Who are you?{ff Avengers} *KOREKCE*

-30- The truth needs to be shown

„Slyším!" Heknu do telefonu unaveně. Večeře u pana Karlssona se trochu protáhla, naštěstí jsem tam měla skvělou společnost v podobě jeho syna, Dylana, kterého znám od té doby, co nás tátové seznámili na golfu. Jenomže, jak se večeře protáhla a táta se rozhodl dát si skleničku Lewisovi kvalitní whiskey rozhodli jsme se zde přečkat noc. Táta přespal v pokoji pro hosty a vzhledem k tomu, že jiný pokoj už volný nebyl, jsem přespala u Dylana. Nic nebylo, má naštěstí velkou postel, takže jsme si šli lehnout každý na opačnou stranu postele a pořád mezi námi byl nejméně metr.  Ale předtím jsme následovali příkladů našich otců a trošku se zpili do němoty. Trošku. Trošičku padly dvě lahve vína. A teď mě budí otravný zvuk vyzvánějícího telefonu, buší mi v hlavě a jediné, co si momentálně přeji, je odhodit mobil někam do pryč a vrátit se ke spaní.

„Ty, Avengers Tower, za půl hodiny." Ozve se mi Wanda znějící poněkud vesele.

„Tak to si pro mě dojeď, já řídit nemůžu." Odvětím se značnou nechutí v hlase nikoliv však mířenou na Wandu, ale na můj žaludek. Neměla bych tolik pít.

„Zníš velmi zdravě, sdílej mi polohu a já tě vyzvednu." Zapnu GPS a oznámím to Wandě.

„Dobře, za 15 minut jsem tam," odvětí a hned mi hovor položí. Mobil odhodím vedle sebe. Argh.

Z lehu si pomalu sednu a odkryju se, trochu se otřesu zimou, přeci jenom zrovna vylezla zpoza vyhřáté peřiny. Nohy spustím na zem a můj instinkt mi velí, že bych se mohla trochu zkulturnit. V koupelně, do které se dostanu o několik pár minut později, se moje včerejší večeře málem setká se záchodovou mísou, ale zvládnu svůj žaludek udržet na uzdě. Ústa si vypláchnu čistou vodu a pak si nechám natéct i trochu vody do dlaní a napiji se z ní.

Vrátím se nazpátek do Dylanova pokoje, popadnu lodičky pohozené u postele, mobil seberu z peřiny a pomalu se vyplížím z pokoje. Sejdu schody a mířím ke vchodovým dveřím. Cestou se modlím, abych nikoho nepotkala, protože na mě rozhodně nebyl nejhezčí pohled. Bosá jsem vyšla ven, kde na mě před bránou čekala Wanda ve svém autě.

Nastoupím k ní do auta, ona mě sjede pohledem. „Vypadáš svěže." Neodpustí si vtip na můj účet. „Haha,"zasměju se naoko. 

„Promiň, bylo to podlý. Cestou jsem se stavila a koupila ti nějakou snídani, kafe a colu." Podívala jsem se na ní a být mi o něco líp, rozzářila by se mi očíčka.

„Já tě miluju, holka. Záchrana." Vrhnu se na čokoládový croissant, který ve mně v mžiku zmizí a hned si beru další. Je jich tam asi ještě pět a já vím, že jich sice tolik nesním, ale určitě mi zbyde ještě na svačinu.

„Steve s náma chce mluvit." Objasní mi, zatímco zatáčí doprava, aby se dostala na hlavní silnici. 

Loknu si kafe. „Je to důležité?"

„Rozhodně to není dobré.."

(...)

„Steve jestli je to důležité, tak si prosím všechny materiály, počítače, grafy a snímky přeneste ke mně do pokoje, protože si potřebuju lehnout nebo vás přítomné zavraždím." Oznámím s nechutí v hlase a rovnou mířím k sobě, kde sebou plácnu na postel. V posteli se zachumlám do peřiny, přes sebe hodím teplou deku a obličej zabořím do měkkého polštáře.

Trhnutí dveří na sebe nedá moc dlouho čekat, uslyším kroky vedoucí k mé posteli, ale polohu neměním.

„Opilcovo ráno?" Ušklíbne se Bucky a sedne si na mojí postel.

„Mlč." Odseknu.

„El?" Ozve se Steve od mojí televize. „Vnímáš? Můžu začít?" Zvednu pravou ruku do vzduchu a ukážu palec nahoru.

„Takže, včera jsme dostali hlášení o vloupání do budovy SHIELDU." Začal Steve.

„Stalo se někomu něco?" Otázala se první Wanda.

„Dva agenty omráčili, k žádnému zranění nedošlo. Jednalo se o krádež." Zpozorním. Kdo by co chtěl v SHIELDU. Jasně jsou zde zaevidovány přísně tajné dokumenty, ale k nim se nikdo nedostane, jsou chráněny kódem, který se mění každou chvíli a není možné ho prolomit žádným způsobem. Jediný, kdo se k nim dostane, je Rada a Fury. Museli jít po něčem jiném, ale po čem?

„Co ukradli, Steve?" Zeptala jsem se já a tím vzbudila docela pozdvižení, jelikož jsem už neležela, ale seděla opřená o čelo postele sledující obrazovku.

„ Složku s údaji." Tablet, který svíral v rukou položil před sebe na stůl. „Tvojí." To jsem nechtěla slyšet. Clint s Bucky se na mě okamžitě otočili.

„Proč by kradli její složku?" Zajímal se Tony. „Víš starouši, nějak mi to nesedí. Proč, když má SHIELD složku skoro o každém důležitém člověku tady, proč zrovna její."

„Taky by mě to zajímalo." Přidá se Clint. Otočím hlavu na pravou stranu, kde navážu oční kontakt střídavě s Buckym a Wandou. Smutně zavrtím hlavou. Oni kývnou.

„Protože jsem vám neřekla celou pravdu." Připustím. Všechny pohledy jsou teď na mně. Vstanu z postele a seberu tablet ze stolu. V systému naleznu soubor složek a začnu hledat písmeno T.  Thompson L. Lucy. Uzamčenou složku odemknu osmimístným kódem a její obsah se zobrazí na obrazovce.

Moji přátelé teď vidí videa, kde ovládám živly, moji minulost a vše co ke mně patří. Ale neví další dvě věci, z nichž jednu jim hodlám odhalit, ale druhou jim odmítám říct.

„ Ty umíš...?" Diví se Tony.

„Kromě léčivých schopností mám dar ovládání čtyř základních živlů- vody, země, ohně, vzduchu. Narodila jsem se tady na Zemi, mým rodičům, ale kořeny mé moci pramení na planetě zvané Luna, kde žijí bytosti zvané Sienny. Každá ze Sienn má různé schopnosti, někdo umí oživovat, někdo mluví se zvířaty, ovládá čas nebo čte myšlenky."

Skousnu si ret a čekám, co mi na to řeknou. „Ještě něco bychom měli vědět?"  Ozve se Clint. Je naštvaný. Vidím to na něm.

Musím jim to ukázat. Zhluboka se nadechnu a vydechnu, poté zašeptám slova: „Transformatio."

Kůže mi zesvětlá, vlasy získají kaštanovou barvu, oči jsou najednou pomněnkově modré. Ve finále před nimi stojím oblečená v broskvových šatech , jež jsou poseté červenými okvětními lístky růží.  Jedno ramínko šatů je v barvě celých šatů avšak druhé ramínko nahrazují větvičky.

Nikdo nemluví. Jenom zírají. Prohlíží si mě jako bych byla někdo jiný, nějaký vetřelec.

„Lidi? Děsíte mě. Řekněte něco." Poprosím a obavám se nejhoršího.

Steve se zvedne z křesla a kráčí mým směrem. Mám strach. Když se Steve dostane do mého osobního prostoru udělá něco, co jsem nečekala.

*Korekce (pro vaši informaci kompletně přepsáno) 28.11. 2020   2:24  *