Únos Beth

28. kapitola

,,Myslel jsem, že chceš až večer."
,,Podívej se, jak vypadám. Moje vlasy. A fuj, ten obličej? Žádný make up, řasenka, nic."
Dominik se zasmál.
,,Nech toho. Jsi krásná, nepodceňuj se."
Nahlas mi začalo bít srdce a ucítila jsem opět ten krásný pocit.
Proč se mi tohle děje?
Usmála jsem se. Nevím co na tohle mám říct.
,,Tak já půjdu."
,,Jo, jasně běž. Nebudu tě rušit, neboj."
Zasmála jsem se, šla do pokoje Jakuba.
Vlastně teď na nějakou dobu mého.
Vzala si ručníky a šla nahoru.
Bude mi chybět můj pokoj.
Jsem na něj zvyklá už od začátku toho pobytu.
Vzpomínám na první den.
Jak jsem měla závázané ruce a snažila si je rozvázat.
Pak na mě byl David naštvanej.
Jak jsem poprvé viděla Viktora.
Uklízela, zametala, myla nádobí. Nebo jak jsem poprvé potkala Vojtu.
Teď se tady o mě stará Dominik a chová se ke mně jak k princezně.
Dobře, přehánět tolik nebudu.
Ale když mi někdo chce udělat radost, stačí koupit jídlo.
Všechno tady utíká, tak rychle.
Teď jenom počkám, až mi David řekne pravdu.
Svlékla jsem se a krásně teplá voda mi stékala po těle.
Je příjemný pocit, se osprchovat.
Je mi tak krásně.
Namočila jsem si hlavu a nanesla šampón.
Po nějaké době, jsem šampón smyla a vypla vodu.
Vzala jsem ručník a do sucha se utřela.
Oblékla jsem se a vyfénovala si vlasy.
Docela mám strach, že David zjistí, že jsme byli v lese a bude pořádně naštvanej.
Přišla jsem dolu.
Dominik seděl na gauči a vypadal, že už bude připravenej.
,,Super, minule ti to trvalo déle."
Usmála jsem se.
,,Vezmu si džíny. Jenom bych chtěla poprosit o novou mikinu."
Dominik nic neříkal, zvedl se a šel k sobě.
Šla jsem za ním a čekala, až vytáhne nějakou mikinu.
,,Je tam docela zima, ale na bundu to není. Tak snad ti bude teplo."
,,Dobře. Venku jsem taky dlouho nebyla."
,,No naposledy na té zahradě."
Usmála jsem se.
Oblékli jsme se a vyrazili.
Vyšla jsem. Rozhlédla jsem se.
To je tak krásný tady.
Vyšla jsem dolu a Dominik zatím zamknul.
Procházela jsem se po mokré trávě.
Vzpomínám na den, když jsem poprvé vyšla z baráku ven.
Byl to nádherný pocit.
Pak přespání v autě. Mám úžasné zážitky.
Při vzpomínce jsem se usmívala.
Dominik přišel zamnou a usmál se.
,,Jaktože se tak usmíváš?"
,,Ale nic." řekla jsem.
,,Víš, jak jsem ti ukazoval minule takový ty vrata, kudy se dostat do toho lesa?"
,,Jo, jasně. Pamatuju."
Dominik kývl a šel tim směrem.
,,Tak jak se ti líbí po dlouhé době venku?"
,,Je to úžasný."
Přišli jsme k vratům.
Byly nízké, takže nikdo z nás neměl problém je přeskočit.
Já jsem na přeskakování vrat, zábradlí a všeho možného dobrá.
,,Myslíš, že najdem houby?" zasmála jsem se.
,,Tady? Tady určitě ne."
,,Dominiku, nevzali jsme jídlo!"
,,Vždyť mám batoh. Jídlo jsem vzal, neboj. Myslím na všechno."
Podívala jsem se na záda Dominika.
,,Proč si bereš Vans batoh do lesa? Jsi normální?"
,,Ten je starej, to je jedno."
,,Tenhle jsem vždycky chtěla. A co Vojta a ty peníze?"
,,Sháníme."
,,Ale před tím, jak mi vrazil facku, tak jsi nám řekl, že dlužíš nějak 200 000."
,,Nechtěl jsem vám říkat, že jde o větší cenu. Navíc jsem nevěděl, že to chce takhle řešit."
,,Hm. A co David?"
,,Co David?"
,,Nechce mi už říct, proč jsem tady?"
Dominik se povzdechl.
Šli jsme do menšího kopce a já už nemohla.
,,Ptal jsem se ho, ale nejde to. Je to s ním těžký."
,,David je těžko pochopitelný člověk." řekla jsem a zastavila.
Dominik automaticky taky zastavil.
,,Znám ho roky a ano je. Je neskutečně těžký pochopit jeho nálady, emoce."
,,Chci vidět moje rodiče."
,,Beth. Vždyť já vím."
Stáli jsme a mně vytekla slza.
Dominik se na mě smutně díval, přišel blíž a obejmul mě.
,,Tolik věcí a lidí mi chybí. Bolí mě srdce když na to pomyslím."
Na to nic neříkal a pořád mě měl u sebe.
Ucítila jsem ten hezký pocit.
Cítím se klidně.
V břiše cítím tak strašně divný a přitom úžasný pocit.
Dominik mě pomalu pustil a já se vrátila do reality.
,,Vím, že jsem byla u rodičů vždycky ta druhá, ale jsou to moje rodiče. Miluju je."
Nadechla jsem se a opět rozešla.
Po nějaké době jsme si sedli na pařez.
Koukala jsem do blba a přemýšlela.
Dominik vzal batoh a z něho vytáhl brambůrky.
,,Ještě u vás přiberu. Pohyb žádný a žeru pořád."
Oba jsme se zasmáli.
,,Já každý den cvičím a obden chodím do posilovny."
,,Vždyť jsem tě ani jednou neviděla, že si tam šel." řekla jsem udiveně.
,,Teď nemůžu. Udělal jsem si něco s nohou. Měl bych s ni být vklidu doma a námahat ji nemůžu."
,,A ruce nechodíš posilovat?"
,,Posiluju doma. Vždycky ráno a odpoledne."
,,Proč to nevím?"
Dominik pokrčil rameny.
,,Koukám, že o tobě nevím tolik věcí."
,,Náhodou o mně víš víc věcí, než kdo jinej."
Usmála jsem se a ucítila znova v břiše ten zvláštní pocit.
Seděli jsme a povídali si.
Dominik mi vyprávěl, jak se mu stala nešťastná příhoda s nohou.
Srazilo ho auto a od té doby má problémy.
Byla to chyba řidiče, který jel na červenou.
Je mi to líto, ale je to prej lepší.
Podívala jsem se mu do očí.
Proběhlo mnou horko.
Jeho krásný oči, tetování a dokonalé vlasy.
Ne. Sakra Beth, přestaň prosím.
Venku už je pořádná tma.
Už jdeme docela dlouho a netuším kde jsme.
Doufám, že teda aspoň Dominik ví, kde jsme.
,,Viděla jsi pach krve?"
,,Joo. Naprosto to miluju. Viděla jsem všechny díly."
,,Já taky. Všechny byly strašně dobrý. Úplně jsem si na to vzpomněl, jak jsme tady v lese."
,,Nestraš. Začínám se docela bát."
,,Neboj se. Ještě si na chvíli sednem, najíme se a pak potřebujem vyrazit. Čeká nás kus cesty."
Kývla jsem a hledala místo na sednutí.
Nakonec jsme si sedli na nějaký mech.
Teda myslím, že to byl mech. Aspoň to tak vypadalo, ale v té tmě to jde blbě poznat.
Vyndali jsme jídlo a jedli.
Ještě tam byly křupky, čokoláda a pendreky.
,,Už bych radši razila." řekla jsem a ohlédla se kolem sebe.
,,Jo, já taky."
Dominik se zvedl a vyrazili jsme.
Po půl hodině už jsem skoro nemohla.
Byla jsem unavená a udýchaná.
Každopádně je to užitý.
Pořád se máme o čem bavit.
Dominik je úžasný kluk.
Jakože kamarád, chápeme se.
,,Už tam budem?" zeptala jsem se.
,,Tak se podívej pořádně. Vidíš tamten dům? Tak ten je náš."
,,Počkej, ale vždyť jsme před tím šli déle."
,,Tak taky jsme to vzali zkratkou."
Po nějaké době jsme došli domu.
Dominik si naštěstí klíče nezapomněl.
Byl to úžasný večer.
Tak krásně jsme pokecali, nasmáli se.
Přemýšlela jsem a u toho se usmívala.
Když jsem s ním, jsem tak šťastná.
Je to tak úžasnej kamarád.