Who are you?{ff Avengers} *KOREKCE*

-11- Newbies on board

Vrazila jsem do prosklených dveří mého oblíbeného příbuzného. Furyho.

„Tak co se zase děje?" Pousmála jsem se, když jsem dosedla do křesla naproti němu.

„Už jsi v pořádku?" Podivila jsem se. „Odkdy tě to zajímá?"

„Že se vůbec snažím. Pamatuješ si, jak jsme se nedávno bavili o nových rekrutech?"

,,Ano, ale pak si se hned zmínil, že teď máme lidí více než dost. Co to náhlá změna názoru?" Upravila jsem si svoji vínovou sukni a dala si nohu přes nohu.

,,Přehodnotil jsem to. Rada s tím souhlasí a tebe potřebujeme k jejich výcviku. Vzala bys to?"

„Kdybych řekla ne, dal bys mi to jako rozkaz, takže co mi zbývá," odmlčela jsem se. Nováčky? Nezní to třikrát špatně, a navíc budu mít co dělat. Konečně.

„Skvěle."

Zvedla jsem se za účelem odchodu za ostatními z Avengers, za sebou jsem však ještě uslyšela: „Lucy, pozdravuj tátu."

„Nejsem si jistá, že bude rád, ale vyřídím. To jsou ty vaše vztahy, nesnášíte se a důvod stejně nikomu neřeknete," podotkla jsem.

„Laura to ví."

„Máma?" Otočila jsem se na Nicka. Máma o tom ví a nic mi neřekne? Počkat, my jsme vlastně zvláštní rodina.

„Když se nad tím zamyslíš je to pochopitelné. Laura byla agentkou SHIELDU, to víš ty nejlépe."

„Celá moje rodina je zvláštní včetně mě, začínám se v tom ztrácet," odvětila jsem, než jsem vyšla ven z místnosti.

Zamířila jsem si to rovnou do zasedací místnosti, kde byli už ostatní z Avengers.

„Ahoj, sluníčko, už o tom víš? Budeme mít nové rekruty." uculoval se Clint.

„Není nic o čem bych nevěděla a opravdu strašně se těším, že budu mít víc práce než vy," mrkla jsem ironicky. Já mám asi té práce málo...

,,Víc práce?" podivila se Wanda.

„Fury chce, abych jim vedla výcvik." Z ledničky v rohu místnosti jsem vzala jednu vychlazenou jemně perlivou vodu, abych se napila. Tak trochu mi vyžíznivělo.

„A tys to přijala?" Další otázku položil Steve

„Uhm ano, ale dotaz na můj názor byla pouze řečnická otázka, kdybych řekla ne, dostala bych to rozkazem," usmála jsem se a přehodila si vodu z jedné ruky do druhé. Usadila jsem se na své obvyklé místo a očekávala někoho, kdo nám všem přijde říct, co je teď za úkol. Kupodivu přišel agent, jehož jméno si stejně nepamatuji. „Za dva dny dorazí noví rekruti, váš úkol je jednoduchý a prostý. Říct něco o práci v SHIELDU a tvářit se spokojeně." Aha, tak nic. Mě se asi to ‚úsměv a mávat' netýká.

(...)

Mohlo jich být tak 80 těžko říct. Seděli vedle sebe dohadujíc o tom, kdy už někdo řekne, jak to s nimi bude. A já? Já měla pronést úvodní přivítání. Měla jsem na výběr. Samozřejmě že ne.

„Zdravím všechny, děkuji, že jste dorazili na čas. Všichni jste prošli vstupními fyzickými i psychickými testy a dostali se až sem. K začátku vašeho výcviku, který povedu já. Jsem agentka Thompson a ti za mnou jsou Avengers. Nicméně nejsme tu od představování, ale od seznámení vás s tím, co se bude v následujících měsících dít. S tím vás však seznámí agent Franklin."

Uf, tak to by bylo.

Agent si nováčky rozdělil na několik týmů, ty potom přiřadil každému agentovi a ten si je odvedl bůhví kam. Otočila jsem se dozadu na můj tým, Avengers.

„Tohle mi můj příbuzný udělal naposledy," procedila jsem naštvaně mezi zuby.

„Náhodou jsi rozený řečník, pochválil můj výstup Bucky. Miláček můj.

„To je pravda," potvrdil Tony.

„Díky kluci." Buckymu jsem skočila na záda, neprotestoval, a ještě mě nakonec donesl k autu. Během cesty se mi rodil skvělý plán v hlavě, ale nikomu z Avengers by se nelíbil. Rozhodně ne teď.

*Korekce 9.4.2020*