Únos Beth

32. kapitola.

Probrala jsem se.
Probudila mě asi silná bolest hlavy.
Až teď si pořádně uvědomuji, co se včera večer stalo.
Podívala jsem se vedle sebe.
Dominik nikde.
Asi už šel na snídani. Vůbec netuším, kolik by tak mohlo být.
Sedla jsem si a plácla na čelo.
Beth, proč si to udělala? Jak můžeš být tak strašně blbá.
Mrzí mě, co se stalo.
Měli jsme navíc strašnou smůlu, že si kluci pro něco šli.
Kamil mi to včera říkal, ale marně si vzpomínám. Začínám si vzpomínat, jak jsme hráli schody.
Potom Dominik přišel s vodkou a vínem.
A do prdele.
Před očima jsem měla, jak si sedám na Dominika a líbáme se.
Jak jsem před ním byla jenom v podprsence a říkali jsme si, jak strašně se máme rádi.
Já..
Sedím a bije mi nahlas srdce.
Těžce se mi to přiznává.
Vše co jsem říkala byla pravda. Já ho asi fakt chci.
Bylo to tak úžasný. Já jsem se nikdy líp necítila.
Včera ze mě nemluvil alkohol.
Vše co jsem řekla, jsem myslela vážně.
Ale co když Dominik ne?
Tahle představa mě bodla do srdce.
Co když za mnou přijde, omluví se a řekne, že nevěděl co dělal?
Řekne, že to nemyslel vážně a bylo to tím, že pil.
Zabolelo mě u srdce.
Co když jsem jedna další holka, kterou si půjčil jenom na noc?
Seděla jsem a zklamaně přemýšlela.
Je mi tak strašně blbě.
Proč jsem pila.
Proč jsem vymyslela, že budem hrát tu hru a dovolila, abych se napila vodky.
Uslyšela jsem klepání.
Buď to bude Dominik, nebo David.
Nevím kdo je lepší.
Nic jsem neříkala.
Otevřel pomalu dveře.
Stál tam David.
A sakra. Tohle bude ještě něco.
,,Jak ti je?" řekl naštvaně.
,,No. Je mi zle."
,,Hm. A ty se divíš? Potom co jsi toho tolik vypila?!"
,,Já vím. Byla to chyba."
,,To mi na to řekneš jediný? Mluvil jsem s Dominikem. Chci slyšet, co mi řekneš ty."
,,Já. Nevím úplně co na tohle říct. Neměla jsem to dělat." řekla jsem a dívala se do země.
,,Co si všechno pila? Pamatuješ si vše?"
,,Měla jsem všechno co jsi viděl. A pamatuju si vše."
,,Hm. Jak sis mohla dovolit se vůbec dotknout v 16 alkoholu?! Ještě jsem tě na to upozorňoval."
Povzdechla jsem si a podívala na Davida.
,,A co s tebou mám dělat? Ještě sis myslela, že přijdem dneska a nic se nedozvíme. Vůbec mě neposloucháš."
Mlčela jsem.
Spíš tady mluví jenom David.
Ale já na tohle fakt nemám co říct.
Prostě maximálně, že se omlouvám a že mě to mrzí.
,,Ale vždyť já tě poslouchám."
,,Jo? A co ten les? Říkám, že vy dva jste tady byli naposledy sami, jasný?"
Jak se sakra dozvěděl o tom lesu.
Ten musí být fakt hodně naštvanej.
,,A jak ses to dozvěděl?" vypadlo ze mě.
,,Jo tak ty sis myslela, že se to nedozvím. Všude jehličí!"
My jsme blbí, proč jsme to tady nezametli.
,,Vždyť jsi porušila co se dalo! Říkám. Nechoďte do lesa. Beth se rozhodne jít do lesa. Říkám, ať hlavně nic nepiješ. A co uděláš? Opiješ se, rozbiješ vázu a ještě se mi to snažíš zatajit."
Zhluboka jsem se nadechla.
,,Co jsem ti říkal už od začátku, co tady jsi?"
,,Toho jsi říkal hodně, ale asi myslíš to, že tě mám poslouchat."
,,Jo. Já se snažil být hodnej, nějak tě neomezovat, ale věř mi, že teď tady budeš makat!"
Tak to ne.
Horší to snad už být nemůže.
Vím, můžu si za to sama, ale David to přehání.
Nechápu, proč je tak naštvanej.
Nebo, vlastně chápu.
Ale já tady nechci makat. Mě to nebaví.
Chci se válet a koukat na televizi.
David odešel a práskl za sebou dveřma.
Zvedla jsem se na nohy.
Celou noc jsem spala v kraťasech a tričku.
Kdybych věděla, co bude následovat potom, co se napiju, tak bych to v životě neudělala.
Pomalu jsem přišla ke dveřím a otevřela.
Přišla jsem do obýváku.
Seděl tam jenom Kamil.
,,Kamile, ahoj." řekla jsem a snažila se o úsměv.
Kamil se otočil. Sedla jsem si k němu.
,,Kde je Dominik, nevíš?"
,,Jel pro Kubu."
,,Aha. Po včerejšku? Tak to ho obdivuju."
,,Pamatuješ si mě vůbec?"
,,Já si pamatuju na všechno. I na to, jak si mi držel vlasy když jsem zvracela."
Zasmál se.
,,Ach jo. David je hodně naštvaný?"
,,Je. Strašně moc. Úplně mě seřval. Ještě jsme šli do toho pitomého lesa."
Kamil zakroutil hlavou.
,,Docela toho lituju."
,,Je ti 16, tohle je normální. A Davida ten vztek přejde."
,,Děkuju. Aspoň někdo je na mé straně." usmála jsem se.
,,Ostatní jsou pořád u mě. A za chvíli tady Dominik bude. Je kolem dvanácté."
Kývla jsem.
,,Omlouvám se, že jsme vám pokazili večer."
,,To nic. Za to vy jste si ho užili, že?"
Usmála jsem se.
,,To jo. Nevíš, jestli si pamatuje Dominik všechno?"
,,Od rána jsem s ním nemluvil." pokrčil rameny.
,,Jo, jasně."
Koukala jsem na televizi a uslyšela jsem klíče.
Začalo mi bít nahlas srdce.
Co když mi teď Dominik řekne to, co nechci?
Sakra. Nikdy dřív jsem takhle vystresovaná nebyla.
To ani před písemkou.
Navíc mě strašně bolí hlava a břicho taky.
,,Ahoj." uslyšela jsem hlas Dominika.
Jak já tenhle hlas miluju.
Kuba taky pozdravil.
Oba přišli do obýváku.
,,Je, ahoj Beth. Už jsi vzhůru?" zeptal se Dominik vážně.
Beth. Teď se musíš připravit na vše.
Nadechla jsem se a dostala ze sebe něco.
,,Ahoj kluci."
Dominik ke mně přišel a sedl si vedle mě.
Vzpomněla jsem si na včerejšek.
Měla jsem si asi užívat víc, protože jestli mi teď řekne, že vše co mi říkal, pravda nebyla.
Při pomyšlení mě zabolelo u srdce.
,,Co ta hlava? Jak ti na ni spadla váza."
,,Jo, skoro to nebolí."
,,Počkej a pamatuješ si vše vůbec?"
,,Pamatuju si ze včerejška úplně každý detail." usmála jsem se.
Vidím, že Dominik je taky nervózní.
Musím se uklidnit a hlavně dýchat.
,,Chtěl bych s tebou o samotě mluvit Beth." řekl a snažil se pousmát.
Začínám být čím dál nervóznější. A Dominik taky nevypadá, že by mu to bylo jedno.
,,Jo, jasně. Souhlasím. Taky bych s tebou potřebovala mluvit."
Dominik kývl.
Kuba nás sledoval.
Zajímalo by mě, jestli to vše bráchovi řekl.
Zvedla jsem se.
,,Můžeme jít ke mně." řekl Dominik.
,,Jo, dobře."
Dominik zavřel a oba jsme si sedli na postel.