Who are you?{ff Avengers} *KOREKCE*

-17- How original...

„Efinny!" Křikla jsem směrem k děvčátku oblečenému v růžové sukýnce a bílem tričku. Hnědé vlasy měla sepnuté ve dvou culíčkách, které ji dělávala mamka než odcházela do školy. Ačkoliv jí bylo 6, moc dobře si uvědomila, že oni byli ti špatní. 

„ Jak víte, dostali jste od nás nabídku. Vyměníme Lucy za Efinny! Doufám, že jste se rozhodli, zda-li naši nabídku přijmete." Začal Bucky, přičemž mě stále držel pod lokty, ale stál pořád na jednom a tom samém místě. Svědí mě nos. Sakra,

„O nabídce jsme přemýšleli, nicméně naše vedení se i přes náš nesouhlas rozhodlo, že na výměnu přistoupíme. Nejdřív tu holku!" Plešoun z HYDRY promluv. Aha vedení, takže on to nerozhodl. Někdo je ještě výše. 

„Nikam nepůjde, dokud nedostaneme Efinny. První ona, pak vám ji předám." Bucky byl naštvaný už doopravdy, záleželo mu na mě i na mojí malé sestřičce. A zároveň i na mně. 

„Jak chceš, přiveďte mu ji," zavelel jeden. Chňapl mojí sestřičku za ruku a vedl ji naším směrem. Ne tak surově chlape.

„Skvěle." Bucky si skoro zavýskl, když mu chlap předal děvčátko.  Klesla jsem do dřepu. 

„Lucy," přišla ke mně Efinny, aby mne objala. Objetí jsem ji opětovat moc nemohla, přesto jsem se snažila. 

„Beruško, jsi v pořádku?" Zeptala jsem se jí, zatímco jsme se objímaly. 

„ Nic mi neudělali. Ty půjdeš s nimi?" Zajímala se se strachem v očích. To je celá ona.

„Ano, beruško, ale ty se neboj půjdeš tady.." Nestihla jsem ani dopovědět a už se na mě hulákalo, že musíme letět. Spražila jsem je pohledem, být já někdo jiný, už bych měla kulku v hlavě, ale takhle se mnou museli zacházet jak v rukavičkách. No dobře, v rukavičkách ne...

„S Buckym," dodala jsem. Bucky mi pomohl se zvednout, usmál se na mě a hned potom na Ef. 

„Ef, zůstaň tady, hned přijdu," pohladil Bucky mou sestřičku po vláskách. Držící mě pod lokty mířil se mnou k nim. V hlavě mi běžel ten boží plán.  Jakmile tě převezmou shodíš speciální pouta, chytíme je a vyzpovídáme. Jasně, co by se mohlo pokazit?

„Už si ji převezmeme, díky." Plešoun pro něco zašel dovnitř quinjetu, převzal si mě nějaký kudrnáč s nechutně mastnými vlasy a kruhy pod očima.

„Oh bože, s těma kruhy pod očima bys měl něco udělat," zatvářila jsem se velmi otráveně. Nesnáším, když o sebe někdo nedbá.

„Buď ticho!" Zavrčel na mě ten chlap a vedl mě směrem k tomu plešounovi, jenž držel v ruce nějaká speciální pouta. Ajej. Z těch, co mám teď nasazené na zápěstích, se dostanu. Z těch, co drží on, se nemám šanci dostat.

„Dobře, hraní už bylo dost," zastavila jsem se v chůzi. Ohlédla jsem se za Buckym, který naoko odcházel.Otočila jsem se nazpátek. 

„Nejdeš?" Ptal se plešoun u quinjetu.

„Jak originální." Protočila jsem oči. Jedním trhnutím jsem sundala pouta, únosce vedle mě praštila do nosu. To ho na zemi moc dlouho neudrží. Nicméně jsem ukázala prstem na plešouna hrnoucího se ke mně.

„Být tebou už bych dál nešla, nebo tě můj kámoš tamhle nahoře zabije. A chci říct, že to nebude nejhezčí způsob."

Eh, říct si nedal. Takže dva na jednu. Bylo to už i víc nefér. Nic co by se nedalo zvládnout. 

Pěstí tomu vepředu, zákop dozadu, kterým sejmu toho vzadu. Pozor, jeden mě objal zezadu. Vyšvihnutí nahoru s podklouznutím skrze jeho rozkročené nohy a jeho hození na zem. „Au." Nevšimla jsem si obušku, který dopadl na moje záda. Kudrnáč.

„Chceš pomoct?" Ozval se Bucky se založenýma rukama na hrudi. Efinny vedle něj stála, na svůj věk byla velmi chytrá, věděla o mé práci a jak nebezpečná umím být.

„Ne," napřahoval se nohu, zachytila jsem jeho nataženou ruku tlačíc ji ode mě a kopnutí do břicha. Zároveň kudrnáče, kterého jsem před pár sekundami hezky zbila, jsem použila jako lidský štít aneb dej mu ruku do páky a dělej si s ním co je libo.Nůž měl původně projít tělem mě prošel břichem mého štítu. Uf, jít na mě s nožem. Mé srdce plesá.

„Tak co plešoune? Vzdáš to?" Dala jsem si ruce v bok zaujímající postoj- jsem fakt tvrdá holka.

„Nikdy." Vyhnutí se jeho pěsti, podkopnout jeho pravé koleno zezadu. Sražen k zemi. 

Závěrem kop levým kolenem do jeho obličeje. „Spinkej," ušklíbnu se.  Chytila jsem přeživšího nevnímajícího plešouna za ramena a táhla ho směrem k Buckymu. Tělo jsem odhodila těsně před jeho nohama.

„Stále si myslíš, že to nezvládnu?" Opět založím ruce v bok čekající na pochvalu. 

„Skvělá práce El." Do hangáru vešel Clint s lukem v ruce. Ještě před chvílí se schovával nahoře jako podpora, kdyby se něco pokazilo. 

„Tak jako vždy," dodal hned vzápětí.

„Už jsem si říkala. Tak pojď zlato," vyzvedla jsem Efinny do náručí. Neprotestovala, jenom se mě chytila kolem krku, aby nespadla a já už s ní odcházela.

„Jo kluci, nezapomeňte našeho spícího přítele dát do cely." Zmínila jsem se než se dveře hangáru otevřely a já mohla zamířit na jediné bezpečné místo pro Efinny.

*Korekce 26.4.2020*

Anooo, po tisíci letech jsem opravila další díl. Enjoy! :)