Únos Beth

43. kapitola

Přišla jsem do pokoje Davida.
Sedl si na postel a usmál se.
,,Tak povídej."
,,Já nevím jak mám začít."
Sedla jsem si vedle něj a podívala jsem se na něj smutně očima.
,,Tak povídej co si tentokrát udělala."
,,Já se bojím to říct."
,,Pověz mi to. Hele já ti nic neudělám. Nemusíš se mě bát."
Pokusila jsem se o úsměv.
,,Tak mi to řekni."
,,Jak jsem uklízela v tvým pokoji."
,,Beth povídej."
,,Šla jsem ti uklidit skříň a vypadla na mě jedna obálka."
,,Takže jak tě znám, tak jsi byla strašně zvědavá a otevřela jsi ji."
,,Ano."
,,A byl tam ten dopis, co?"
,,Jo, ale jak to víš?"
,,Je to jediná obálka, která v té skříní je."
,,Promiň. Já jsem to neměla otvírat."
,,Neměla. Ale tak spíš asi tebe to zmátlo."
,,Ani nevíš jak."
,,Takhle. Hele nevím, kdy ti vše řeknu. Ale věř mi, že to bude docela brzo. Jsi tady dlouho a už bys to mohla vědět."
,,A jsi na mě hodně naštvanej?"
,,Sere mě, že mi hrabeš do věcí, ale bylo mi to jasný."
,,Promiň. Nechtěla jsem."
,,Ale ještě jednou mi budeš sahat do věcí a budeš se snažit si zjistit sama, proč jsi tady, tak si mě už nepřej."
,,Nebudu. A chci se omluvit za tu vázu. Vím, že pro tebe měla citovou hodnotu."
,,Jo, to jo, ale je to jedno. To už neřeš. Ale cením, že jsi mi to řekla teď a nedělala, že o ničem nevíš."
,,To jo. Ale i tak promiň."
,,Už se neomlovej. Ale co to jídlo. Dřív si jedla docela hodně a teď skoro nic."
,,Poslední dobou nemám moc hlad."
,,Já vím, že po tobě kvůli tomu někdy řvu, ale je to kvůli tomu, aby si fakt jedla."
,,Tak dobře, budu se snažit víc jíst."
,,Fajn. A je ještě něco, co mě překvapí?"
,,Helee, to se nech překvapit, ale nic vážnýho."
,,Fajn. Tak si to nechám k večeru jako překvapení."
,,Čekala jsem, že mě úplně seřveš."
,,To už ani nemá cenu. Úplně mě to unavuje."
,,Jo, jasně chápu."
,,Dobrý, tak běž a ten dopis neřeš."
Kývla jsem a odešla.
Sedla jsem si vedle Dominika.
,,Žiješ?" zeptal se vážně.
,,Jo, úplně v pohodě."
,,To mi pak musíš povědět."
,,Jo, povím, neboj se."
Seděla jsem a přemýšlela. Kolem třetí jsem si šla lehnout k sobě.
Moc zábava tu teda není.
Hrála jsem si s vlasy.
Už je mám pěkně mastný, takže bych si je měla omýt.
Nic se mi nechce a zároveň něco dělat chci.
Jsem fakt divnej člověk.
Vzala jsem si ručníky a šla do koupelny.
Doufám, že nikdo nebude potřebovat na záchod.
Taky bych si potřebala vyprat. Ale pračka je až nahoře a to je strašně moc daleko.
Jsem strašně líná.
Omyla jsem si hlavu, tělo a všechno.
To je úžasný po dlouhé době se mýt.
Strašně se pořád divím, že to David vzal v pohodě.
Zakroutila jsem hlavou.
To je hodně divný.
Asi má nějakou dobrou náladu.
Koukala jsem se do zrcadla a pak si vyfénovala hlavu. U toho jsem se pozorovala.
Nevypadám moc hezky.
Spíš vůbec.
Ale měla bych být sebevědomá.
Začala jsem se oblékat do spodního prádla.
Uslyšela jsem, jak někdo klepá.
,,Hele počkejte. Minutku, už budu."
,,To jsem já Dominik. Pojď, pusť mě zlatíčko."
Zasmála jsem se.
,,Jsem ve spodním prádle."
,,No o to líp."
,,No ty jo nevím ještě si to rozmyslím."
,,Ale nic nerozmýšlej a odemkni."
Zakroutila jsem s úsměvem hlavou a odemkla.
Byla jsem jenom ve spodním prádle.
Dominik se usmíval.
,,Ty jsi tak krásná. Úplně úžasná."
,,To ty taky. Ale akorát jsi moc oblečenej."
,,Tak to budu muset teda změnit."
,,No to by si měl."
Dominik zamkl a sundal si tričko.
Pozorovala jsem každý jeho pohyb.
Jeho svalnatý tělo.
Jde vidět, že každý den cvičí.
Přišla jsem k němu blízko a obejmula ho.
Cítím se tak krásně.
Uslyšela jsem klepání.
,,Beth? Můžeš na chvíli prosím?" zeptal se Kuba.
Dominik se tvářil naštvaně a já taky nejsem úplně šťastná.
,,Teď? No je to hodně důležitý?"
,,Pro mě ano."
Zakulila jsem očima a povzdechla si.
,,Dej mi minutku."
,,Jo. Tak já půjdu do obýváku."
Počkala jsem chvíli až odešel.
,,Neřeš to a buď tady se mnou Beth." zašeptal.
,,Tak strašně bych chtěla ale.."
Ani jsem to nedořekla a vzal mě za ruku. Sedl si na okraj vany.
Sedla jsem si na něj a nohy dala do vany.
Usmála jsem se a dala mu pusu na krk.
Je to tak strašně úžasný.
Užívám si každýho jeho doteku.
Je mi docela líto, protože to je kamarád a mám ho ráda.
Ale teď řeším jenom jediný, abychom nepřestali.
,,Beth. Počkej."
,,Co se děje?"
,,Klepání. Někdo klepal asi." řekl naštvaně.
,,Ano?" zeptala jsem se nahlas.
,,Potřebuju strašně na záchod." řekl Martin.
,,No. Tak to chvíli počkej."
,,A za jak dlouho budeš?"
,,Martine dej mi minutku. Já ti pak řeknu až budu."
,,A další otázka? Dominik zmizel. Nevíš kde je?"
Koukla jsem se na Dominika.
Dominik zakroutil hlavou.
Pochopila jsem, že mám říct, že nevím.
,,Nevím. Taky jsem ho dlouho neviděla."
,,Hm. To je divný. Tak honem Beth. Potřebuje i David, je tady fronta."
,,A co záchod nahoře?"
,,Tam se sprchuje Jakub."
,,Jo. Tak mi dej chvilinku."
Naštvaně jsem si vzala tričko
Nikdy spolu prostě nebudeme aspoň deset minut sami.
Dominik se začal taky oblíkat.
Nandala jsem si kraťasy.
Dominik mě pohladil po hlavě.
,,Tady nikdy nebudem sami." řekl.
,,No to asi nikdy nebudem." řekla jsem a vyšla.
Dominik šel nenápadně za mnou.
Šel k sobě a já do obýváku.
,,Můžeš na záchod." řekla jsem.
Martin se zvedl a konečně šel.
,,A můžu s tebou teda mluvit?" zeptal se Kuba.
,,Jo, určitě."
Stoupl si a šel k sobě nahoru.
To jsem teda zvědavá o čem chce mluvit.
Sedli jsme si na postel.
,,Děkuju za tamtu noc, co jsme byli spolu."
,,Jo, bylo to fajn." usmála jsem se.
,,Jsi úžasná a navíc hezká holka." usmál se a přiblížil se ke mně až moc blízko.