Who are you?{ff Avengers} *KOREKCE*

-37- Fucked up plans

Sedím v kavárně s nasazenou blond parukou držíc v ruce hrnek s kokosovým café latté zírající přemýšlivě do dálky. Rozvracet. Vracejí se mi slova napsaná Stevem v dopise. Rozlož je zevnitř. Od společné snídaně se Zacem uběhl týden a já se zatím úspěšně snažím hatit plány HYDRY pouhým nabouráváním se do systému, kde je soupis všech akcí a plánů, které posílám SHIELDU, aby jej zhatily. A přesně týden a 4 dny, kdy jsme se naposledy viděli s Clintem. Chybí mi, neskutečně moc.

Možná vám vrtá hlavou proč paruka. Johnny vyhodnotil jako velké riziko jít ven sama za sebe. Prý by mě mohl někdo poznat, kamery SHIELDU nalézt a oni by ztratili silného spojence. Ale zároveň mi nechtějí odpírat být na čerstvém vzduchu a venku, v čemž předčili mé očekávání o zamčení vevnitř a nemožnosti vyjít ven.

Dnes má proběhnout nějaká další akce, nicméně já na ní nebyla pozvána, tedy alespoň zatím. Kdo ví, jestli ještě na nějakou pojedu. Minule jsme byli s Tyem na akcičce, lehce vydírací, chlápek něco dlužil HYDŘE a neměl se k vyrovnání služeb, co mu HYDRA velkoryse poskytla. Tam šlo vše hladce, nikdo nám akci nepřerušil, možná i z toho důvodu, že já sama jsem se o ní v systému nedočetla a neměla tak možnost někoho upozornit. Co jsem zjistila, měl určitou informaci o viru vyvíjeném v Bangkoku. 

Nevím, jestli otočit hlavu směrem do ulice mě donutila nějaká vyšší moc, ale jsem ráda, že jsem ji otočila. Osoba na opačné straně vozovky na mě letmo mávne a ukáže směrem k nákupnímu centru poblíž. Spěšně do sebe naliju zbytek kávy, u pultíku zaplatím a mířím si to směrem, který mi byl pouze gestem sdělen. Třesou se mi ruce, jsem lehce nervózní. Je to už dlouho.

Procházím kolem uličky, která ačkoliv svítí sluníčko, je zahlcena tmou. Mám tušení, což se během následující minuty naplní. Ten někdo mě chytí za ruky, stáhne do tmy a kvůli očekávanému křiku mi dává dlaň přes pusu. Klišé. Odporné klišé z filmu, co jsem nikdy vlastně nepochopila a fanoušek toho nejsem dodnes. Strhnu si jeho ruku z pusu, otočím se k němu čelem a silně ho obejmu. Obejmutí mi opětuje.

„Neměl jsem čas se rozloučit. Chybíš mi." Hladí mě po vlasech, přičemž na mě mluví nejvíc uklidňujícím hlasem. Ach bože, děkuju za něj. Za toho člověka, co mě teď svírá v náručí. Kde bych teď bez něj byla? Dobře, blbá řečnická otázka, ale chápeme se, ne?

„ Nikdy bych neřekla, že mi po tak krátké době budeš tolik chybět." Povídám mu užívající si jeho medvědí objetí. 

„Chtěl jsem vědět, jak se máš? Steve říkal, že tě nemáme kontaktovat, ale já musel. Vím, jaké to tam je." Už jsem říkala, že je to nejlepší člověk na zeměkouli?

Jemně se od něj odtáhnu pohlížejíc do jeho modrých očí, zatímco mu prsty prohrábnu tmavě hnědou kštici, která mu podle mého názoru dost za tu dobu narostla. Moje ruce vezme do těch jeho a naléhavě vyzvídá dál. Nechávám ho mě držet, cítím se v bezpečí.

„Plně mi důvěřují. Nechávají mě samotnou chodit ven, jídla dostávám, kolik chci, na akce mě posílají..panebože to zní strašně, jak to říkám," zasměju se a on se mnou.

„Chovají se ke mně dobře, nesnaží se mě ovládnout a já se můžu relativně v klidu věnovat onomu rozvracení." Kýve hlavou, že chápe, avšak tváří se velmi smutně.

„Co se tváříš jako kakabus?" Starostlivě se zajímám já. 

„Clint nepřekousl to, že za účelem rozvracení flirtuješ s někým jiným. Řekl bych, že tě chce celou jen pro sebe, i na mě kouká celkem špatně, když zmíním, že mi chybíš. Zná slovo kamarádství?" Zasměje se. Bezvadně. Clint nemůže překousnout součást mého plánu na rozvracení. Kdybych se s někým líbala nebo se vyspala, tak neřeknu ani ň, ale takhle? Jasně, říká se, že od flirtování to do líbání je to kousek, ale v mém případě je to takový kousek jako přes celou Asii.