„Ahoj tati." Přijala jsem konečně hovor od svého otce, který nemá prakticky nikdy čas, ale na jeho dvě dcery a svého syna si vždycky čas ve svém povolání najde. Vzít hovor, když mi volá je tedy nutností, jinak je možné, že se mu vůbec nedovolám.
„Ahoj zlato, pracuješ?" Nazuji si kotníčkové kecky, mobil přidržuji u ucha ramenem, abych si je měla možnost zavázat.
„Ještě ne, děje se něco?" Zajímám se. Občas mi zavolá jen tak, ale povětšinou se něco děje a většinou se jedná o moji přítomnost na nějaké události, na které bych se jako jeho dcera měla ukazovat. Pravdou je, že na ty akce moc nejsem a jestli jsem byla na dvou, tak před sebou smekám.
„Chtěl jsem se zeptat, jak se máš, měla by ses zase stavit doma, mamka nadává, že se nikdy nestavíš sama od sebe."
„A ví ona, že tvrdě pracuju? Sama dělala to co já," ušklíbnu se. Moje mamka, Laura Thompson, bývala jedna z nejlepších agentek SHIELDU i se svou kamarádkou, Charlie, která ale žije v Louisianě v New Orleans, odkud naše rodina pochází. V New Yorku jsme kvůli tátově práci už pět let.
„Ale to není důvod, proč se občas nemůžeš stavit," namítl.
„Tak k věci." Veškeré úsilí mě stálo zavázat si tkaničky, ale musím se pochválit, zvládla jsem to.
„ Za týden se koná každoroční ples, který pořádáme spolu s pár dalšími významnými lidmi a bylo by nejvýše vhodné, aby ses tam ukázala. A přiveď i přátele." Ples? Už zase?
„Nebyl náhodou ples nedávno?"
„Byl minulý rok, Lucy," odvětil táta, v pozadí někdo mluvil, hádala jsem, že byl zrovna v kanceláři.
„Aha," konstatovala jsem, zatímco jsem sebíhala dolů do kuchyně uvařit si svoje oblíbené latté s příchutí kokosu.
„ Vezměte si všichni něco elegantního, dámy dlouhé šaty, páni oblek a povinností jsou škrabošky." Škrabošky? Uh..
Usrkla jsem si svého kafe. „ Od kolika ta slavnost je?"
„Od osmi, ale sál bude otevřený od půl osmé."
„Budu tam v osm," potvrdila jsem.
„Musím ještě na jednu schůzku zlato, pa" rozloučil se i s omluvou. Zavrtěla jsem hlavou. To je pořád.
„Pa tati, pozdravuj všechny," rozloučila jsem se zase já, načež ukončila hovor. I s hrnkem kávy jsem se vydala do obývacího pokoje, kde všichni seděli a o něčem vášnivě hovořili.
„Dobré ráno, co tak brzo?"Pozdravila jsem a usedla vedle Clinta i s kafem. Proč proboha vedle něj?
„Nespavost je strašná věc," odvětil Bucky posunující se blíže ke mně. Eh, to je divný. Sedět mezi dvěma naprosto sexy chlapy, uf. Lucy, jsou to kamarádi, nesmíš.
„Mám skvělou zprávu pro tebe Tony." Začala jsem. Tony miluje naše plesy.
„Povídej," odtrhl zrak od zpráv v televizi a stále pojídal cheeseburger i přes onen fakt, že je asi 8 ráno.
„Tony, je 8 hodin ráno, jak to, že jíš cheeseburger?" Zajímám se s otevřenými ústy, ne že bych snad chtěla kousnout toho burgeru, nýbrž kvůli udivení.
„ To je šťastná hodinka má drahá," odvětil, přičemž poslední kus šoupl do pusy a z sáčku vyndal další. Fuj.
„Za týden je ples," zmínila jsem se okrajově. Bucky s Clintem se na mě jako na povel otočili, Wanda se Stevem přestali debatovat o něčem jistě zajímavém a Tony se málem zadusil cheesem. Patřilo by mu to. Několik dalších sekund se snažil popadnout dech, než se zvedl a prohlásil: „ Ano,bože, děkuju."
„Ehm Tony?" Zajímala se Wanda.
„Jsem naprosto v pohodě, to je skvělé a téma už máte?"
„No, když táta volal téma mi neřekl, ale mluvil o obleku, škraboškách a šatech," pokrčila jsem rameny a postupně ty dva, co na mě zírali, praštila do ramene.
„Super, zase nějaká novinka, minule to byly kostýmy, předtím 20. léta ve stylu Gatsbyho," jmenoval Tony všechny plesy, co tátova rada pořádala.
„Připomeň mi ty kostýmy prosím," uchechtla jsem se, zatímco jsem prohledávala galerii svého mobilu.
„ Wanda šla za Minnie, Nat za královnu, Steve za námořníka, Clint za Robina Hooda, Bruce šel za sebe, Bucky za Jona Snowa, ty za Laru Croft a já za květinovou vílu."
„Na tu tvoji kouzelnou hůlku a šatičky nejde zapomenout a taky na tvůj příchod," zasmála jsem se a pustila video na televizi. Za tohle mě Tony přinejlepším jenom zabije.
Tony na videu schází schody, duhová sukýnka s kytičkami se mu krásné vlní při každém kroku, růžové tričko s volánky obepíná jeho hrudník a prsa si ještě vycpal ponožkami. Na každém schodu mávl hůlkou a dělal, že přivolává květiny. Pak všem pošle vzdušnou pusu a jde si nalít růžové víno do skleničky, kam si přidá ještě růžový deštníček. Prostě boží!
ČTEŠ
Who are you?{ff Avengers} *KOREKCE*
FanfictionPříběh se v současné době opravuje, postupně přidávám opravené kapitoly, aby nedošlo k pomatení děje. Druhý díl už mám také napsaný, zveřejním až po opravení tohoto dílu. :) ,, Je to moc mi líto, ale bude vám beze mne lépe, Bucky." ,,Jak to můžeš ř...