Únos Beth

36. kapitola

U dveřích stál Viktor.
Díky bohu, že to není David.
,,Beth, co jídlo? Nedáš si něco?"
,,No nevím. Moc hlad nemám, ale ani nevím co, já nechci rohlík."
Přišel ke mně a sedl si na postel.
,,David mě posílá."
,,Jasně. Ale tak mu vyřiď, že hlad nemám."
,,Musíš jíst."
,,Já hlad nemám."
,,Beth. Prosím. Něco si dej. Nemůžeš být o hladu."
,,Nejsem o hladu. Hlad nemám."
,,Slíbíš mi, že jsi dáš něco večer?"
,,Ne. Já. Fakt nemám chuť na nic."
Viktor se na mě podíval a zakroutil hlavou.
,,Dobře. Nutit tě nebudu. David jede na večer s Kamilem k němu."
Usmála jsem se.
,,Počkej, fakt?"
,,Máme tě tady hlídat na krok. Zítra se vrátí."
,,Super. Konečně klid." zasmála jsem se.
,,David je až tak nasranej, že ti napsal seznam toho, co máš udělat."
,,Počkej co že? Ale to je jedno. Aspoň, že tady nebude."
Otevřely se dveře.
Stál tam David a naštvaně se díval.
,,Moc se neraduj. Zítra ráno se vrátím."
Docela trapas.
,,A povinně se najíš. Žádný, že nemáš hlad."
,,Ale já doopravdy hlad nemám."
,,Budeš jíst."
Zakulila jsem očima.
,,Fajn. Něco si dám."
,,No to teda dáš. A už tě mám fakt dost."
Seděla jsem a mlčela.
,,Beru jsi mikinu a jdu. Oni na tebe dohlídnou."
,,Počkej a ty jsi mi fakt reálně napsal seznam?"
,,Co se tak divíš. Jo, napsal. A všechno to uděláš."
David odešel.
Ani se nestačím divit.
Podívala jsem se na Viktora. Ten jenom pokrčil rameny.
Povzdechla jsem si.
Zvedla jsem se.
,,Jdu pozdravit Kamila."
Šla jsem do obýváku a Viktor k sobě do pokoje.
Kamil stál u kuchyňské linky a bral si něco k sobě.
Přišla jsem k němu a usmála se.
,,Když tak ahoj."
Otočil se a podíval se na mě.
,,Ahoj. A neboj, bude to dobrý."
Kývla jsem.
,,Zítra se vrátíte v kolik?"
,,No. Já se už nevrátím. Ale David se vrátí nějak, až se vyspí."
,,Fajn. Aspoň budu mít klid."
,,Hele když tak ten seznam máš na stole. A fakt to radši udělej."
,,Jo, to se neboj."
Kamil si vzal mikinu a odcházel ke dveřím.
Pak si jenom nazuli boty a odešli.
Konečně klid.
Usmála jsem se a šla si s někým popovídat.
Cestou jsem narazila na Dominika.
,,Co pak tady děláš?" usmál se.
,,Jdu s někým popovídat, David šel pryč."
,,Jo, takhle. A co ten seznam?" zasmál se a koukal se na mě.
,,Ty mě tady úplně hlídáš." usmála jsem se.
,,No tak taky musíme. Já se o tebe postarám."
,,Jasně. Ani jsem se nedívala na ten seznam."
,,Počkej, pojď se mnou."
Dominik šel do obýváku a já hned za ním.
Přišel ke stolu a vzal seznam.
,,Jen se podívej Beth."
Vzala jsem list do ruky a vyvalila oči.
Kolik toho tam je? Dělá si srandu?
Začala jsem si v duchu číst.
Mám uklidit pokoj Davida. To si ho asi uklidit sám neumí.
Pak mám vytřít, umýt nádobí, uklidit kuchyni, zalít kytky, uklidit to na záchodě, vysát.
,,Dělá si srandu? Co to je za výmysly?"
Dominik se zasmál.
,,Já ti pomůžu, neboj."
,,Tak můžeš uklidit na záchodě." zasmála jsem se.
,,Tak když za to dostanu odměnu?" pousmál se.
,,Jakou odměnu?"
Rychle jsem se otočila.
Za námi stál Jakub.
Jak ten se tady objevil? Doufám, že nic nepoznal. Tohle bylo docela nápadný.
,,No že by mi něco uvařila." snažil se to vymluvit.
,,Jo. Jasně. Uvařila." řekl Jakub nevěřícně.
Zakývala jsem hlavou a snažila se o úsměv.
Srdce mi prudce bilo.
Říkám, že tady dlouho neutajíme náš vztah.
Ale fakt nechci, aby to teď každý věděl.
,,Neboj Dominiku. Něco ti uvařím."
,,Jo, to budeš hodná."
,,No měli byste začít makat, ať to máte do večera." řekl Jakub.
,,No mohl bys nám taky pomoc." řekla jsem.
,,V pohodě, to je dobrý." usmál se Jakub a odešel.
Otočila jsem se, abych se ujistila, že je pryč.
,,Dominiku musíme si dávat pozor." řekla jsem potichu.
,,Já vím, tohle bylo hodně nápadný."
,,To jo. Víš. Já fakt teď nechci, aby to každý věděl."
,,Jasně, já taky ne. A počkej. Ta odměna bude?"
,,Ráda ti uvařím." řekla jsem ze srandy.
,,Vždyť víš, že nechci jídlo."
,,Vím. A ano, jasně že bude. Dneska večer, ale potichu."
,,Takhle se mi to líbí Beth."
,,Mně taky. Ale na..."
,,Na? Co chceš říct."
,,No jak to říct. Na pohlavní styk ještě připravená nejsem."
,,Neboj, to po tobě ani nechci. Jsme spolu chvíli, máme času dost."
Usmála jsem se.
,,Jsem ráda, že mě chápeš."
,,Jak dlouho si myslíš, že náš vztah utajíme?" zeptal se Dominik.
,,Podle mě dva dny. Víc nedáváme."
,,Podle mě zítra bude osudný den, co to někdo zjistí."
,,Myslíš? Jako déle než dva dny to nedáme."
,,Pitomá sázka. Proč jsem se sázel. Vůbec nechci sloužit Davidovi." pošeptal.
,,A já si myslela, že to bude naopak."
,,Tak já jsem vyhrál to nejlepší, co jsem mohl." usmál se.
Udělalo mi to radost a obejmula jsem ho.
,,Jak já miluju tvojí vůni. Nikdy nikoho jinýho objímat nechci."
,,Ty jsi tak úžasná, pojď si sednout."
Přišli jsme na gauč a sedli si.
,,Zlatíčko, ale já jsem tě vůbec dneska neviděl papat."
,,Pštt. Jestli chceš, aby to zjistili dneska, tak řvi dál."
,,Promiň."
Usmála jsem se.
,,To nevadí. Ty se o mě takhle hezky staráš."
,,Tak papinkat musíš."
Obejmula jsem ho a zabořila se hlavou o jeho tělo.
Vzpomněla jsem si na tu noc.
Jeho krásné svalnaté břicho.
Ten člověk je tak strašně dokonalej.
Slyšela jsem jak někdo vešel.
Dominik mě jemně strčil.
Smutně jsem odešla od něho.
Ani na pět minut ho nebudu mít pro sebe.
Otočila jsem se abych věděla, kdo to je.
Martin se usmíval a sedl si k nám.
,,Neruším?"
,,Jasně, že ne. V pohodě." řekl Dominik.
Nejradši bych chtěla říct, jak nás ruší a ať nás nechá aspoň na deset minut samotný.
Radši jsem mlčela a nic neříkala.
Nahodila jsem můj falešný úsměv.
,,Beth. Co ty věci, který máš udělat?"
,,Jo. Já o tom vím. Pak nějak začnu."
,,Máš fakt velký štěstí, že tady není David. Teď by jsi měla být sama v pokoji." řekl vážně.
,,Ona to ví." řekl za mě Dominik.
,,Každopádně, kvůli tomu tady nejsem. Mám pro vás jednu špatnou a jednu dobrou zprávu."