Únos Beth

56. kapitola

Nasedla jsem dopředu.
,,Dneska toho nesmíme utratit moc, protože před tím jste dali tolik peněz Vojtovi."
,,To neřeš. Peněz je ještě dost a dneska přijdou další."
Usmála jsem se.
Když projíždím, koukám na lidi.
Je to tak úžasný pocit, když jedu do města.
A nejlepší bude to, až vystoupím z auta.
Nebo až budu mít mobil.
,,Jak dlouho tam pojedem?"
,,Tak půl hodiny."
,,Počkej, tolik?" řekla jsem a sledovala Dominika, jak řídí.
,,Broučku bydlíme někde v prdeli u lesa."
Zasmála jsem se.
,,Myslíš, že potkám tátu?" řekla jsem smutně.
,,To víš, že ne, neboj se. A i kdyby, tak to zvládnem. Ale je to malá pravděpodobnost."
,,Snad. Nechci ho potkat."
,,Nepotkáš. Vůbec se tímhle nestresuj."
Kývla jsem a pozorovala okolí.
,,Pořád si neuvědomuju, že tady všichni budou mluvit Německy." zasmála jsem se.
,,Budu ti všechno překládat. Neboj."
,,To bude vtipný, až budeš mluvit Německy."
,,Coo, proč?"
,,Tvůj hlas je sám o sobě vtipnej."
Dominik zakroutil hlavou a usmíval se.
,,A co ten Kuba vůbec?"
Povzdechla jsem si.
,,Poslední dobou tohle téma nesnáším."
,,Pověz mi, co říkal."
,,Něco o tobě. Že mě chceš jenom na to jedno a že jsem jedna z dalších holek, kterou jsi měl."
,,Ne, tohle není pravda. Doufám, že mu nevěříš." řekl v klidu, ale přitom naštvaně.
,,Dominiku, děláš si srandu? Jasně, že mu nevěřím."
,,Ulevilo se mi."
,,Jak sis mohl myslet, že mu věřím?" řekla jsem a položila ruku na stehno.
Usmál se.
,,S Kubou si asi budu muset promluvit." řekl naštvaně a už se přestal usmívat.
,,Bylo by to fajn. Vadí mi, co tvrdí."
,,Něco takového řekl naposled. To se vůbec neboj."
,,Dominiku ale nebij ho."
,,Neřekl jsem, že ho budu mlátit."
,,Ale naznačil. Znám tě. Dostaneš nervy a jedna mu přiletí."
,,Neboj miláčku, budu se hlídat. Ale už mě sere, takže si sním promluvím."
,,Dobře, děkuju, jsi hodnej."
,,Kdy si zacvičíme Beth?"
,,Třeba zítra, ale jestli bude čas."
Celou jízdu jsme probírali různá téma.
Strašně mě baví s ním mluvit.
Nasmějeme se, uděláme si ze sebe srandu a dokážeme se bavit o všemožných věcech.
Dokážu mu říct vše. Strašně ho miluju.
Čas utíkal rychle a já viděla, jak vjíždíme do takového krásného městečka.
Svítí sluníčko a je tady tak krásně.
Jsem nalepená na skle a v dálce už vidím obří obchodní dům.
,,Už jsme tady, takže kam budeš chtít jít nejdřív?" usmíval se na mě a pohladil mě po hlavě.
,,Kolik je?"
,,Bude dvanáct, takže jdeme na oběd?"
,,Mám strašný hlad, takže ano." zasmála jsem se.
,,Přesně. Abychom měli energii na nakupování."
Zastavili jsme kousek od obchodního domu.
,,To je moje oblíbená restaurace."
,,Ty jo, co si dám. Upřímně jsem v restauraci nebyla tak pět let."
,,Fakt? Já tak měsíc."
Vystoupili jsme z auta.
Rozhlížím se po lidech a nadšeně koukám kolem sebe.
,,Tak pojď, je to přímo tady."
Úplně se mi chce brečet dojetím. Jsem šťastná, jak jsem tady venku.
O tomhle sním celý pobyt, co jsem tady.
Vešli jsme dovnitř a já koukala zaujatě na lidi.
Lidí v restauraci bylo docela málo.
Vybrali jsme stůl, ke kterému jsme si sedli.
,,Teď jsem tak šťastná." řekla jsem a chytla Dominika za ruku.
,,A já jsem šťastnej, že ty jsi šťastná."
Paní servírka přišla k nám.
Úplně se mi vybavila moje práce.
Docela mi to chybí.
,,Pozdravila nás a podala menu."
,,Guten tag." řekla jsem a usmála se.
Dominik se zasmál a pozdravil taky.
Podívala jsem se na něj vražedným pohledem.
Pak řekla něco ve smyslu, ať řekneme, až bude objednáno.
,,Proč ses smál?" zeptala jsem se.
,,Protože jsi to řekla tak vtipně miláčku." řekl a pohladil mě po rameně.
,,Já se snažila."
,,Já vím. Jsi šikovná."
Otevřela jsem jídelní lístek.
,,Já chci pizzu."
,,Já bych si dal asi taky. Ale obávám se, že mi jedna stačit nebude." řekl a zasmál se.
,,Dominiku. Ty si vážně objednáš dvě?" vykulila jsem oči.
,,Ono to je trapný."
,,No jo, je." zasmála jsem se.
,,Prostě si dám dvě. Jednu šunkovou a jednu sýrovou."
,,Já si dám pizzu havaj. A to byla sranda, ne?"
,,Ty dvě pizzy? No to není sranda. Já vždycky sním dvě."
,,Dobře. A objednáš to ty?"
,,Jo, ty radši ne."
Zakroutila jsem hlavou.
Počkali jsme, až k nám někdo přijde.
Dominik začal povídat Německy vše, co chceme.
Jde mu to a musím říct, že mluví fakt dobře.
Tak ještě aby ne, když tady bydlí.
,,Ještě něco k pití zlato?" zeptal se a pohladil mě.
,,Tak jednu kofolu, ale tu velkou, mám žízeň."
Dominik povídal dál.
Pak paní řekla nějakou dlouhou větu.
Té jsem moc nerozuměla.
Dominik odpověděl též dlouze a oba se zasmáli.
To by mě tak zajímalo, co si říkali.
Servírka odešla a řekla, že tak za patnáct minut to budeme tady mít.
Já základním větám rozumím, ale pak jsou tady věci, který mi prostě nejdou.
,,Co jste si povídali?" zeptala jsem se s úsměvem.
,,Říkala něco, že jsme hezký pár a pro koho bude ta třetí pizza."
Zasmála jsem se.
,,Takže ty jsi řekl, že ta pizza bude pro tebe?"
,,Jo, proto jsme se tak smáli."
,,Ach jo."
Po patnácti minutách přinesli pizzy.
Pití přinesli dřív, takže jsem popíjela.
Na tohle jsem se tak těšila.
Ta jedna pizza, je tak velká.
Obávám se, že ji celou nesním. Ale s tím si teda moc Dominik starost nedělá.
Začali jsme oba jíst.
Mám před sebou takové průhledné sklo, takže krásně vidím na lidi, jak prochází.
,,Mám strašnej hlad." řekl Dominik a pořádně si kousl.
,,Přesně, nevím, jestli to sním."
,,No toho já se nebojím."
Nakonec jsem snědla celou pizzu.
Akorát jsem dojídala a Dominik už měl snědenou jednu a půl.
Napila jsem se kofoly a sledovala, jak Dominik papá.
Je tak roztomilej. Sýr mu tekl z pusy a kečup měl až na čele.
Koukala jsem na něj a můj pohled poté zamířil na lidi v okolí.
Zahleděla jsem se a nečekala jsem to, co jsem viděla.
Šel tam nějakej chlap s taškou.
Úplně stejnou bundu, jako má můj táta. Vlasy taky odpovídaly.
Do obličeje jsem mu neviděla, takže si nejsem jistá.
,,Koukáš se zaraženě. Děje se něco?"
Dominika jsem skoro nevnímala a koukala na chlapa, který je podobný mému tátovi.
Zastavil se a koukal rovně.
Pusa mi zůstala otevřená.
,,Beth?" řekl a pohladil mě po rameně.
,,Dominiku támhle asi stojí můj táta."