Who are you?{ff Avengers} *KOREKCE*

-34- First impression works wonders

„Ty," hlesnu.

„Já," povzdechne on.

„Ty," kroutím nevěřícně hlavou. Jak by mohl, jak je to možné? Co tu dělá?

„Já," přikývne, „ahoj Lucy." Pozdraví, přičemž na mě zírá zrovna tak, jako já na něj.

„Dylane."

Zac si vedle mě založí ruce v bok. „Vy dva se znáte?"

„Tak trochu," potvrdím, nechci rozpitvávat skutečnost, že jsme si docela sedli už při našem prvním setkání a považovala jsem ho za kamaráda. Očividně je dobře, že jsem se před ním nezmínila, že pracuju pro Avengers.

„Johnny je s Tomem, Maxem, Tylerem a Alexem v C5. Máte dorazit." Zopakuje znovu a mizí mi z dohledu. Co tu do háje dělá? Nemá dělat svoji práci, což je zabezpečování... Jsem blbá, mohlo mi to dojít. Zabezpečuje, pomáhá zabezpečování HYDRY. A a pak ta jména. Johnnyho jsem ještě ani neviděla a už pomalu vím, jakou velikost bot nosí, a to jenom díky mému společníkovi. Alex byl ten, kdo mě ošetřoval, Tyler byl, co jsem pochopila Zacův bratr. Identita Toma a Maxe mi však zůstávala skryta.  Tolik otázek, které mi měly být velmi brzy zodpovězeny.

„Nervózní?" Drcne do mě loktem Zac. Všiml si mého výrazu. „Možná?"  Připustím. Ruce dám do kapes, mýknu rameny a kouknu se na něj. „Spíš mě překvapilo, že je Dylan tady. Poznala jsem ho na jedné akci a docela jsme si sedli." Kráčím vedle něj a vyprávím. Každou chvíli jsem ale nucena podívat se na cestu, takže nemohu udržet oční kontakt. „ Dylan je fajn, zabezpečil naši síť tak jako nikdo před ním. Navíc je strašně pohodovej kluk, škoda jenom, že Johnny ho do party nechce." Zastavím se a Zac mě napodobí. „Počkej, co? Já myslela, že Dylan.." Zac mě přeruší jeho smíchem. „Co je tu k smíchu?" Rukou si prohrábne hnědé vlasy, načež spustí, „Dylan neví, co jsme za organizaci, ano zná jméno, ale netuší, co se tu děje. Má na starosti zabezpečení sítě anebo jestli to chceš obecněji, tak všeobecné zabezpečení. Zná naše jména, bavíme se s ním, chodíme na party, ale pořád je to člověk, který je najatý zvenku."  Pokývám hlavou, že rozumím.

Zac jako první vejde do dveří s nápisem C5 neboli páté dveře v budově C, dveře mi zevnitř podrží a jen co vlezu do místnosti upoutá moji pozornost obrovská socha řeckého boha války Área. Příznačné pro to, v jaké situaci se nacházíme a totiž v pomyslné válce mezi Avengers a HYDROU a zároveň snobské.  Bílý sochařský mramor není nejlevnější materiál a ta práce na tom. Pár milionů tato socha určitě stála. 

„Lucy Laura Thompson, věk 22 let, místo narození New Orleans, Louisiana." Ozve se hluboký hlas a já stočím pohled na muže sedícího za stolem oblečeného v  drahém obleku. Pohled mi krátce opětuje, ale hned ho znovu obrátí k papírům v jeho rukou. „Poznávací znamení jsou modrošedé oči, hnědé vlasy, štíhlá postava. Zvláštní schopnosti elementy, zrychlené hojení, bojová umění." Protočím oči v sloup. „To jsem ti mohla odrecitovat z paměti, číst si to nemusel." Tykám mu, nemám důvod mu vykat, už jenom z toho důvodu, že k tomuhle člověku nemám žádný respekt. Založím si ruce na prsou, muž urychleně vstane a obejde stůl, o který se později opře. „Docela si troufáš, mohl bych tě.." Větu nemá šanci dokončit. Já ho totiž s odpovědí předběhnu. „Necháš mě zabít nebo  uvěznit? To by ti nehrálo do karet." Pousměju se a mířím si to kolem něj na jeho původní místo za stolem. Jedno se mu musí uznat, má uklizeno. 

Ten chlapík stále stojí na jednom místě, místo toho, aby se na mě obořil, že na jeho místě nemám co dělat, se začal bavit se Zacem. „Ta holka je teda třída, Zacu." Aaa kompliment. Díky šéfe. 

„A taky pěkně drzá, Johnny. Říkal jsem ti, že za to stojí." Ušklíbnu se na Zaca s tím, že tu poznámku o drzosti si mohl odpustit. Z tácu na kraji stolu si vezmu jednu ze skleniček a naliji si trochu tekutiny z lahve, která stojí u již zmíněných sklenek. Matně poznávám whisky, v alkoholu se nijak moc nevyznám. Muž, na jehož místě sedím, Johhny, se na mě konečně otočí a věnuje mi pobavený výraz. „Koukám, že už ses usadila a i obsloužila." Ukáže na sklenku v mé ruce. „Víceméně." Úsměv opětuji, ale na rozdíl od toho jeho můj není vůbec upřímný. „To, co tu máš Johnny," zvednu papíry ze stolu, „ je docela fraška, mít sepsané takhle všechno. Kazí to první dojem." Zac vrtí hlavou, má dojem, že se chovám naprosto nemožně. I já se divím, že mi to prochází. 

„Máš pravdu." Potvrdí Johnny. Pousměji se, přičemž rukou pokynu a papíry se pomocí elementu vzduchu zvednou. Vzápětí naráz do jednoho shoří. „Ještě nějakou demonstraci?" Mýknu rameny. Johnny nejprve nevěřícně zírá na popel na jeho stole, vzápětí se ale začne usmívat jako sluníčko. „Ne, myslím si, že jsi svoje schopnosti předvedla dostatečně." Tleskne. Ze dveří, kterých jsem si předtím nevšimla, vylezou čtyři muži, z nichž dva poznávám. Ti se společně se Zacem postaví za něj jakoby tvořili jakousi formaci. Z nějakého důvodu mi připomínali Power Rangers, ale radši jsem držela jazyk za zuby. Zvedla jsem se z židle a stejně jako Johnny před chvíli obešla stůl dopředu.

„Vítej v HYDŘE." Johnny upaží jakoby představoval nějaký nový produkt. Akorát produktem jsou jeho lidi a padoušská organizace. Zábava začíná. Bude to několik zajímavých dnů až týdnů, kdy zjistím, jak dobrá jsem herečka a jestli si zasloužím Oscara za mimořádný herecký výkon.

Jak se asi mají doma? Co Clint a můj nejlepší kamarád? Jak to dávají?

Ahoj!

Jsem tu s další kapitolkou a ačkoliv je krátká, dozvěděli jsme se o HYDŘE nějaké nové informace a hlavně, kdo byl človíček, který překvapil El na konci minulé kapitoly. V komentáři jsem zahlédla, že by to mohl být Bucky, ale ten nám bohužel zůstal někde v Avengers Tower. 

Názory, komentáře, hvězdičky, dotazy, nadávky atd. atd. jsou vřele vítány. 

Al

*Moje úžasná korekce byla zveřejněna 10.2.2021 kolem 1:00 ráno*