Únos Beth

46. kapitola

,,Řekneme i ostatním, že spolu jsme?" zeptala jsem a podívala se vážně.
,,Mám lepší nápad."
,,Jakej?"
,,Nic nebudem říkat a budem se k sobě chovat jako normálně ve vztahu."
,,Jasně a oni už to poznají."
Kývla jsem.
,,Nechápu, jak to mohl můj brácha udělat."
,,V klidu. Třeba proto má nějaký dobrý vysvětlení."
,,To silně pochybuju."
,,David s ním šel mluvit, takže uvidíme."
,,Hm. Stejnak to nechápu."
,,Zatím to neřeš. Jdeme do obýváku?"
,,Jo, já bych šel."
Zvedla jsem se a vytáhla si kraťasy.
Zastavila jsem se.
Dominik se zastavil taky.
,,Takže se k sobě budeme chovat jako vždycky u tebe?"
,,Jo, přesně tak." usmála jsem se a šla.
Přišli jsme do obýváku.
Seděl tam Viktor s Martinem.
Kývla jsem a sedla si s Dominikem vedle nich.
,,Slyšeli jste už taky o tom kdo to udělal?" zeptal se Viktor.
,,Jo, slyšeli. No docela mě to překvapilo." řekla jsem a povzdechla si.
,,Přesně. Tohle bych do něj neřekl. Ale sám David mi to ukázal." řekl Martin.
,,Hm. Zkusím s ním pak promluvit. Ale je to divný." řekl Dominik a zakroutil hlavou.
,,Já mám hlad Dominiku." řekla jsem a lehla si hlavou na něj.
,,Fakt? No tak to napravíme. Tak jsi pojď něco dát." řekl a pohladil mě.
Viktor se na mě podíval udiveně.
Dělala jsem, že nic a šla s Dominikem do kuchyně.
,,Tak co by sis dala?"
,,Já bych si objednala pizzu."
,,Pizzu? Tak to samozřejmě není problém."
Usmála jsem se.
,,Mám na to strašnou chuť."
,,Tak ji objednáme zlatíčko?"
,,Ano. Prosím. A kluci vy byste si taky dali?" zeptala jsem se nahlas.
,,No já bych si docela dal. Tak já si dám sýrovou." řekl Martin.
,,Tak já asi taky sýrovou."
,,Fajn. Tak to objednáme, až se zeptáme všech." řekl Dominik.
Podíval se na mě a chytl mě za ruku.
Vůbec jsem se nebránila.
Přišli jsme spolu do obýváku.
Viktor se díval na naše spojené ruce.
Podíval se mi do očí.
Pousmála jsem se.
Sedli jsme si.
,,Co se děje? Jste nějaký tichý?" zeptal se Dominik.
,,No. Vy? Jak to spolu máte?" zeptal se Martin.
,,Tak teď to vypadá fakt, že spolu jste. Jak se držíte za ruku a to, jak ti Dominik řekl zlatíčko."
Podívala jsem se na Dominika a zasmála se.
,,Takže spolu jste?" usmál se Martin.
,,Jo, jsme." řekl Dominik.
,,A proč jste to jako neřekli?" zeptal se Viktor.
,,Tak čekali jsme, jestli si toho někdo všimne." pokrčila jsem rameny.
,,Jo takhle. A kdo to říkal už od začátku Beth?"
Zasmála jsem se.
,,Tak celej barák to říkal."
,,Já jsem čekal, kdy tohle přijde." řekl Viktor a zasmál se.
,,Nemusíte z toho dělat vědu." řekla jsem s úsměvem.
Dominik mě chytl jemně za ruku.
Podívala jsem se na něj.
Jsem s ním tak šťastná.
Martin se na nás díval pořád upřeně.
,,Je takovej nezvyk vidět vás takhle." řekl a zakroutil hlavou.
,,Ale jo, přeju jim to." řekl Viktor.
Dominik se pousmál.
Uslyšela jsem, jak David vyšel.
Nevypadá zrovna nadšeně.
,,Tak co?" zeptal se Dominik a nervózně vstal.
,,Pojď sem. Chci s tebou mluvit." řekl David.
,,Jo, tak pojď Beth." řekl Dominik a podíval se na mě.
,,Dominiku já jsem říkal, že si chci promluvit s tebou, ne s vámi."
,,Beth se to stejně dozví."
,,No, dobrý. Tak pojď taky Beth." řekl docela naštvaně.
Zvedla jsem se a následovala kluky k Davidovi.
Sedla jsem si na postel a oba vedle mě.
,,Tak povídej." řekl Dominik a položil Davidovi na rameno ruku.
,,Já na tvoje blbý vtipy nemám náladu Dominiku. Nesahej na mě."
Zasmála jsem se.
Dominik se na mě podíval a s úsměvem zakroutil hlavou.
,,Hele já na vás fakt náladu nemám. Zrovna vy dva."
Nahodila jsem vážný obličej.
,,Říkal, že ty peníze potřeboval."
,,Ale to neznamená, že je ukradne? Kdyby to bylo naléhavý, přišel by za mnou, tak mu je dám."
Kývla jsem hlavou.
,,Dluží Martinovi velkou omluvu." řekla jsem se smutným obličejem.
Nechápu, jak to mohl udělat.
,,Říkal, že mu to je jedno a omlouvat se nebude." řekl David naštvaně.
,,Tak to si ze mě snad dělá prdel?!" zařval Dominik.
Pohladila jsem ho po ruce.
Podívala jsem se na něj pohledem, aby se uklidnil.
Dominik to pochopil a zhluboka se nadechl.
,,To přece nemohl říct Kuba. Vždyť je to fajn a v pohodě kluk."
David pokrčil rameny.
,,Hm. Hele běžte si s ním sami promluvit, uvidíte."
Kývla jsem.
,,Jdeme za ním?" podíval se na mě Dominik smutně.
,,Jo. Chceš jít sám?"
,,Ne. Budeš mě tam uklidňovat."
Přišli jsme nahoru.
Tam jsem docela už dlouho nebyla.
Chtěla jsem zaklepat, ale Dominik mě předběhl a vtrhl dovnitř.
Přišli jsme dovnitř.
Kuba nic neříkal a ležel na posteli.
Vypadal docela takovej naštvanej.
Stála jsem tam v klidu a nic neříkala.
,,Tak si ze mě děláš prdel Jakube?!" zařval Dominik a přišel k němu blíž.
,,Ty se do toho vůbec nepleť."
,,Co že? Tohle mi na to řekneš?!"
,,Nevím co ti na to mám říct."
,,Jo aha. Tak ty nevíš. Prostě se zvedni a pojď se se mnou normálně mluvit."
,,Já s tebou ale nechci mluvit!"
,,Mě to nezajímá!" řekl a sedl si k němu.
Stála jsem a mlčela.
Nevím co mám říct. Dominik by po něm neměl tak řvát.
,,Dominiku vypadni."
,,Nevypadnu. Vysvětli mi, proč si to udělal."
,,Řekl jsem ti, ať se do toho nesereš!"
,,Jsem tvůj brácha."
,,No a co? Prostě se zvedni a jdi pryč."
,,Kluci nehádejte se. Nemůžete spolu mluvit v klidu?" konečně jsem něco řekla.
,,No to teda nemůžu. Neser mě a mluv."
,,Nebudu s tebou mluvit."
,,Já neodejdu, dokud se mnou nebudeš mluvit Jakube."
,,Dominiku, tak ho nenuť. Vypadá, že nebude mluvit."
,,Beth klid, já to vyřídím. Řekni mi důvod, proč jsi to vzal a já odejdu."
,,Protože jsem to potřeboval a teď vypadni!"
,,Co? To sis to musel ukradnout? Kdyby ses zeptal kohokoliv, tak ti půjčí!"
,,Hm."
,,Jediný, co na to řekneš je hm?"
,,Já nevím co na to mám říct, chápeš?!"
Dominik se zvedl z postele.
,,Pojď, stoupni si." řekl v klidu.
Kuba se pomalu zvedl a stoupl si.
Dominik je oproti němu docela dost vysokej.
,,Přijde ti normální krást peníze?!"
,,Už se do toho neser a nech mě být."
Dominik se natáhl a vrazil mu facku.
Tohle jsem fakt nečekala.
Kuba nic neříkal a sedl si na postel.
Koukl se mi do očí.
Smutně jsem se na něj podívala a zakroutila hlavou.