Who are you?{ff Avengers} *KOREKCE*

-22- No El for you anymore

Vyšla jsem ze dveří svého pokoje, před kterým postávalo pár lidí, které jsem neznala. „Tato místnost ani toto patro není pro návštěvníky. Prosím vás, vraťte se zpět dolů."Poprosila jsem je vážným hlasem, ale přesto velmi mile. Taková už já jsem. Prostě báječná.

Krásné melodie se linuly celým sídlem, směřovala jsem tedy jejím směrem. Cestou jsem raději zdravila každého, koho jsem potkala, možná jen tak pro jistotu. Měla jsem vcelku skvostný příchod do sálu, jako naschvál se snad každý na mě otočil. Zůstala jsem ještě pár sekund stát na místě a pak se pomalu avšak jistým krokem ke stolům s občerstvením, abych zkontrolovala jestli je vše v pořádku. Vše bylo jak má být, poté jsem odtamtud hledala svou partu. 

Zabralo mi to pár sekund než jsem je mezi mnoha hlavami objevila, ale povedlo se. Pár z nich tančilo a někteří koukali pořád kolem sebe jakoby něco hledali nebo snad obdivovali výzdobu sálo, která se opravdu povedla. Laděna byla do červenozlata a působila velmi elegantně. Zachytila jsem na sobě Clintův pohled. Tak do toho El. Vydala jsem se jeho směrem, pomýšlející na to ho vyzvat k tanci.

„Smím prosit?" Zeptala jsem se ho, on mě nijak zvlášť nevnímal. „Ehm ehm, smím prosit?" Odkašlala jsem si, poté mne začal vnímat.

„Ne, nemám zájem," odvětil odvracejíc ode mne zrak.

„Děláš si srandu?" Opáčila jsem. 

„Prosím?"

„Pardon, nech mě se opravit. Děláš si ze mě prdel?" Začala jsem znovu, čas mu srazit hřebínek.

„ Mladá dámo, víš s kým mluvíš?"

„A víš to ty?" Nemít pod kontrolou svůj vztek, tak by to schytal.

„Proč bych to měl vědět?" Hádá se dál. Svaly se mu pod sakem napnuly, začíná být naštvaný.

„ Cože? Clinte slyšíš se?" Položila jsem mu ruce na ramena, ale on mi je ihned strhl.

„Neznám tě, tak na mě nesahej. Kam si myslíš, že s tímhle přístupem dojdeš? Když není hned po tvém, nadáváš. S tebou bych nikdy nechtěl mít nic společného. Tak se kliď."  Nic víc říkat nemusel. Tohle není člověk, co by si zasloužil mou lásku.

„Znal si mě víc než si myslíš." Nechal mne tam stát. Cítila jsem se tak sama mezi všemi těmi lidmi.

Balkon. Jediné místo, kde mohu být chvíli sama. 

Vyrazila jsem tedy skrz dav na mé vytoužené místo, kde mohu být chvíli sama. Sama jsem tam nebyla dlouho. Dveře se rozletěly a já se ocitla v náruči svého kamaráda. „Vyprávěl nám, že potkal někoho, kdo ho zná, ale on ne. Navedl mě sem." Byl to on. Člověk, o kterého jsem se mohla vždy opřít, když mi bylo nejhůř. Věděl, jak se cítím, přesto se mi nesnažil nakukat, že to bude jednou dobrý.

„ Chtěla jsem mu říct, co cítím. Akorát teď se cítím, jako bych ztratila nejlepšího kamaráda. Slzy neuvidíš."

„Někdy bych je vidět chtěl," promluvil ke mě, zatímco mne stále objímal. „Abych tě mohl obejmout, říct, že jsem tu pro tebe kdykoliv mne budeš potřebovat, že jsem tu stále s tebou."

„Moje slzy vidět nechcete, rozbrečela bych vás a tím sebe ještě více."

Odtáhla jsem se od něj, on mne pohladil po tváři.  Asi netušil, jak mi moc jenom tímto pomohl se přenést přes onu šílenou bolest, co mi způsobil člověk, do kterého jsem se zamilovala. 

„ Zatancujeme si," vyzval mě k tanci s nataženou rukou. S úsměvem jsem ji přijala.

Hrála pomalá písnička, přesunuli jsme se na parket a začali tančit. Pomalé pohyby, neexistovalo nic jiného než já a Bucky. Cítila jsem se dobře, bezpečně. Hlavou mi akorát probíhalo to, co se stalo s Clintem a proč jsem si to vlastně zasloužila.

Píseň skončila, Bucky mne odvedl na kraj parketu ke stolu s občerstvením. Omluvil se a odešel kamsi, což jsem po tom vysvětlení chápala. Pohled jsem stočila k mým dlouhým šatům a dlouhým ubrusům a vínu na stole. V hlavě se rodil plán. Dlouhý ubrus, stůl, flaška vína. 

V momentu, kdy nikdo snad nekoukal, jsem popadla lahev vína a zaklouzla pod stůl. Škrabošku jsem si strhla z obličeje, dala si první lok a otřela si pusu. Mňami. Jak se to říká? Po jednom ti bude líp, po dvou ti to bude víc jedno, po třech ti bude všechno jedno. Tak pojďme vstříc hned první lahvi. Ta do poloviny zmizla během chvíle.

„Ahoj." A sakra. Steve nesmí vidět to pití. 

„Jee, co ty tu?" Lahev jsem schovala pod šaty doufajíc, že si toho Steve nevšimne.

„Šel jsem se podívat, jak dáváš tvoji hladinku?" Tak asi schovávat alkohol nemá cenu.

„Víš co se stalo?" Kývl. „Tak to ti nic nemusím alespoň vysvětlovat a můžu se v klidu napít." Lahev jsem opět odkryla a napila se. Žádný malý lok, pořádně velký, nejsem přeci žádný slabko. Steve se opět postavil, něco někomu řekl. Pokrčila jsem rameny a pokračovala v pití. Víno, víno, láska je víno mé. Ubrus se opět nadzvedl a na zrak na mě upřelo několik tváří. 

„Aaa vítejte pod stolem, skvělé místo na zahnání nudy. Přidá se někdo?" Usmívala jsem se jako měsíček na hnoji. Bylo mi mnohem lépe.

„El?" Wanda se skrčila a zalezla ke mně. 

„Jsem naprosto v pohodě, to jsem pít ještě nezačala. Řekl vám to Bucky?" Kývli.

„Tak mi dovolte se prosím opít. Po dlouhý době člověk, ke kterému něco cítím a ono tohle. Heh. Jsem asi zakletá." Ušklíbnu se a ten skvělý nápoj smáčí opět mé rty. 

„El, slibuju, že lahev ti nechám, ale prosím vylez odtud." Rozhlédla jsem se kolem sebe, asi tu nebylo nic, co by mě dole drželo.

„Tak nebuď buran, Tony a pomoz mi." Lahev jsem svěřila Wandě. U ní jediné jsem měla jistotu, že mi ji neschová nebo nevypije. Ruku mi podali Tony s Buckym, na oba jsem děkovně pohlédla. Lahev se mi vrátila zpět do náruče, Bucky mě držel za pas, abych náhodou nespadla.

„El?" Obličej jsem skřivila. Maska! Já ji zapomněla. A za mnou stál Clint. Obrátila jsem se na něj. 

„Tos byla celou tu dobu ty?" Zhluboka jsem se nadechla.

„Ano," polkla jsem nasucho, víno měla Wanda. „Byla jsem to já."

„El, já promiň, nepoznal jsem," začala, ale já ho přerušila.

„Pro tebe už nejsem El. Skončila jsem s tebou."

„Ale..."

„Už jsi řekl dost." 

*15.6.2020 Korekce*