Who are you?{ff Avengers} *KOREKCE*

-21- David, the best bro ever

,,Ahoj maminko," objala jsem se s mamkou. Dobře, je pravda, že mi šíleně chyběla.

,, Už jsem se lekla, že se neukážeš. Skoč nahoru s taškami, David ti pomůže a pak dorazte oba na dřívější večeři. Ještě se musíme upravit a já musím zkouknout, jak vypadá celý sál a případně doladit nedostatky." Ach ta mamka. Vše musí vždycky být perfektní.

Můj pokoj, to je jedna velká místnost, s manželskou postelí u stěny, vlastní koupelnou  obsahující vanu i sprchový kout, prostorný gauč a plazmovou televizi,  šatník a balkon, ze kterého je nejkrásnější výhled na noční New York.

„Je místo, kam to speciálně chceš hodit?" Otočím se na bratra, sotva držel tašky v ruce. 

„Promiň. Hoď to prosím sem," otevřu dveře od šatníku ukazujíc tak ten volný prostor v něm.

„A já si říkal na co potřebuješ tak velký prostor."

„Jsem holka,no." David odhodil moje tašky na křesílko uprostřed šatníku. Do jednoho se poté sám hned svalil. 

„Co v těch taškách proboha máš?" 

Přešla jsem k taškám. Z jedné jsem vytáhla složené šaty, které byly samy o sobě dost nadýchané a velké. Z další jsem vytáhla kulmu na vlasy, lak a taky malou pistoli a dýku. Samozřejmě toho tam bylo mnohem více, ale jako názorná ukázka to stačilo.

„Jasně, nic neříkej, chápu. Vždycky připravena." 

„Divím se, že se na takové otázky ještě ptáš. Uhm, co mi povíš o tobě a o Rachel?" Změnila jsem téma na jeho přítelkyni a sedla si mu na koleno. Ano, já si takhle sedávala běžně, nikomu to nepřišlo divné ani nemravné.

„Jak o tom proboha víš? Jsi snad nějaký jasnovidec?" V jeho modrých očích se mu zablesklo překvapení.

„Nejsem slepá, bráško, to hlavně. Viděla jsem tě s ní docela nedávno."

„Lucy, Davide, jídlo! Už jsem vám to snad řekla," volala mamka zezdola. 

„Běžíme," křikla jsem zpět.

(...)

„Za chvíli začínáme, sestřičko." Nakoukl je mně do pokoje David.

„Jsi nejlepší brácha na světe, Davide, to bych netušila," usmála jsem se. Právě jsem si kulmovala vlasy a doufala, že se nespálím. Jemně jsem si v rámci možností poupravila make-up, přepudrovala se a použila fixační sprej. 

„Uvidíme se dole." Dveře klaply a já měla příležitost se odebrat do šatníku a navléct se do šatů.  Bylo to jednodušší než to vypadalo. Zapínaly se akorát do poloviny zad, takže jsem cizí pomoc nepotřebovala. Šaty  ve světlé modré barvě padaly z ramen a vypadaly jako vodopád. Nazula jsem si béžové lodičky, které nosím pokaždé na takové příležitosti. Ani dnešek nebude výjimkou. Ze stolu seberu černou škrabošku, nasadím si ji na obličej a naposledy mrknu do zrcadla. Uhladím si šaty, vlasy přesprejuji lakem a jsem připravena vyrazit. Jediné, co je špatné na mé vizáži, je to, že jsem k nepoznání. Sama kdybych na sebe narazila, nepoznám se.

*Korekce 14.6.2020*