekl na to Dominik a nahodil vážný obličej.
,,Beztak to byl Vojta." řekl Viktor.
,,Taky si nemyslím, že nikdo z nás by byl schopen ukradnout peníze." řekl Dominik.
,,A David si myslí, že jsem to byla já."
,,Ať si David myslí co chce." snažil se mě uklidnit Kuba a pohladil mě po ramenu.
Koukla jsem se na Dominika.
Vidím v očích, jak žárlí.
Myslí si, že on je hezčí. Vždycky ho chtěli všechny.
Cítí se kvůli tomu špatně a nesebevědomě a to mě moc mrzí.
Usmála jsem se na něho a snažil se mi úsměv vrátit.
Už se nechci s nikým objímat.
Kvůli němu.
Je mi to vůči němu strašně blbý.
Už chci jenom jeho.
Dneska bych chtěla být jenom s ním.
Mazlit se a cítít se tak úžasně.
Jenže tady s nima to prostě nejde.
Povzdechla jsem si.
,,Nebuď z toho špatná. Věřím, že jsi nic neudělala." pohladil mě po stehně.
Zarazila jsem se a nevěděla, co říct.
Koukla jsem se na Dominika.
Úplně vyvalil oči a vidím, jak je naštvanej.
Dneska večer mu to vynahradím.
A navíc Kuba si myslí, že jsem špatná kvůli těm penězům.
Kdyby věděl, že jsem smutná kvůli tomu, že nebudu moc být s Dominikem, tak by koukal.
Ale nemyslel to špatně. Mám ho moc ráda a je to dobrej kamarád.
Ale akorát neví, že jsme spolu. Jinak by to neudělal.
Je mi líto, že Dominik se teď musí cítit nepříjemně.
Neumím si představit, kdyby vedle něj seděla nějaká holka a hladila ho po stehně.
To bych se asi zbláznila a reagovala bych stejně, jak Dominik.
Kluci se o něčem bavili a já vůbec nevnímala. Začala jsem přemýšlet o všemožným a byla ve svém světě.
Přitom jsem zakusovala do rohlíku.
,,Beth, tak půjdeš teda?" zeptal se Dominik.
,,Co? Teď jsem úplně vypla. Ještě jednou prosím."
Otočila jsem se a stál tam Martin.
Ani jsem si nevšimla, že sem přišel.
,,Martin s tebou chce mluvit o samotě."
,,Se mnou? Jo, jasně."
Zase. Začalo mi bít srdce. Co když zjistil, že jsem našla ten dopis?
Nebo náš vztah s Dominikem?
Nebo jsem něco opět provedla.
A nebo se něco zkazilo. Další vyhrožování.
Mám tolik teorii.
A žádná teda moc úsměvná není.
Sedli jsme si na postel.
,,Musím s tebou mluvit o těch penězích."
Povzdechla jsme si.
,,Martine. Já to fakt nebyla."
,,Ne, počkej. Vím, že by jsi to fakt neudělala úmyslně. Ale pili jste. Nemusíš si to pamatovat."
,,Pamatuju si vše."
,,Když se k tobě podívám, ujistím se."
Vzpomněla jsem si na obálku.
Určitě by se podíval do šuplíku a našel by ji.