Who are you?{ff Avengers} *KOREKCE*

-27- New start and new boy

„Doufala jsem, že tu budeš." Zahleděla jsem se na osobu sedící na lavičce v Central Parku, která do doby než jsem přišla jenom civěla do prázdna. Šedý svetr sahající mi až po kolena jsem si zapnula, nebylo zase takové teplo.

„Co tu děláš, Lucy?" Podíval se mi zezdola do očí, v nichž se zrcadlila čirá bolest. To jsem nezamýšlela.

„Vlastně jsem tě hledala." Odvětím zakládající si ruce na prsou.

„ Co protentokrát? Co se zase stalo? Co jsem provedl?" Vysype na mě tunu otázek, zatímco jeho zrak zase míří do země.

„Musí se nutně něco dít, když tě hledám?" Odpovím na otázky otázkou. Neslušné. Já vím.

„Povětšinou to tak bývá. Zrovna, když někoho hledáš ty, bývá to z 80% kvůli tomu." Promluví.

Pohled má stočený k rukám, které si mne.

„Když se na to podívám z tvého pohledu, asi to tak bude. I když," pokračuji v mluvení zatímco si sedám na lavičku vedle něj. Otočí se na mě s výrazem ve tváři, že poslouchá, co chci říct.

„Dneska to je asi výjimka. Nechci ti nic vyčíst a vlastně se ani nic nestalo." Hledí na mě, snaží se z mé tváře cokoliv vyčíst, i přestože v hloubi duše ví, že ze mě nic nepřečte, pokud nebudu chtít. 

„Tak proč tu jsi?" Zeptá se sklesle.

Vadí mi to. Vadí mi ubližovat mu. Jenomže sama se vyjádřit ohledně lásky nedokážu už od jeho smrti. Ano, sice jsem řekla Clintovi, že ho mám víc než ráda, ale nedokážu vyjádřit, že bych s ním i ráda byla.  Stálo to dost přemýšlení, rozhodnutí jít do vztahu.

„Víš, po tom, co se stalo Pietrovi, jsem si řekla, že se znovu nezamiluju. Ta bolest po jeho ztrátě byla neskutečná, chtěla jsem umřít, aby mě to každý další den nezžíralo. Pocit, že mi někdo chybí, chtěla jsem o tom, jak mi chybí s někým mluvit, jenomže jediný, komu jsem to chtěla říct, byl právě on. Myslím, že tušíš, co k tobě cítím, vlastně jsem ti to řekla. Důvodem, proč jsem tě odmítla, bylo to, že jsem se bála, že když ztratím dalšího blízkého člověka, tak už to nezvládnu."

Poslouchal. Sledoval každičký můj pohyb.

„ Včera jsem navštívila cely. Toho chlápka, co unesl Efinny. Říkal mi různé věci, prakticky jsem ho donutila. Padlo tam pár slov o tobě, jenž mě donutila o celé situaci znovu popřemýšlet a dojít tak k nejsprávnějšímu rozhodnutí. Chci to zkusit." Dokončím svoji absolutně nepřipravenou řeč, kterou jsem z patra vymýšlela za pochodu během toho co jsem mluvila. 

„El?" Nebyl to teď on, kdo sklopil zrak ke svým botám. Mlčím, jenom poslouchám.

„El, koukni na mě." Tvář mi vezme do dlaní a jedním pohybem mě donutí se na něj podívat.

„Je tohle děsivý způsob, jak mi říct, že se chceš dát dohromady?" Nejistě se usmívá čekající na mou odpověď, která však nepřichází, nýbrž pouze moje kývnutí hlavou.

Nečeká. Bere si to, co chce a já neprotestuji. Líbáme se v parku na lavičce do té doby než oba drkotáme zuby a rozhodneme se pro běh do Avengers Tower, kde je o něco tepleji.

(...)

Nevím, kdy jsem proboha souhlasila s tím, že strávím s tátou nějaký čas i přes jeho povinnosti, které ale mimořádně probíhaly v New Yorku.

„Vypadám na to, že umím hrát golf?" Zeptám se otce. Ten sedí na pohovce, popíjí jahodový džus a snaží se mě uklidnit, že to zvládnu i když absolutně netuším, jak se ta tyčka či hůl drží. 

„Ne všichni tam budou hrát golf, Lucy. Bude tam spousta lidí, co tam bude jenom kvůli pozornosti médií. Takže se můžeš přidat k nim."

„Ty média," naznačím uvozovky, „jsou mi hádej kde."

„Myslím to tak, že se neoblékneš na hraní golfu, ale nějak společensky a budeš mě tam reprezentovat jako moje krásná, mladá a talentovaná dcera." Nafouknu se. Jo jasně, za hezkou tvářičku. Přemílám si v hlavě, co bude lepší.

„ Tak pro jednou budu za úžasnou dceru a budu tě reprezentovat, jelikož tebe i sebe chci ubránit trapasu z hraní golfu. Teď mě prosím omluv, jdu se na to upravit."

„Odjíždíme za hodinu, El."

„Budeš řídit?" Zeptám se nadšeně. Upřímně všechno, co autech a řízení vím, mám od táty.

„Samozřejmě, ochranka byla proti, ale chci s tebou taky strávit nějaký čas, nevidím tě, jak je rok dlouhý."

„Hele tak jdu se nějak připravit, ať se za mě nemusíš stydět." Líbnu tátu na tvář a odcházím po schodech nahoru, hledat něco na sebe.

Vyhrávají černé šaty s krátkými rukávy, jež však padají z ramen, přičemž opravdový dojem elegance tomu dodává vrstvená sukně. Make up, rozčesat a vyžehlit vlasy už trvá o něco déle a po té, co si natáhnu černé lodičky už na mě volá táta, že je čas vyrazit.

Sotva vylezeme z auta už je všude boží pozdvižení jakoby tu byla nějaká celebrita. Zatímco táta se baví s několika muži v obleku, já mizím k občerstvení, kde po bližším přezkoumání nalézám i provizorní bar s alkoholem.

Mrknu na barmana u baru a objednávám si speciální jahodové mojito. Předá mi mou objednávku, zářivě se usměje a věnuje se dalším koktejlům, co si objednala dáma za mnou.

„Lucy? Aa, tady jsi." Přihrne se ke mně táta s nějakým maníkem za jeho zády.

„Lekl jsem se, že jsi se ztratila."

„Jsem v pořádku, dokážu se o sebe postarat." Usměju se, položím mu ruku na rameno na znamení, že je to v pořádku.

„Chci ti představit mého dlouholetého kamaráda Lewise Karlssona." Maník zpoza tátových zad se vynoří, skoro ve stejném úboru jako můj táta, a napřahuje ke mně ruku. 

„Lewis Karlsson, slečno, těší mě."

„Dobrý den, Lucy Thompson, potěšení je na mé straně." Stisknu mu ruku nazpět.

„Lucy, Lewis tady má syna zhruba stejně starého, který se na tuhle akci tváří zrovna jako ty. A tak nás napadlo, jestli byste nechtěli dnešní odpoledne strávit spolu."

„Tati, na momentík." Doslova odtáhnu tátu od jistého pana Karlssona, který byl zaměstnán voláním.

„Tati, já mám Clinta, to poslední co chci je strávit dnešek s někým, koho ani neznám a navíc určitě.." Ztratím slova ve chvíli, kdy k nám dorazí pan Karlsson a kluk zhruba v mém věku, hnědé vlasy, ostře řezaná tvář, vysportovaná postava, oříškově hnědé oči a kouzelný úsměv.

„Dobrý den, Dylan Karlsson, těší mě." Potřese si rukou s tátou, zatímco já zírám. 

„Těší mě Dylane, Michael Thompson."

„Ahoj," přesune se ke mně „ a tvoje jméno je?" Jsem jak ve snách. Ten je sen každé holky.

„Lucy, Lucy Thompson." Vezme mou ruku a políbí její hřbet.

Na to se usměje a představí se mi „Jsem Dylan."

Myslím, že na odpoledne mám o zábavu postaráno. Clinte, slibuju ti, že budu hodná, ale odmítnout společnost tohoto fešáka nejde.