Schody jsem brala po dvou, dole jsem byla během pár vteřin. Přivítali mě dva muži.
,,Copak? Holčička chce projít?" dělal si ze mě jeden srandu.
,,Ano ,holčička chce projít" ušklíbla jsem se a vzadu nahmatala dva nože.
,,A taky projde, " vrhla jsem po každém nůž. Jednomu jsem se trefila do nohy, druhému do boku. Mohlo by je to na pár minut zdržet, tedy dost dlouho na to,abych sebrala zajatce a odvedla je.
Za rohem jsem objevila cely. Tam je schovávají.
,,Kdo jsi?" zeptala se jedna dívčina. Jasně, já mám spoustu času si teď povídat..
,,Klid přišla jsem vás zachránit. Jak se jmenuješ? " uklidnila jsem jí.
„Simone," odpověděla.
,,Simone ,jsem Lucy, ať se ostatní uklidní prosím," poprosila jsem jí a Simone hned začala.
Začala jsem zvedat ocelové mříže a tím je vysadit z pantů,ale Simone zakřičela strachy. Než jsem se stihla zeptat proč, někdo mě chytil pod krkem a vyzvedl nahoru.
,,Holčička je moc odvážná. " vrhl po mě vražedný pohled a hodil mě na protější zeď. Po spánku mi začala téct krev. Nevadí, zahojí se to. Zvedla jsem se, skočila na něj.Nůž jsem mu zabodla do zad. Všichni se lekli.Slezla jsem a vyndala z něj můj nůž.
Konečně jsem mohla vyhodit mříže z pantů. Když byli všichni venku ,tak jsem se musela zeptat ,,Jsme všichni nebo někdo chybí?"
,,Jsme všichni," řekla Simone.
Rychle jsme se blížili k výtahu,ale něco mi na tom začalo smrdět.
,,Počkejte, " varovala jsem je, aby nevyšli. Zanechala jsem je tam,abych popošla dopředu směrem ke schodům. Z nich se na mě vyřítili dva chlapy se samopaly a začali po mě střílet. Úskoky jsem se vrátila zpátky za roh.
,,To jsem mohla čekat, " zanadávala jsem si.
,,Lucy ,jak si na tom?" ozval se Bucky.
,,Nemůžeme ven. Nalož ty tvoje a pošli je pryč." vysoukala jsem ze sebe.
,,Hawkeye" zakřičela jsem.
,,Lucy? Co potřebuješ?"
,,Tebe právě tady.Sama na ně nestačím. Dělej dokážu je od nich držet jen krátce." ukončila jsem rozhovor.
,,Dostaneme se odtud vůbec?" zeptala se Simone a celá třída začala debatovat. A já? Já začala mít problémy.. Náboje v pistoli velice rychle docházeli, nedokázala bych ty chlapy udržet věčně daleko. Musela jsem zůstat v pozitivní náladě, sice mi to ty nány, které se rozbrečely moc neulehčovaly,ale stejně.
,,Nepochybuj .Zvládneme to, " utěšila jsem jí.
,, El, jsem tam za 30 sekund, " zaslechla jsem Clintův hlas ve sluchátku.
,,Tak dobře, "povzdechla jsem si nahlas. Na pásku jsem nahmatala dvě kouřové bomby, rozložila jsem si je před sebou. To ty lidi tady moc neuklidní.
,,Teď, " vrazil jim Clint do zad.
Odhodila jsem odjištěné kouřové bomby směrem k nepřátelům. Ti se začali dusit v tom kouři a stříleli všude kolem sebe. S Hawkeyem jsme se trefili hned napoprvé a zasáhli cíl. Posbírala jsem jednoho po druhém z ' děcek', jak by řekl Tony a hnala je ven. Venku čekalo překvapení.
*Korekce 29.3.2020*
ČTEŠ
Who are you?{ff Avengers} *KOREKCE*
FanfictionPříběh se v současné době opravuje, postupně přidávám opravené kapitoly, aby nedošlo k pomatení děje. Druhý díl už mám také napsaný, zveřejním až po opravení tohoto dílu. :) ,, Je to moc mi líto, ale bude vám beze mne lépe, Bucky." ,,Jak to můžeš ř...
