Who are you?{ff Avengers} *KOREKCE*

-36- Pretty little hacking time

Věnováno jedné mojí úžasné čtenářce, co je ke mně tak shovívavá, že na update tohoto příběhu stále čeká. ♥

„ Upřímně, myslel jsem, že se zabiješ." Z legrace do něj drcnu, což mi vzápětí oplatí o trochu větší silou. „Taky bych se zabila, kdyby mi Zac neodstranil tu žíněnku. V podpatkách umím bojovat náhodou skvěle, ale oni nemají rádi měkký podklad." Zasměju se a společně se Zacem i Maxem pokračujeme v cestě. Čas neúprosně běžel a najednou bylo už jedenáct v noci. Už byl nejvyšší čas jít si podle kluků lehnout, běžně vstávají totiž v půl šesté a celý den je fyzicky náročný

Neprotestovala jsem, když mě vyprovodili až k mému pokoji, u něhož mi popřáli dobrou noc a vydali se po chodbě do vlastních pokojů, aby si dopřáli trochu odpočinku.  Během tréninku jsem zjistila, že nikdo v noci nepracuje a vlastně ani nehlídá, takže budu mít šanci si jít dolů stáhnout z jednoho z počítačů data, která si pak převedu do notebooku, co jsem dostala tady. Nepochybovala jsem o tom, že můj notebook bude sledovaný a proto první věc, co jsem udělala po zasednutí k tomu chytrému přístroji, bylo, že jsem smazala všechny jeho aplikace a vyčistila jsem disk i RAM paměť. Po restartování jsem opětovně zkoukla, jestli už nic nezbylo a po zjištění, že nikde nic nezůstalo jsem se skrze internetový prohlížeč v anonymním režimu přihlásila do sítě SHIELDU. V síti SHIELDU jsem si automaticky stáhla zabezpečovací aplikace, které znemožní případné hackování vytrasovat ke mně a vlastně jakoukoliv mojí aktivitu přesměrovat někam úplně jinam. Pak už mi jen stačilo změnit přihlašovací údaje do počítače na heslo, jenž nikdy nikdo neprolomí.

„Flash disk, flash disk." Opakovala jsem si potichu a procházela se po pokoji za účelem hledání nějakého externího disku, na který bych mohla z počítače HYDRY stáhnout pro mě důležitá data. 

„Ty hloupá, hloupá, hloupá!" Nadávám si v další sekundě, když se podívám na svůj stůl, který má několik šuplíků. Vrhnu se ke stolu, klekám si k šuplíkům a jeden po jednom začínám prohrabovat. Až v předposledním nalézám několik neznámých kabelů od něčeho, co nedokážu pojmenovat ani kdyby mě mučili, a dva flash disky.

Flashku pohodím na podlahu vedle sebe, zády se opřu o postel, zatímco si stahuji vysoké kozačky z nohou. Chodidla si uleví, jakmile se znovu postavím, tentokrát bez toho aniž bych si dobrovolně demolovala klenbu. „Nejspíš po svém pobytu tady budu muset navštívit ortopeda," poznamenám, když uvidím svoje chodidla. Každopádně zdemolované nohy mi nezabrání se potichu vyplížit ze svého pokoje. Jelikož jsem vyrazila bez bot, tichost mi nedělá sebemenší potíže a já hledám onu místnost, kterou jsem dříve  toho dne navštívila. Podlaha strašně studí, ale nelituju toho, že jsem šla naboso jenom v silonkách.

Jakmile se dostanu z bludiště chodeb a málem narazím do skleněné stěny, jak se pořád ohlížím, abych zkontrolovala, jestli jsem se neprozradila. Z pusy sypu jednu tichou nadávku za druhou, přičemž vzápětí prosklenými dveřmi procházím do místnosti k počítačům. Hned k prvnímu se posadím, zapnu ho, zasunu flash disk a pomalu stahuji všechna data. Koukám kolem sebe, zda-li se někdo neblíží, což by nebylo zrovna super. Za celou dobu, co se stahují data, jsem si nevšimla kamery. „Doprdele," ulevím si. „Proč, proč, proč?" Zkoumám tu malou krabičku v rohu místnosti. Na ploše se objeví oznámení, že data byla přesunuta a místo toho, abych jenom vytáhla flashku a utekla zpět, šrotuje mi v hlavě, kam by se mohly posílat záznamy z této kamery. „Čistě teoreticky bych se do kamerového systému mohla nabourat skrze ta stažená data," zauvažuji nahlas. Zkusím se letmo přes zapnutý počítat dostat ke kamerovému systému. 

Error. Hlásí opět počítač a já praštím pěstí o stůl. Jakmile si uvědomím, že to není třikrát vhodné, vzhledem k tomu, že dělám něco nepodloženého. V rychlosti smažu svou aktivitu na onom počítači, vytáhnu flash disk a počítač vypnu. S nadzvukovou rychlostí vyběhnu zpět ke své ložnici doufajíc, že mě nikdo nesleduje nebo na mě nečíhá. Naštěstí nikdo takový není a já si po příchodu do ložnice v mžiku sedám ke stolu, abych mohla vymazat mou osobu ze záznamu  bezpečnostních kamer. S trochou znalostí, co jsem získala od Tash pouhým pozorováním, se mi povede provést časovou smyčku, tak aby na první pohled nebylo vidět, že je tam něco špatně. Každopádně jestli to někdo začne pitvat detailněji, jsem nahraná. 

Než však pokračuji k prolézání dat, shodím ze sebe oblečení a převléknu se do tílka a šortek. V koupelně si vyčistím zuby, odskočím si a během chvíle se rozvaluji na manželské posteli s notebookem na klíně.  Data nejprve odešlu šifrovaně SHIELDU, poté se na ně podívám sama. 

Čísla a písmenka mi plavou před očima, dokud se mi nezačnou klíčit a nenaznačují mi, že už nutně potřebuju spát.  

„Krásné dobré ráno sluníčko!" Sluneční paprsky mi svítí do očí a já zamžourám do ostrého světla. Venku je hezky a já cítím obrovskou touhu vyrazit někam ven. Převalím se na bok, kde leží s úšklebkem na tváří Zac. 

„Nemáš svoji postel?" Zvednu se líně do sedu, načež možná až přehnaně rychle zaklapnu notebook. Podepřu si dlaní tvář. Chce se mi vstávat? Nechce se mi vstávat? Chce se mi vstávat a někam vyrazit.

„Tady je někdo po ránu dost milý, jak koukám. Chtěl jsem se zeptat, jestli bys se mnou nesjela někam na snídani. Zrovna dneska se mi nechce snídat vevnitř a je tak krásně." Navrhne mi a já v tom poprvé za můj pobyt nehledám nic víc. 

„Ugh, to zní fajn, jenom se oblíknu. Sraz za čtvrt hodiny? Nějak se zkulturním." Poukážu na můj ranní vzhled rovnající se strašidlu.

„Jasný, skočím k sobě pro klíče od auta a počkám na tebe před ložnicí." Pousměje se, uráčí se vstát z mé postele a míří si to ven z mé ložnice. 

Mám na mysli jenom jednu věc. Abych dnes mohla začít fungovat potřebuji svou určitou dávku kofeinu.

Ahojte.

Omlouvám se, že vychází kapitolka později, ale upřímně měla jsem teď období, kdy jsem sice měla chuť psát, ale bylo by to spíše depresivnějšího rázu, což zase nechci. Každopádně ještě to období není u konce a tak jsem dala dohromady něco, co nám posune trochu děj dopředu, ale zároveň to nebude nic super dobrodružnýho a  nadupanýho akcí. 

Názory? Dojmy? Pocity? Dole komentáře jsou plně k dispozici.

Mám vás všechny moc a moc ráda, že jste tu se mnou a dáváte šanci této knize/povídce. 

Al