Who are you?{ff Avengers} *KOREKCE*

-7- Call her

Bucky

Noha se ji rychle uzdravovala, to bylo dobré znamení. Její hrudník a trhané nádechy právě naopak. Jediné, co jsem mohl dělat, bylo doufat, že to zvládne než se ji dostane odborné pomoci od Helen.

Helikarier nebyl daleko, pár set metrů nad námi. Modul se dal sám do pohybu, čímž nám ulehčil mnohonásobně práci s hledáním schopného pilota. 

,,Helen už je připravená, až přistanete převezme si ji," ozval se ve vysílačce Tony

,,Fajn," kývl jsem hlavou na souhlas i když to nemohl nikdo vidět.

,,Vydrž El  už jenom chvilka Helen se o tebe postará,"sklonil jsem se k ní zašeptal  jí do ucha jako bych snad čekal, že mi odpoví.

(....)

,,Co se stalo?" Bylo první na co se Helen Cho zeptala ,když ji na nosítkách přebírali zdravotníci.

,,Kulka do hrudníku a do nohy, " odpověděl jsem urychleně. Helen za chůze letmo zkontrolovala poranění na noze, ale nevěnovala mu takovou pozornost jako hrudníku El.

,,Nebudu ti lhát, Bucky, vypadá to zatím špatně," sdělila mi Helen, když na sále skončili s vyndáním kulky a zašitím rány.

,,Co se jí děje?" naléhal jsem. Potřebuji to vědět!

,,Hojí se, to je dobrá zpráva. Otázka je, jak se tělo vypořádá s takovou ztrátou krve. Nemůžeme ji poskytnout transfuzi, i když ji zoufale potřebuje."

,,Nemůžete? Jakou má skupinu?"

,,Zkoušeli jsme to. Její tělo nepřijalo žádnou krev, žádnou krevní skupinu. Tohle je boj uvnitř ní. Musíme ji dát čas."

„Můžeme ji vidět?" Ozval se za mými zády Clintův hlas.

,,Bohužel,jak jsem řekla, potřebuje klid a hlavně čas," odvětila pouze, načež odešla řešit další zranění.

S Clintem jsme se oba zadívali přes sklo oddělující nás od El. Ležela nehybně na nemocničním lůžku, své modrošedé oči měla zavřené a pravidelně dýchala.

„Alespoň, že je mimo ohrožení života," oddechl si Clint, ale i přes to položil svou dlaň na ono sklo. Zdá se mi to nebo Clintovi na El záleží víc než na kamarádce?

„Měli bychom si jít lehnout, Clinte," položil jsem mu ruku na rameno, sotva se na mě otočil.

„ Nemůžu, i když vím, že je na tom ještě dobře," odpověděl prostě. Tak ty jsi jasný.

„ Miluješ ji,"konstatoval jsem bez větších problémů. To už ho zaujalo více, dokonce se na mě i otočil.

„ Mě prokoukneš hned," znovu se zadíval přes sklo na ni. „Ale myslíš, že ona miluje mne?"

„Kdo ví. V ní číst tak moc neumím,"pokrčil jsem rameny.

(...)

Uvelebil jsem se na lůžku v helikarieru, čeká nás ještě pár hodin letu, chtěl jsem se zkusit ještě trochu prospat než začne další den.

Ale něco v hlavě mi říkalo, že bych měl dát vědět Nat. El bere jako mladší sestru, kterou nikdy neměla a přišlo mi správné ji zavolat.Popadl jsem telefon, vytočil její číslo a chvíli čekal. Nic. Hlasová schránka. Budu se muset uchýlit k nahrání zprávy.

„Ahoj Nat! Asi si říkáš, proč ti sakra volám já  a proč ti nevolá El. Nebudu to okecávat, na misi to schytala , hojí se, ale potřebovala lékařskou pomoc. Helen říkala, že El potřebuje čas, ztratila dost krve.  Ozvi se pak."

Hlasovou zprávu jsem odeslal a rovnou na to zamířil do malé koupelny, která nám je k dispozici na cestách. Pod sprchou jsem si umyl ruce od krve. Nevím, jak dlouho jsem strávil ve sprše, ale donutil mě vylézt až ten fakt, že začala téct studená voda. A otravné zvonění telefonu

S ručníkem kolem pasu jsem vylezl z koupelny pospíchajíc přijmout hovor. 

„Ano?" 

„ Řekni mi, že si děláš jenom srandu a doopravdy je v pohodě," promluvil hlas z telefonu.