Who are you?{ff Avengers} *KOREKCE*

-29- Do I look like taxi, Barnes?

„Ach bože tati, snad nechceš, abych zas někam šla," plácnu sebou na sedačku  v tátově pracovně. Táta vzhlédne od notebooku, protočí oči a jeho pohled zpět sjede k obrazovce.

„Neříkám, že musíš. Jenom, že bych byl rád, abys šla." Hah. Jasný, když nepůjdu bude mi to dalších deset let předhazovat.

„A kam že to vlastně jdeme? Musím zavolat Furymu, že potřebuju volno." Táta si usrkne kávy a hned mi odpoví: „Jdeme k panu Karlssonovi a pro tvou informaci už jsem bratrovi volal. Volno máš, asi se nechtěl hádat." 

„Na návštěvu?" Hádám dál.

„ Na večeři, sluníčko. Potřebujeme něco projednat." Večeře? Mám večeřet s tátou a člověkem, kterého neznám? Super večer, to cítím už teď.

„Dobře, ale nebudu tam déle než dvě hodiny." Potvrdím mu svou účast na skvěle znějící akci, následně mu sdělím, že se sjedu převléct. Nenámíta. Proč by ano. Moje černé BMW stojí před naším domem, kterému můžeme s troškou fantazie říkat sídlo. Šaty a boty, které jsou pro tuto událost vhodné mám v Avengers Tower a od sídla to není zrovna pět minut cesty. Po cestě mě nechytí žádná hlídka od policistů i když jedu přes limit povolené rychlosti. V pokoji v Avengers Tower do sportovní tašky hodila ty správné černé šaty, lodičky a kosmetickou taštičku na finální úpravy.

„Zase odjíždíš?" ozve se hlas za mými zády. Velmi důvěrně znám jeho majitele. 

„Sám nejlíp víš, že jsem u táty. Tady je to mezizastávka před dalšími formálními povinnostmi," objasním člověku, co mi vyčítá můj odjezd. 

„Kdy se vrátíš nadobro? Že tu budeš spát a bydlet?" Ptá se dál.

„ Už tu nějakou dobu bydlím, tohle je přechodná událost, která se objevila a která zase brzy vymizí. " S taškou hozenou přes rameno se na něj otočím. Stojí ve dveřích mého pokoje v civilním oblečení, černých džínách, bílém tričku a mikinou, typické oblečení pro běžný život.

„Oficiálně mi volno skončilo dneska, ale táta se s Furym domluvil na jednom dalším dni. Takže hádám, že už od zítra pracuju na 1000%," podám mu detailnější informaci. Zamračí se.

„A kdy budeme trávit čas my spolu?" Zamračí se, přičemž zasune ruce do zadních kapes džín. Neumím odpovědět. Spoustu času uběhlo od toho, co jsem naposledy prožívala vztah. Miluju ho, ale zatím nejsem připravená na nějaké společné intimnější trávení času. 

„Brzo, slibuju." Projdu kolem něj a pohladím ho po tváři. S  úsměvem opouštím budovu, nasedám do auta, mobil propojuji s rádiem, jelikož žádná stanice nepouští hudbu lahodící mým uším. Během toho, co hledám správnou písničku, co by se hodila k mé rychlejší jízdě, se otevřou dveře spolujezdce. „ Cestou jedeš určitě kolem SHIELDU." Zvednu zrak od mobilu a podívám se směrem k vetřelci, co se neomaleně vetřel do mého auta na sedadlo spolujezdce. Zašklebím se.

„Vypadám jako taxík?" Podivím se. Osoba vedle mě mi vytrhne mobil z ruky a začne zkoumat můj playlist. 

„No moc toho tu nemáš, připojím tam svůj." Sáhne do kapsy od bundy a vytáhne svůj telefon, kterým nahradí ten můj. 

„Bucky!" Okřiknu ho. „ I tobě přeji dobrý den slečno netykavko." Usměje se a zvolí jednu písničku z jeho playlistu rock. 

„ Co tu děláš?" Svraští obočí. „ Bydlím tu, co jiného." Bože...

„Nemyslím tady," ukážu na budovu a všude kolem „ale jako tady v autě." Vysvětlím. Bucky na mě kouká pohledem znamenající, že ví, co jsem tím myslela.

„Někdo mi pověděl, že s ním nechceš trávit čas." Začal. Aha, pěkně. Nezájem Barnesi. 

„Clint tě poslal." Suše konstatuji, lhala bych, kdybych řekla, že jsem překvapená.

„Možná proto, že to nechápe a abych se přiznal já taky ne. Chodíte spolu a ty s ním nechceš trávit čas?" Poukáže na nesmysl, co jsem vlastně před chvílí vsugerovala Clintovi.

„Víš," sundala jsem si sluneční brýle, které jsem měla doteď na nose a hodila je dopřihrádky ve dveřích „ to je téma, o kterém se mi absolutně nechce bavit, ale stačila by ti odpověď, že moje city myslím vážně, ale dlouho už jsem s nikým nebyla. Šťastný?" Obrátím se na něj, prohrábl si vlasy a stočí pohled na mě. 

„Proč se vůbec ptám," povzdechnu si a zkouknu svůj obličej ve vnitřním zpětném zrcátku. Jen co jsem pohlédla na svůj odraz, oči se mi z původní šedomodré barvy změnily na pomněnkově modré. Znak Sienn, který se projeví pouze tehdy, když někdo seshora posílá varování anebo při přeměně do podoby Sienny. Když ale nenastává přeměna, co se může dít? Luna se pozemskými záležitostmi nezabývá. Cuknu sebou a tento pohyb upoutá pozornost mého spolujezdce. 

„El? V pohodě?" Poposune se Bucky na sedačce blíže ke mně. Zavřu oči. Nechci, aby viděl část moji druhé podoby.

„Nejsem si jistá." Přiznám se, přičemž doufám, že se nebude dál vyptávat. Jako vždy udělal pravý opak. Vzal moji hlavu do dlaní a otočil ji směrem k sobě.

„Otevři ty oči. El, jsem jeden z mála, který zná tvoji druhou podobu. Nemusíš zavírat oči, ne přede mnou." S výdechem otevřu oči, ale mám problém se podívat do jeho očí.

„Bojím se, co přijde. Tenhle znak se nikdy neděje jenom náhodou."

„Ať se stane, co se stane jsme v tom spolu. Jsi moje nejlepší kamarádka a jsi si vědoma toho, že se na mě můžeš vždy obrátit." Lehce se usměju.

„Děkuju," šeptnu. „ Hodím tě tam, spěcháš hodně?" Nastartuju motor, sešlápnu spojku a pomalu vycouvávám z parkovacího místa. 

„Nespěchám, můžeš s tím normálně řídit?" Upozorní na onen znak.

„ Vidím normálně, není to, že bych najednou viděla jenom modro, pouze se mi změnila barva. Je to skoro jako kontaktní čočky, akorát si to nemusíš nandávat a ničit si tak zorný pole. Zmizí to za chvíli." Ujistím ho a šlápnu na plyn.

„Proč si se ptala, jestli spěchám?" Zapne si pás, když se rozjíždíme.

„Mám chuť na horkou čokoládu s tunou šlehačky." Nahlas se zasměje, zavrtí hlavou, že jsem prostě nemožná, ale zastávku mi nakonec schválí.

*Korekce        27.11.2020        2:37 ráno*

,