Who are you?{ff Avengers} *KOREKCE*

-6- Pain

Když jsme vyšli ven z budovy, oslepily mě sluneční paprsky. Je to divný pocit, když jdete po chodbě, která je špatně osvětlená  a najednou nic na světle nevidíte.

Ovšem souboj Avengers s 'menší' skupinkou Hydry přehlušovaly moduly Shieldu vyslané Furym. Naštvaná jsem ani nemohla být.Vyslal je a nemusela jsem mu dávat ani vědět. 

,,Kde je Bucky?,"křikla jsem na Clinta. Ten měl co dělat,aby ho něco nestrefilo, byla tu opravdu velká vřava.

Pokusila jsem zachovat klid a držet studenty dál od souboje. Postupně jsem všechny přiměla k běhu.

Po chvilce jsme se dostali  až k záchranným modulům, tehdy jsem ještě netušila, že se mi cestou dva kluci ztratili.

Zatímco jsem umístila studenty do záchranných prostředků, Clint vyrazil s lukem a šípy zlikvidovat pár lidí z dálky. 

,,El," ozvalo se mi za zády.

,,Bucky," objala jsem ho. 

,,Není tu Alex s Nathanem," křik patřil jedné blonďaté hlavě ze zachráněných.

,,Doprdele," utrousila jsem za běhu zpět cestou, kterou jsme sem dorazili.

Rozhlížela jsem se kolem sebe, nikde nikdo, kdo by jevil známky ztracenosti, spíše se to začalo více hemžit protivníky.

,,El ,nehledáš náhodou dva kluky?" ozval se mi Steve přes mini vysílačku, kterou jsem měla v uchu.

,,Kde?" 

,,Od tebe napravo," hlesl a očividně někomu zasadil bolestivou ránu. ,,Pěkná rána,"uznal.

Kluci se krčili u zdi pevnosti snažící se nevnímat boje kolem nich. Podle mého názoru tohle šlo velmi těžko vzhledem k situaci.

,,V pohodě?" zeptala jsem se jich, když jsem se u nich zjevila.

,,Ehm," zakašlal si jeden z nich.

,,Pakujte za ostatníma," křikla jsem na ně. Nic. Žádná reakce. Oukej.

Neudržela jsem svůj  vztek  na uzdě a opět vykřikla ,,Na co ještě čekáte? "

Jako na pokyn se rozběhli k záchranným prostředkům a já s nimi. Před modulem jsem houkla na Buckyho ,ať je usadí, musím ještě pomoct ostatním vyřídit pár chlapů. 

,,El, nedělej to, není to tvůj úkol," odporoval mi Bucky snažíc mě zachytit za ruku.

,,Bucky, já musím," vytrhla jsem se z jeho sevření.

To byla moje osudová chyba, sotva jsem se objevila venku někdo vystřelil a trefil se do přesně do stehenního svalu. S bolestivým výkřikem jsem si kulku vyndala. Lhala bych, kdybych řekla, že to nebolelo, ale věděla jsem, že se za chvíli vyhojím.

Bolelo to jako čert, rána se pomalu hojila a neznámý útočník ve střelbě pokračoval. Zaneprázdněná kulkou v noze  jsem si nevšimla jeho střely mířící mi na hrudník. Mohl si gratulovat. Trefil se. Bastard. Oblečení začalo prosakovat rudou barvou.Skácela  jsem se na rampu modulu. Tomu sebelepší hojení moc nepomůže, budu potřebovat zdravotní pomoc. Z ostatních událostí mám jedno velké okno.Pamatuji jen to, že ke mě přiběhl Bucky a začal mluvit o mém stavu a pak sdělil naléhavě do vysílačky  něco jako ,,El to koupila. Noha se hojí. Hrudník ne." Dál jsem viděla další dva obličeje nad tím mým a pak už nic. Všude tma.

Bucky

,,Doprdele," zanadával jsem. Ta holka je tak tvrdohlavá! Po kom to asi má?!

,,Seďte, nikdo nikam nepůjde. Během chvíle se vrátím," vyběhl jsem z modulu a snažil se pochopit situaci.

Dívka přede mnou klečela na kolenou, s křikem si sáhla do rány ve stehně a vyndala z ní kulku. V každé situaci dokázala překousnout bolest, věděl jsem o jejích hojivých schopnostech, ale i přes to jsem nemohl jen tak stát a nechat ji v bolestech samotnou.

O vteřinu později jsem jen viděl,  jak kulka proletěla jejím hrudníkem a ji, jak padá k zemi. Už jsem na nic nečekal, seběhl dolů a vtáhl ji dovnitř. 

Během chvíle jsme se  tři  skláněli nad El. Nějací dva kluci a já strachy bez sebe.

,,El to koupila. Noha se hojí. Hrudník ne," oznámil jsem ostatním vysílačkou.

Zavřela oči, nevnímala nikoho z nás. Prosím, ať má puls. Puls  byl velmi slabý, ale měla ho.

,,Tohle přežiješ, El. A jestli ne, tak tě zabiju sám,"šeptl jsem směrem k ní. Nesmí umřít.