„Podej mi to, Zacu!" Sesunu se jako jedna z posledních přeživší na gauč rozhlížející se po Johnnyho kanceláři, kterou jsme trošku přeuspořádali na dnešní malou oslavu. Někdo z této elitní party slaví narozeniny, ale bohužel vám asi nepovím kdo, protože jsem si to pamatovala možná prvních deset minut oslavy.
„Tak si pro tu lahev pojď!" Dostane se mi neutrální odpovědi, upřímně raději bych slyšela slovo na nebo nedám.
„Tak to si jdu najít tu lahev vína, co se tu někde povaluje." Nejistě se zvedám, abych našla ty hrozny, kterých se mám v následujících minutách v plánu napít. Alkohol nutně potřebuju. Alespoň tu kapičku. Vše, co jsem „vypila" skončilo v kaktusu stojícího hned vedle pohovky, na níž jsem celou oslavu seděla. Samozřejmě jsem se neprozradila a ten sukulent kropila v době, kdy se nikdo nedíval nebo se věnoval něčemu velmi důležitému.
Ano, opilost jsem taky hrála. Nemůžu říct, jestli dobře nebo špatně, každopádně mi to všichni sežrali i s navijákem. Všechny jsem postupně odváděla do jejich ložnic, aby se prospali a hlavně kvůli tomu, abych se mohla kouknout Johnnymu do počítače. Dneska navečer vypnul všechny kamery v jeho kanceláři, aby oslava probíhala nerušeně, a aby se nikdo další nechtěl přidat.
„Lucyyy!" Vyhrkne Zac, když ho podepřu, abych mu pomohla dostat se do jeho postele. „Tak pojď chlapáku, odvedu tě hajat," konejším ho, zatímco on se snaží zůstat na nohou a nespadnout. Je to fuška. Fakt že je. Udržet ho ve svislé poloze, pohybovat se s ním dopředu a hlavně poslouchat jeho nemravné návrhy. Až ho uložím a vrátím se prohledávat kancl, dám si rovnou lok toho vína. Co je moc to je moc. „Nepůjdeš hajat se mnou?"
„Tos uhodl kovboji. Dobrou noc." Rozloučím se s ním, zhasnu a potichu zavřu dveře.
A jde se na to.
V kanceláři usedám k Johnnyho počítači. Všechny kluky jsem zkontrolovala kvůli případné nechtěné návštěvě. Spali. Prolomit heslo se mi prvních pár minut zdálo nemožné, kdo z vás by řekl, že jeho heslo bude HailHydra. Jasně, chyba byla na mojí straně, takové heslo jsem měla zkusit jako první. Přivedl mě k tomu obraz visící vedle dveří naproti jeho počítači zobrazující bájnou řeckou obludu s tělem hada a devíti dračími hlavami.
Jakmile jsem se dostala na jeho plochu, čekalo na mě nemilé překvapení. Spousta složek. Kvanta složek. Jenomže jako na potvoru ani v jedné nic nebylo. Nebo našla jsem hodně dokumentů o působení HYDRY, ale nic nesouviselo s tím, co jsem hledala.
„Do háje zelenýho!" Bouchnu do stolu.
„ Nedaří se?" Ztuhnu. Polije mě studený pot. Jsem vyděšená a upřímně nechce se mi koukat, kdo to je. Promnu si oči a odvážím se přes monitor počítače podívat, kdo je narušitelem mých tajných piklí. Vytřeštím oči. Není to jen v háji zeleným... Je to totálně v zadku. Netuším, co mám dělat a instinktivně sahám do kapsy pro nůž, co nosím neustále při sobě.
„ Takže si nás všechny opila, aby ses dostala sem? Chytrý. Ale ne dost, abych na to skočil." Opírá se o křeslu přesunuté ke zdi, takže se nachází těsně vedle dveří, které ale k mému překvapení zavřel, takže náš rozhovor nikdo nemůže slyšet.
„ Co po mě chceš?" Ptám se ho a v hloubi duše doufám, že nezním zaskočeně a nejistě.
„Otázkou je, co chceš ty." Zvedám se do stoje, nůž si pokládám na stůl, ale mám ho na dosah, tak abych ho v nejhorším případě mohla použít.
Přibližuje se. „Zůstaň tam!" Zvýším nepatrně hlas, ruku nezištně pomalu posouvám k noži.
„A co když ne? Co mi uděláš?" Na tváři mu hraje arogantní úsměv.
ČTEŠ
Who are you?{ff Avengers} *KOREKCE*
FanfictionPříběh se v současné době opravuje, postupně přidávám opravené kapitoly, aby nedošlo k pomatení děje. Druhý díl už mám také napsaný, zveřejním až po opravení tohoto dílu. :) ,, Je to moc mi líto, ale bude vám beze mne lépe, Bucky." ,,Jak to můžeš ř...
