Who are you?{ff Avengers} *KOREKCE*

-23- Is that alcohol? I need that.

 Byla jsem dovedena až do svého pokoje. Tam jsem si sundala ze sebe šaty a místo nich jsem si oblékla černé legíny, bílý svetr, bílé tenisky a růžovou čepici jsem si narazila na hlavu. Seběhla jsem schody dolů, musím přiznat, že mezi lidma jsem vypadala jako největší exot  civilním oblečení. Prodrala jsem se davem až ke hlavním vchodovým dveřím, kde měla Wanda zaparkovaný svůj sporťáček. Tašku s věcmi jsem hodila na zadní místa, vůbec jsem se neobtěžovala je tam nějak rovnat nebo pomalu položit. 

Povolit spojku, přidat plyn a už jsme frčely. 

„Mrzí tě to?" Zeptala se Wan. Mě?

„Moje chyba to nebyla." Pokrčila jsem rameny chumlající se do bílého svetru a pozorovala jsem dál svět za okýnkem auta.

„Pokazil to." Odmlčela se. Nevíš jak moc.

5 minut mohlo být ticho. Poté se celým autem se rozezněla písnička. Pouhé pohlédnutí na mobil mě odradil od možného zvednutí hovoru. Koukala jsem na svůj telefon a odmítala se ho i dotknout. Dělala jsem, že tu hlasitou hudbu neslyším.

Wanda tomu nevěnovala pozornost a věnovala se řízení. Po několika minutách to bylo už nepříjemné. ,,Nezvedneš to?" Zeptala se.

,,Ne," poznamenala jsem. Furt mě zajímalo město, kterým jsme projížděly. U mě to Clint po chvíli vzdal. Naivně jsem si myslela, že toho nechá. Jak hluboce jsem se mýlila. Pro změnu začal hovorama bombardovat Wandu.

,,Když to nezvedneš ty ,tak tobě ani mě nedá pokoj," našeptávala jsem. Kroutila hlavou. Probodla jsem ji pohledem.

„Dobře, zvednu." Pravou ruku sundala z řadící páky a hovor dala na reproduktor.

„Je Lucy s tebou?" Posměšně jsem se ušklíbla. Alespoň vzal na vědomí, že pro něj už nejsem El.

„Ano je," odvětila, ale ani koutkem oka se nepodívala na telefon, plně se věnovala řízení.

„Otoč to a vraťte se zpátky, chci to vyřešit." Otevřela jsem pusu do O.

„Ale já nic řešit nechci," šeptla jsem směrem k Wan, aby věděla co odpovědět.

„Víš, já mám takovej dojem, že ona s tebou mluvit nechce. Měj pěknej den, Clinte." Ukončila hovor.

Když už jsme měly dojem, že už nikdo nezavolá a prakticky jsme se jen smály, ozval se znovu můj telefon.

„Ano Tony?" Kuňkla jsem do telefonu.

„El, ahoj, bál jsem se, že mi to nevezmeš." V Tonyho hlase zněla radost.

„Copak potřebuješ?"

„Říct ti, že Clint je kretén a že v Avengers Tower je Pepper. A říkala mi, že zítra má volno, takže můžete někam vyrazit, třeba na nákupy nebo tak. Clinta přesvědčím, ať zůstane nějaký čas v SHIELDU, pokoj tam má, tak to tam chvíli vydrží. Potřebujeme, abys byla okej." Jeho slova mě dojímala, hřála u srdce, těšila a uklidňovala.

„Děkuju moc, napíšu jím, že jsem tam za chvíli."

„Drž se, El," rozloučil se a ukončil hovor.

(...)

,,Dobrý večer, Lucy. Jaký byl ples?"Pozdravil mě Jarvis.

,,Bývaly už lepší plesy, děkuji a také tě zdravím." Pozdravila jsem Jarvise nazpátek.

Výtah se otevřel. Vyšla jsem do našeho luxusně  vypadajícího obývacího pokoje. Pepper seděla na pohovce s vínem v ruce a sledovala zprávy. Proč proboha všichni tady sledují jenom zprávy?

,,Ahoj," mávnu na pozdrav sundavajíc si čepici z hlavy. Co blbnu, taková zima není.

,,Ahoj!" Rty roztáhla do širokého úsměvu, odložila víno na stůl a pospíchala za mnou. „Tony mi všechno řekl, Clint je blbec." Pohladila mne po rameni. 

„Potřebuju panáka." Kývla jako důkaz pochopení.

„Alkohol tvoje problémy nevyřeší, zlato." Snažila se mi domluvit, já bez zájmu vytáhla lahev Tonyho whiskey a začala ji lít do dvou skleniček. Jednu jsem podala Pepper a druhou do sebe rovnou kopla,abych si nalila další.  Tentokrát už jsem sebevraždu v podobě vypití další celé skleničky whiskey neriskovala a i s plnou sklenicí se vydala zpět na pohovku, kde ona předtím seděla.

„Já nevím, jsem asi prokletá. To je to, co ti k tomu můžu říct." 

„Nejsi. El, hledej na tom to pozitivní a zkus se zamyslet, proč ti tohle řekl."

„Nerozumím ti."

„Poznal tě, věděl s kým mluví?" Ptala se.

„ I kdyby netušil s kým mluví, nemusel být takový..hnusný..Takhle ho vůbec neznám," vyprávěla jsem. 

„Zkus mu dát šanci to vysvětlit." Navrhla mi, zatímco její pohled upoutala její sklenička, které se zatím ani nedotkla. V protikladu tu byla ta moje, prázdná.

„Nechceš to?" Kývnu jejím směrem. 

„Můžu?" Ukážu na skleničku a vzápětí její zlatavý obsah mizí ve mně. Do postele jsem se dostala možná ve dvě ráno, opilost na mne byla znát, přeci jenom ve mne zmizela skoro celá lahev whiskey a celá flaška vína.

Ráno jsem se probudila možná v 9:00 díky hovoru od mého oblíbeného příbuzného, že ve 13:00 mám jít zkontrolovat výcvik nováčkům. Pepper mi po mém probuzení oznámila, že tu nic k jídlu není a mám se prý obléct a zkulturnit se, že skočíme na nákupy a na snídani. 

 V devět a něco jsme vyrážely společně s Pepper do našeho oblíbeného nákupního centra. A co jsme pořídily?  Nejdříve snídani, čokoládový muffin a čaj v nedaleké kavárně.  A pak běžné nákupy.No moc toho nebylo. Jenom jsem usoudila, že potřebuji zbrusu nový šatník, nějakou novou techniku jako sluchátka, flash disk a kabely a v drogérii nějakou barvu na vlasy. Fialová vítězí. Ve dvanáct jsme zašly do Starbucks ,odkud mě později vytáhl násilím Tony s výmluvou, dovolte mi citovat : „Nemáš absolutně šanci se do SHIELDU dostat včas."

Lidi se na mě koukali jak na šílence a na Tonyho jako většího šílence. Nebo spíš jako přehnaně starostlivého otce.

Celou cestu jsme se pak hádali, proč jsem tam nemohla zůstat déle.

,,Prostě to nešlo, nějak tak jsem tušil, že zapomeneš na čas." Argumentoval Tony.

„ Fotrovatíš," odsekla jsem.

„Alespoň někdo z nás dvou je teď ten zodpovědnější. Vždycky jsi to bývala ty."

„ To slovo bývala se mi líbí. Zní to jako bych se změnila."

*Korekce 16.6.2020*