Únos Beth

42. kapitola

Seděla jsem a vytekla mi slza. Při představě na tyto časy je mi špatně.
Nerada o tom mluvím.
Nebo říkám.
Ale mám to stejně pořád v sobě.
Tu strašnou bolest. Že ublížil mé mámě a zabil člověka.
Vím, že to neudělal schválně.
Ale věřím, že s mým tátou souvisí i David.
V dopise se mluvilo u soudu.
Je možné, že o něčem nevím. Ale nechci obviňovat tátu.
I když Dominik mi jasně naznačil, že ten dopis souvisí se mnou a s mým únosem.
A navíc je tam jeho podpis.
Mohla to být shoda písmen, ale proč by si to Dominik vymýšlel.
Chtěl by mi to říct, ale nemůže. Tak mi to radši naznačil.
,,Beth? Děje se něco?" zeptal se mě Dominik.
,,Ne, jsem v pohodě." řekla jsem a utřela si slzu.
,,Moc to nevypadá."
,,Jenom mi něco spadlo do oka." řekla jsem typickou výmluvu.
Vím, že mi asi neuvěří, ale nechci to tady přede všemi řešit.
Ráda bych řekla to s tím tátou, ale nevím.
Tohle neví nikdo. Ani moje nejlepší kámoška, která mimochodem neví, co se mnou je.
Tak strašně mě štve, že ji nemůžu vidět.
Jsem někde v Německu, nikdo o mě neví a až teď jsem zjistila, že můj táta měl nějaký problémy s Davidem.
Dominik říkal, ať to radši nechám.
Ale nejde to.
Já to nedokážu nechat.
Prostě potřebuju zjistit, co se stalo a proč tady jsem.
Říkám si, že chci jít domu.
Ale já nevím, asi nechci.
Kdybych neměla už nikdy vidět tady ty lidi, tak mi tak strašně budou chybět.
Bez Dominika bych to nedala.
A jenom si představím, že třeba už nikdy neuvidím Kubu, Jakuba, Viktora a prostě všechny, tak by mi tak strašně chyběli.
Vůbec nevím, jak by to bylo.
Ani nevím, jestli se nějak řešilo, že jsem zmizela a jestli mě hledali.
A nebo do teď hledají.
Zajímalo by mě to.
Potřebovala bych se podívat ještě jednou do skříně Davida, abych zjistila co nejvíc věci.
Třeba tam bude víc dopisů nebo důkazů.
Ale tohle je moc nebezpečný.
A rovnou na tohle musím zapomenout.
Prostě musím, protože kamery. Už teď budu mít problém kvůli tomu.
Povzdechla jsem si.
Ale fakt by mě zajímalo kdo ukradl ty peníze.
,,Beth?"
Otočila jsem se, abych zjistila kdo mluví.
,,Jsi v pohodě?" zeptal se Dominik.
,,Jo, jsem."
,,Zrovna jsme mluvili, že se David k večeru podívá na ty kamery." řekl Jakub.
,,No, super. A na jaký všechny?"
,,Hele úplně na všechny. U Davida, obývák, kuchyň, prostě všechno." řekl Martin.
,,Jo. Tak aspoň zjistíme, kdo ty peníze vzal." řekla jsem otráveně.
,,Hm. Přesně. Uvidíme kdo to bude."
,,No vsadím se, že Vojta." řekla jsem.
,,Beth má pravdu." řekl Dominik.
Vojta přišel do obýváku.
,,Já jsem ty peníze nevzal. Ale vím, kdo to jasně byl." řekl a usmíval se.
,,Hele nikoho tvoje debilní teorie nezajímají. Nikdo z nich by to neudělal." řekla jsem docela v klidu.
,,Jo? A co třeba Dominik. Ten by si rád vzal peníze na další holky."
Dominik naštvaně vstal a přišel za ním.
Strčil do něho.
,,Hele uklidni se Dominiku. Místo kradení peněz, radši šetři."
,,Ještě jedno slovo a rozbiju ti hubu."
Vojta se zasmál a odešel.
Dominik ještě chvíli stál a pak přišel ke mně.
Pohladila jsem ho po rameně a usmála se.
Pohladil mě po hlavě.
,,Neboj se ho. Nic ti neudělá. Já tě ochráním."
,,Je to strašnej člověk." řekla jsem vážně.
,,Přesně. A jak se ke mně choval. To bych potřeboval nějak uklidnit." usmál se.
Vrátila jsem mu úsměv.
,,To neboj. Já tě uklidním."
,,Počkat. Mužu mít jednu blbou otázku?" zeptal se David.
,,Můžeš." řekl Dominik.
,,Jako já vás nechápu. Tak jste spolu nebo ne?"
,,Nejsme, jenom si děláme srandu." řekla jsem.
,,Aha. Tak pardon. Víte ono to mezi vámi už od začátku je takový zajímavý." zasmál se David.
,,Zajímavý? Pořád stejný." řekl Dominik.
,,Tak nevím. Jako dřív to bylo takový divný a teď je to ještě divnější."
,,Není. Já nevím co pořád vidíte." řekla jsem s úsměvem.
,,Hele, řeknu to takhle. Na těch kamerách je všechno, takže abych se nedivil." zasmál se znova.
,,Věř mi, že nebudeš." řekl Dominik.
Já toho Davida nechápu. Je na mě zlej, úplně se naštvaně tváří, řve kvůli jídle a teď se tady směje.
On je divnej.
Mění se mu nálady jak mně, když to mám dostat.
,,Hele. Ještě mi někdo něco chce říct, než se pak k večeru podívám na kamery?"
,,Já možná něco." řekla jsem.
Dominik se na mě podíval vyděšenýma očima.
Mám v plánu mu říct o té obálce. Protože vím, že se to stejně dozví. Takže problém bude tak, či tak. Zkusím mu to nějak v klidu říct, ale nevím, jak to vezme.
,,Jo, tak dobře, ale co nejdřív."
,,Jo. Nejlíp nějak za chvíli." řekla jsem vážně.
Já to nedokážu říct. Nebo budu se snažit.
Nevím jak to vezme. Ale obávám se, že v klidu určitě ne.
Dneska jsem nějaká unavená a nebaví mě nic.
Úplně nejradši bych si zopakovala tu noc s Dominikem.
A ten včerejšek byl úplně úžasnej.
Až teda na ten konec.
Jakub jak nás viděl. Ale podle mě hodně lidem z tohoto baráku je to jasný.
Ono my dva to moc neskrýváme.
Je neskutečně těžký to tajit.
Ale aspoň trochu se snažíme.
Potřebuju odchytit Davida, aby byl aspoň trochu v klidu.
Nejde, abych se s ním snažila mluvit když bude naštvanej.
Navíc teď vypadá docela v pohodě, takže nejlepší asi bude, když si promluvíme teď a budu to mít za sebou.
Ono je asi jedno, jestli to zjistí teď nebo večer.
Zhluboka jsem se nadechla.
Při představě, že se to snažím Davidovi říct, mi začalo bít srdce a není mi zrovna dobře.
Každopádně jsem se odvážila.
,,Davide tak mohli bychom teda spolu prosím mluvit o samotě?" zeptala jsem se v klidu.
,,Jo, dobře. Tak pojď."