Únos Beth

40. kapitola

Uslyšela jsem nějaký hlasy.
Promnula jsem si oči a snažila se rozkoukat.
Dominik pořád leží vedle mě a vypadá to, že spí.
Sedla jsem si pomalu na postel a protáhla se.
Mně se nechce nic dělat.
Netuším kolik je hodin, ale myslím si, že David tady už je.
Lehla jsem si nazpátek a s otevřenýma očima přemýšlela.
Doufám, že Davidovi nebude vadit, že jsem spala u Dominika.
Asi po pěti minutách jsem se zvedla.
Potřebuju zjistit, kolik je hodin a začít něco dělat.
Dominik ještě spí. A to se vždycky budí dřív jak já.
Přišla jsem do obýváku.
Na gauči byl Jakub s Martinem.
David seděl v kuchyni a nevypadal zrovna šťastně.
,,Ahoj." pozdravila jsem všechny.
Přišla jsem ke skříňce a koukala, jestli si něco nedám.
Doufám, že mě David neseřve kvůli tomu, že bez dovolení si chci dát něco k jídlo.
,,Co tam hledáš?" zeptal se mě a koukal na mě vražedným pohledem.
,,Něco k jídlu. Ale asi si nic nedám."
,,Hm. Včera si jedla?"
,,Ano, včera jsem měla rohlík."
,,Budeš jíst aspoň třikrát denně, jasný?"
,,Jo. Vždyť jenom včera jsem neměla hlad. Já si dám dneska oběd. Pokud teda bude."
,,Bude. Něco uvaříš."
,,A to řekl kdo?"
,,Já jsem to řekl!" zařval po mně.
Zmlkla jsem a kývla hlavou.
Já to musela říct. Já jsem mu takovou dobu nic podobného neřekla a strašně mi moje blbá poznámka zlepšila náladu.
Přišla jsem s úsměvem ke klukům.
Sedla jsem si vedle Jakuba.
,,Pojď sem ještě Beth." řekl David.
,,Dělá si srandu, teď jsem si sedla."
,,Ne, nedělám si srandu." řekl David už dost naštvaně.
Zvedla jsem se a přišla naštvaně do kuchyně.
,,Kde si dneska spala?"
,,U Dominika."
,,A to proč?"
,,Kvůli Vojtovi. Aby mi nic neudělal. Bojím se ho."
,,Dobrý, jenom se ptám. A včera jsi udělala všechno co jsem napsal?"
,,Jo. Udělala."
,,No to je všechno. Běž si zase sednout."
Zakulila jsem očima.
Mě ten David teď tak naštval.
Jenom tím, jak blbě čumí.
Opět jsem si sedla na gauč.
,,Kolik je?" zeptala jsem se. Potřebuju to konečně zjistit.
Jakub vzal do ruky mobil a podíval se.
,,Bude jedenáct."
,,To se divím, že Dominik ještě spí."
,,Já taky. On vždycky vstává strašně brzo."
,,A co nám uvaříš dobrýho?" zeptal se Martin.
,,Nevím. To ať si pan David vymyslí."
,,Beth. Bude na tebe naštvanej ještě víc, než je." řekl Jakub vážně.
,,Jo, já vím."
Slyšela jsem, jak někdo přišel.
Otočila jsem se a viděla jak sem jde Dominik úplně rozespale.
Úplně ty jeho krásný očíčka a rozcuchaný vlasy.
A hned se mi zlepšila nálada.
Tričko si převlíkl.
Čistě bílý a ještě úplně bez kalhot.
Úplně jsem si vzpomněla, jak jeli všichni nakupovat a já jsem si ty kalhoty zapomněla nandat.
To byl docela trapas. Hlavně jsme se znali tak dva dny.
Přišel ke mně a sedl si.
,,Ahoj. Jak ses vyspal?" usmála jsem se.
,,Krásně. Takovou hezkou společnost jsem v noci měl."
Nenápadně jsem do něj drkla.
Jeho věty jsou krásný, ale tohle přede všema říkat nesmí.
Viděla jsem, že mu to došlo.
,,No. A jak ses vyspala ty?" snažil se to nějak zachránit.
,,Jo. Docela dobře. Ty jsi spinkal docela dlouho."
,,Jo. Po včerejšku jsem byl nějakej unavenej. A ani jsem si nestihl zacvičit."
Usmála jsem se.
David přišel do obýváku.
Tvářil se naštvaně, úplně jako před tím.
,,Nezabývej se Dominikem a běž něco uvařit Beth."
,,Tak si řekněte veličenstvo co byste chtěl."
Podíval se na mě naštvaně a přišel blíž.
Dominik se jenom zasmál a pohladil mě po hlavě.
,,Dominiku uklidni si holku, jasný?"
,,Není to moje holka."
,,To je jedno."
Ty slova se mi vůbec nelíbí.
Ale vím, že to nemyslí vážně.
,,A co ty peníze Martine?" zeptala jsem se asi v nevhodnou chvíli.
,,Hele nevím. Asi nezjistím, kdo to byl. Ale to už je asi jedno."
,,A jste si vy dva jistý, že jste to nebyli?" zeptal se David.
,,Já peníze nekradu." řekl naštvaně Dominik.
Je to tak roztomilý.
,,No já taky ne. A jako přemýšlel si o tom k čemu by mi to bylo, když jsem tady zavřená?"
,,Dost Beth. Už se uklidni."
Podívala jsem se smutně na Dominika.
,,Martine můžeme se podívat na kamery."
Otočila jsem se na Dominika.
,,Jaký kamery?" zeptal se zaraženě Jakub.
Srdce mi začalo bít.
,,V kuchyni, obýváku, u mě a nahoře, kde měla pokoj Beth, jsou kamery."
Dominik se na mě podíval.
To ne. Až uvidí, co jsme s Dominikem dělali, tak..
,,Ono u každýho z vás jsou kamery. Ale tak rok."
,,Takže se vlastně můžeš podívat, kdo to ukradl?" řekl nadšeně Martin.
,,Jasně, mužem. Ale Jakub, Beth a Dominik nevypadají zrovna šťastně."
,,Ne. Já jenom přemýšlím. Jen mě zarazilo, že tady jsou." řekl Dominik.
Nahodila jsem falešný úsměv.
A jsem v prdeli.
Až zjistí, jak jsem mu hrabala do skříně, vzala ten dopis.
A nebo co jsme tady všechno dělali s Dominikem.
Ani nechci přemýšlet, co bude dál.
Očividně Dominika to taky dost zarazilo.
,,Co je Beth? Je něco co nevím?" zeptal se David.
,,Ne? Nevím o ničem."
,,Fajn. Tak běž vařit."
,,Nevím co Davide. Kolikrát se tě mám ještě ptát?"
,,Chci rizoto."
,,Jo a já ji pomůžu." řekl Dominik.
Zasmála jsem se.
,,Radši ne." řekla jsem.
,,Ale jo. Ti ukážu."
,,Jako minule viď?"
,,Ano, jistě."
,,No, dobrý. Přestaňte řešit sračky a běžte."
Zvedla jsem se a zakroutila hlavou.
David je pořád hodně naštvanej.
Ale takhle ho znám už dlouho.
Kde jsou ty chvíle, kdy byl úplně v pohodě a dalo se s ním aspoň trochu bavit.
Přišla jsem do kuchyně a Dominik šel za mnou.
,,Máme tady maso?" zeptal se.
,,Jo, měli bychom, podívej se." řekl Jakub.
Dominik hledal maso a já šla hledat mraženou zeleninu.
Klekla jsem si k mrazáku a snažila se to vytáhnout.
,,Úplně mi je zima, jak jsem to otevřela." řekla jsem a prohrábavala se v mrazáku.
,,Ty jo fakt? Já myslel, že ti bude teplo." řekl a zasmál se.
,,Ty jsi dneska vtipnej Domčo."
,,Takhle mi vůbec neříkej, úplně mi to vadí." zasmál se znova.
,,A kde je jako mražená zelenina?" zeptala jsem se, když už jsem fakt zoufale hledala dlouho.
,,Ukaž, pozor."
Dominik si klekl vedle mě.
Uhla jsem mu a zvedla se.
,,Chceš půjčit hřeben Dominiku?"
,,Hele já tady klečím, hledám a ty jsi ze mě děláš srandu."
Zasmála jsem se.
,,Koukej, mám to. Ty jsi úplně slepá."
,,Tak já u vás v mrazáku pravděpodobně nehrabu."
,,Hele tady je maso, tak ho nakrájej." řekl Dominik.
,,Co že? Ty víš, jak se to dělá?"
,,Co ze mě děláš? To jsou základy vaření."
,,Jo? U těch palačinek jsi se moc nepředvedl."
,,Prosím? Ty byly legendární."
,,Tak ano, protože jsem je dělala hlavně já." zasmála jsem se.
Vzala jsem maso a začala krájet.
,,Tak když jsi takovej kuchař, tak běž uvařit rýži." řekla jsem.
,,Jo, jasně."
Dominik otevřel skříňku.
,,Hele, koukej." zasmál se.
Podívala jsem se a viděla ve skříňce víno.
,,Jee, to mi něco připomnělo."
,,Mně taky. Ale nevím proč to není v lednici."
,,No tak to tam pak dej."
Dominik mávl rukou a vzal rýži.
Vyndal z toho ty pytlíky.
Potom vzal hrnec a já pořád krájela.
Viděla jsem, jak bere do ruky nůžky.
Zajímalo by mě, co s nima teda bude dělat. Soustředila jsem se na maso a krájela.
,,Můžeš dát vařit tu rýži." podívala jsem se na něj.
,,Co to děláš?"
Začal stříhat ty pytlíky.
,,Nee. Dominiku. To se nestříhá." zasmála jsem se.
Koukal na mě tak udiveně.
,,Ty vole. Ani rýži vařit neumí."
,,Vůbec se mi nesměj. To jsem udělal schválně, abych vyzkoušel, jestli si toho všimneš."
,,Jasně, výborná výmluva."
,,Já vím. Ale já jsem fakt myslel, že se to střihá."
,,Ach jo."
Dala jsem vařit vodu a byla rozesmátá z Dominika a jeho vařící schopnosti.