Who are you?{ff Avengers} *KOREKCE*

-20- Mom?

Budík. Vstát. Obléct se do vytahané mikiny a legín. Narazit na hlavu kšiltovku. Sjet dolu výtahem. Nasednout do auta. Nastartovat. Stavit se drivu Starbucks. Vyzvednout frappé.

Než jsem si vyzvedla mé oblíbené frappé, byla jsem k nepoužití. Jak říkám, po ránu se mnou není domluva dokud si nedám svoji denní dávku kofeinu. Už to tak bývá. Na ráno jsem byla domluvená na nehty, jednou za čas a k takové příležitosti si je mohu dovolit.  Think Pink Nails & Spa, podle mě nejlepší salon ve městě se nachází jenom kousek od onoho Starbucks, které ze mě udělalo člověka. Už u vchodu čekala moje manikérka, ke které občas zajdu a velmi mile mě přivítala. Čas strávený tam mi zvedl neskutečně náladu, ani jsem nepomyslela na to, že mě čeká ještě náročný večer. 

Hned z nehtů jsem vyrazila zpět do Avengers Tower za moji dvorní make-up artistkou Wandou Maximoff, která ze mě měla udělat člověka. Ta už mě nedočkavě čekala u dveří a zatlačila do jejího pokoje, prý aby mě nikdo nespatřil až  mě bude líčit. Zatímco si pohrávala s mým líčením, já zírala do mobilu nebo měla na její pokyn zavřené oči. Výsledek byl přenádherný, vlasy jsem sepnula do ledabylého culíku, ale prozatím jenom na cestu. 

(...)

„El!" Ozval se mužský hlas ode dveří.

„Davide!" Vykřikla jsem nadšením, auto jsem se ani neobtěžovala zamknout a běžela svého milovaného bratra obejmout.

„Moje malá sestřička je už dost velká," objal mě. David byl vždycky takový můj velký brácha i když byl jenom o tři roky starší než já. Snažil se mě chránit i když věděl, že já to dokážu sama a chránit by potřeboval spíš on.

„Chyběl si mi,"zabořila jsem mu hlavu do ramene. Byl o něco vyšší než já, to byl skoro každý. A hlavně jsem mluvila pravdu o tom, že mi chyběl.

„Konečně ses taky ukázala doma, máma strašně nedávala, že nemáš nikdy volno a že se nestavíš," vyčetl mi.

„To ať vyřídí Nickovi, to je můj zaměstnavatel, který mi určuje pracovní dobu."

„Myslím si, že to není nejlepší nápad."Minule padala samá sprostá slova mezi nimi. Tedy mezi tátou a Nickem. Jsou to nevlastní bratři.Moje babička dědu podvedla, ale děda ji odpustil. Táta je jejich synem. Nick je synem mé babičky s nějakým jiným člověkem, se kterým dědu podvedla. A táta s Nickem se od mala nesnáší. Nevím, já mám s oběma vztahy velmi dobré, nehraju si na předsudky a urážení, beru Nicka jako součást rodiny.

„A když už o tom tak mluvíme..Kde je mamka a táta?"

„Máma je v kuchyni," povídá mi David, zatímco mi vyndavá věci z kufru od auta „táta už je na cestě, dorazí na čas.

„Letí sem až z Washingtonu huh?" Odfrknu si. 

„Docela dlouhá cesta, ale kvůli každoročnímu plesu a dceři ji prý rád absolvuje. El, vždyť vy se s tátou vidíte jenom párkrát do roka. Většinou nedojedeš ani za mnou a to bydlím tady v New Yorku."

„Náhodou jsem mámu nedávno viděla. Vezla jsem Efinny domů." Pokrčila jsem rameny. 

„Až do Washingtonu? Co se stalo?"

„Moje práce," převzala jsem jednu z tašek od Davida a mířila ke vchodovým dveřím.

„Tátovi brzo končí volební období." David za mnou zabouchl dveře, klíče odhodil do mističky na komodě a šel dál.

„Kdy přesně?"

„Za dva měsíce," odvětil za pochodu.

„ Bude zůstávat v D.C.?"

„Vrátí se sem, do Louisiany už moc nechce. Odůvodňuje to tím, že tě chce mít na blízku a do Louisiany bys nezavítala prý už vůbec. A tak se přestěhuje sem, na tohle místo." Ukáže David po celém domě. Ne to není dům, to je hotový palác. Ale tak dobře. Alespoň budu mít rodiče blíž.

„Lucy Lauro Thompson!" Zašklebím se na Davida a otočím se. Mamka v zástěře. No potěš koště.

„Ano mami?" Zeptám se nejistě.

„ Mladá dámo, co to mělo znamenat, že dojedeš až v osm? Tos nechtěla vidět svoji milovanou maminku?"

*Korekce 14.6.2020 *