„Přinesu ti muffin, jdu dolu do kantýny, nechceš i kafe?" Objímá mě Bucky, zatímco mi sděluje, že mi zezdola přinese muffin, když jsem se s ním setkala po poradě, kterou jsem absolvovala jenom kvůli nováčkům.
„Oboje by bodlo, díky." Znovu se posadím do křesla u stolu, kde jsem s ostatními ještě před chvílí jednala. Bylo to velmi dlouhé. Dveře se zavřely, Bucky už odešel. Měla jsem čas. Asi dost času. Nevím, o čem jsem přemýšlela, ale povedlo se mi zabrousit do vzpomínky na seznámení s moji partou.S Avengers. Tehdy ještě nebyli v kompletní sestavě. Ale to mi absolutně nevadilo.
*Flashback*
Nebývala jsem v New Yorku často, hodně jsem si zakládala na tom trávit čas na Luně, planetě, která je mým druhým domovem, a trénovat své schopnosti. A že to byl nelehký úkol.
Zrovna jsem procházela kolem obchodu s televizemi, kde vysílali nějakou reportáž o skupině hrdinů, kteří očividně měli hodně práce s bojem v odlehlé části Brooklynu. Nevěnovala bych tomu moc pozornosti, kdybych nespatřila záběr na stvoření, která velmi důvěrně znám.
Agniští pavouci.
Zní to děsuplně, ale popravdě mírumilovnější stvoření snad na Luně neexistují. Co dělají pak tady. Byla jsem zmatená. Proč jsou tady a proč útočí...Nezbývalo mi nic jiného než se teleportovat do boje. V mém oblečení to bude sranda. Džíny, přes tílko přehozená kožená bundička a na nohou boty na podpatku.
O pár sekund později jsem se objevila v místě, kde se Avengers schovávali, aby se domluvili, co dál.
„Nedají se zabít tak lehce," promluvila zrzka k chlápkovi v modročerveném oblečku s hvězdou na štítu. Nějaký velký vlastenec ne?
„Musíme je nějak dostat od lidí. Jsou nebezpeční."
„To určitě, ale musíme se jich zbavit. Legolasi, co výbušné šípy? Fungovaly na ně?" Zeptala se létající plechovka.
„Fungovaly, ale trefit se na správné místo, kde by způsobily smrt, je těžké." Člověk odpovídající na otázku ke mně stál zády , tudíž jsem mu do tváře neviděla. Jediné, co jsem rozpoznala, že jeho zbraní je luk a šípy. Respekt.
„Thore, jak jsi na tom?" zadrmolí plechovka někam do komunikátoru. Vzápětí kývne hlavou a vysvětlí, že Thor pavouky odráží od míst, kde se hromadí lidé.
Odkašlu si. Čas na to, aby si mě všimli.
„Schovej se holčičko, není to tu bezpečné." Chytá mě chlápek v modročerveném oblečku a schovává mě pod rameno. Ošiju se a jeho ruku ze sebe sundavám.
„Eh ne díky." Vylézám z úkrytu, kde se doteď všichni schovávali a mířím směrem k prvnímu pavoukovi. Z dálky vidím, že mají modré oči, jsou ovlivněni. Nejsou sami sebou.
„Nechoď tam,zabijou tě!" Křičí po mně zrzka. Marně, vím moc dobře, co dělám.
„Clinte, nemůže tam jít. Vždyť ji zabijou, musíme ji pomoct." Mluví k lukostřelci stále ta zrzka.
„Nežádám vás o pomoc!" Ozvu se nazpět i když jsem nebyla tázaná.
No tak, El. Tohle jsi zkoušela už několikrát. Zvládneš to. Pavouk ke mně mířil vysokou rychlostí, já mu však stále šla naproti úplně klidným krokem.
„Stůj!" Pravou ruku jsem natáhla před sebe. Pohled stočil na mě. Zastavil a nechal mě přiložit ruku mezi oči. Kolem nás se objevila žlutá záře označující ukončení ovládnutí.Ruku jsem stáhla nazpátek a pro sebe se usmála.
ČTEŠ
Who are you?{ff Avengers} *KOREKCE*
FanfictionPříběh se v současné době opravuje, postupně přidávám opravené kapitoly, aby nedošlo k pomatení děje. Druhý díl už mám také napsaný, zveřejním až po opravení tohoto dílu. :) ,, Je to moc mi líto, ale bude vám beze mne lépe, Bucky." ,,Jak to můžeš ř...
