Who are you?{ff Avengers} *KOREKCE*

-33- What the f*ck?

Hlasy. Jediné, co v první chvíli dovedu vnímat jsou různé hlasy několika mužů. Tipuji zhruba dva, přičemž jeden je mi absolutně neznámý a jeden povědomý. O něčem se dohadují, jenom jejich slovům zatím nerozumím. O chvíli později rozeznám nad sebou světlo a píchnutí v předloktí. 

„Probírá se," povídá hlas, který poznávám.

„Hlavně, ať se nehýbe, nerad bych tu měl nepořádek." Odvětí neznámý hlas.

Zamžourám do světla, snažím se rozlepit víčka a zaostřit na cokoliv, co by mi pomohlo identifikovat místo, kde se nacházím. Otočím hlavu nalevo a vidím blond rozcuch a jehlu zaraženou v mém předloktí. Rázem vystřízlivím a snažím se si jehlu vyndat, jelikož mi odebírali krev.  „Co to.." Leknu se. K lůžku mě přitlačí něčí ruka. Přesunu pohled na osobu, která mi znemožnila si jehlu vytáhnout. 

„V klidu," konejšivě mě pohladí po vlasech. Stále jsem rozespalá, reflexy nefungují ještě na sto procent. „Zacu, co..co..to děláte?" Ptám se. Muž, co mi odebírá krev, se zasměje: „ Tak jí řekni, co tvůj milovaný bráška provedl." Znovu pohled stočím na Zaca, prohrábne si rukou vlasy a spustí. „ Tyler, můj bratr, to trošku přehnal se sedativy. Nevěděl, kolik bude potřeba, aby na tebe působily." Blonďák na druhé straně se rozesměje: „ Dal tam tolik sedativ, že by to srazilo slona." Obrátím oči v sloup. Snažím se pouze pomocí jedné ruky zvednout do sedu, ale blonďák mě předběhne, sáhne po ovladači a jedním stiskem se lůžko lomeno křeslo začne pomalu zvedat až nakonec skončím v poloze v sedě. Zac sedí napravo ode mě, drží mě za rameno a nevím, jestli to hraje nebo ne, ale tváří se ustaraně.

„ Proč jste mi  brali krev?" Optám se, když už jsem naplno vzhůru a mám v sobě sklenici vody, kterou mi Zac ochotně donesl. Jehlu mám sice pořád bolestivě zaraženou v žíle, ale teď mi dávají fyziologický roztok, což jsem si přečetla na pytlíku, ze kterého se  ona čirá hnusně studená tekutina valila mně do organismu. Alex, blonďák, co si tu hraje na doktora ,mi s vřelým úsměvem odpoví. „ Abych zjistil, že jsi v pořádku po té dávce sedativ." „ Mám schopnost hojení, jsem v pořádku." Do dveří vstupuje Zac, jenž před pár minutami odešel mně pro něco dalšího k pití a zakousnutí. V ruce nese dvě lahve Coca Coly a bagetu nacpanou salátem, šunkou a sýrem, na kterou,  ačkoliv se pokouším o zdravou stravu, v tu chvíli mám neovladatelnou chuť. „Kterou budeš chtít?" Zamává mi před obličejem Colou Zero a normální. Pravou rukou se zmocním té zero, ale vzápětí ji strkám zpět Zacovi, aby mi ji otevřel. „Jednou rukou se to dělá dost těžko." Hájím se. 

Roztok mi lijí do krve ještě asi dalších patnáct minut, ruka mě bolí jako čert, ale jakmile mi Alex jehlu víceméně jemně vytáhne, drobná dírka se ihned zatáhne. Stáhnu si vyhrnutý rukáv červeného svetru a spustím nohy z křesla lomeno lůžka. Alex stojí u prazvláštního přístroje, ve kterém se právě analyzuje moje krev. Zac sedící vedle mě je poněkud netrpělivý, nahlas se mu směju, že to ještě asi chvíli potrvá. Vzápětí hned přestanu, jsem taky dost netrpělivá. Přístroj zapípá, Alex si sedne k počítači a začne louskat moje výsledky. Zvednu se a dojdu k němu, opřu se o židli, na níž sedí a čtu si s ním. „Nula RH negativní, červené krvinky v normálu." Poslouchám výčet toho, co v mé krvi objevil, ale pak se zarazí. Naznačí mi, ať se přestanu opírat o jeho židli a otočí se ke mně. „Něco špatně?" Podivím se a založím si ruce na hrudi. „Máš abnormální množství krevních destiček a bílých krvinek, těchto čísel nedosahuje nikdo na světě. Navíc jsi univerzální dárce krve, tvoje krev je v medicíně dost žádaná." 

„ No, ty krvinky a destičky asi úzce souvisí se zrychleným hojením," uvažuji nahlas. „Asi máš pravdu, jistá logika v tom je." Souhlasí.

„Jdeme?" Zeptá se brunet sedící stále na lůžku. Spustím ruce podél těla. „Jdeme," potvrdím.

„ Kam vlastně míříme?" Ptám se během naší cesty spletitými chodbami, procházíme kolem různých lidí, všichni se na nás podívají, na Zaca kývnou, avšak dál si hledí svého. 

„Za Johnnym, to je náš něco jako velitel." Zac zní hrozně příjemně, ale nesmím zapomenout na svůj úkol.  Takže Johnny.

„Je naprosto skvělej, nikdy se nemýlí a obecně má ve všem pravdu, takže je lepší mu neodporovat." Zatímco mi vypráví o božském Johnnym, divím se, že ho ještě nepožádal o ruku, když je tak dokonalý. 

„Jsi gay, Zacu?" Nadhodím, když furt nemění téma a upřímně božský Johnny mi leze na nervy už teď, a to jsem ho ještě osobně nepoznala. Zastaví se uprostřed kroku ve velmi úzké chodbě a ostatním, co kolem něj prochází, činí nemalé problémy ho obejít.

„Zdám se ti jako gay?" Mýknu rameny. „Možná?" Připustím s úsměvem. „ Jsi neskutečně drzá,"  přiblíží se ke mně a moje instinkty mi radí ustoupit o krok od něj: „ ale upřímně, je to jedna z mnoha věcí, která mě na tobě šíleně přitahuje." Chce si hrát? Tuhle hru můžeme hrát klidně dva, nechci se nijak kasat, ale jsem v ní sakra dobrá.

„ Nech si zajít chuť kocoure, Johnny by se na tebe zlobil, že balíš holky." Nakloním hlavu na stranu. Naštvaně si odfrkne. Já se usmívám. „ Nejsem gay zlato, sama jsi si jistá a jenom to na mě zkoušíš. Myslíš si, že ti neodolám. Flirtuješ se mnou, protože se ti líbím. Vydobiji si tvoji pozornost. Nenechám tě jako ten lukostřelec, vzdal to moc rychle. Obecně Avengers to vzdali rychle." Koukám mu do očí. Má pravdu ve několika věcech. Gay není, celkem by se mi i líbil, kdyby to nebyl nepřítel a neodolá mi. V poslední věci se zmýlil. 

Nejsem tady ze své vůle. Je to plán, který by nemuseli prohlédnout. Ve zkratce čekalo se, že dříve nebo později se HYDRA pro mě opět staví. Tušili jsme, že kamery jsou napíchnuté zvenčí. Naše hádka s Clintem byla tak trochu přehnaná, ale bylo na ni i zrnko pravdy. Bohužel. Clint mi řekl větu, na které jsme se neshodli, takže jsem nebyla jenom jako zlomená, ale doopravdy trochu nalomená. To video, co mi Zac ukazoval nebyl žádný podvrh. Byl to přímý přenos z obýváku, na papíru, co jsem měla u sebe v pokoji na stole, se psalo, že si o mně budou povídat.  A zahráli to velmi dobře až jsem jim skoro uvěřila. Netušila jsem, co si budou povídat a proto byly moje reakce a myšlenky tak autentické. Málem jsem ji uvěřila sama, proč by jim neuvěřili také oni. Můj úkol tady je celkem prostý. Sbírat informace a rozervat HYDRU zevnitř. 

„Hej, Zacu! Johnny není v kanclu, je v C5 s ostatníma. Tyler ti to vzkazuje." Ozve se hlas za námi. Tenhle hlas moc dobře znám. Pohlédnu jeho směrem. Je to on. Hnědé vlasy má učesané a jeho ostře řezanou tvář nepokrývá jediný vous. Když jsem ho viděla naposledy, zhruba před dnem až dvěma, měl na tváři několikadenní strniště. Na sobě má hnědou koženou bundu, světle modré tričko, pod kterým se rýsují jeho svaly. Když se jeho pohled setká s mým, zarazí se.

Zavrtím hlavou. „Co to doprdele je?" 

Ahojte,

vracím se s novou / přepsanou kapitolou, ve které jsme se dozvěděli, jak to vlastně v minulé kapitole bylo. Zároveň by snad kapitoly mohly vycházet častěji, jelikož jsem včera udělala poslední zkoušku a po zbytek zkouškového období ( do 21.2.) mám "volno".

Názory? Podělte se o ně dole v komenářích. 

Al

*Korekce 29.1. 2021 1:08*