Who are you?{ff Avengers} *KOREKCE*

-1-

„Agentko Thompson?" Bez většího zájmu se otočím na muže  v černých brýlích ve dveřích. Když vidím, že drží v rukou nějaké papíry, povzdechnu si a vstanu z křesla.  Muž se přiblíží, podává mi na můj vkus až přehnaně rychle ony papíry, přičemž hned v následujících pár sekundách mizí z mého pokoje pryč. Svalím se zpět do křesla, skicák s rozkreslenou krajinou odšoupnu stranou, očima přejedu slova napsaná na vrchu papírů. Přísně tajné. Jak jinak také. 

Jednou rukou si podepřu obličej, druhou pomalu listuji změtí listů papíru. Důkladné pročtení všech důležitých informací v nich chvíli zabere, ale jakmile mám dočteno, vstanu od stolečku a zamířím si to k prostornému šatníku. Z něj vytáhnu černé tričko s dlouhým rukávem, stejnobarevné džíny, z věšáku stáhnu červenou koženou bundičku a z nejnižší poličky šatníku vytáhnu  černé boty na podpatku. Perfektní kombinace. 

Než odejdu z pokoje, kouknu se ještě do zrcadla. Tmavě hnědé vlasy s červenými konečky, které mi sahají až po lopatky spletu do ledabylého copu. Modrošedé oči jsou lehce zvýrazněny řasenkou už od rána, neobtěžovala jsem se od návratu odlíčit. Někde uvnitř jsem tušila, že dlouho mít klid nebudu. 

Sejdu několik málo schodů než dorazím do chodby s výtahem, do něhož vejdu a sjedu až do přízemí, kde na mě pár lidí jenom mávne, aniž by přestalo pokračovat v původní činnosti. Před věží stojí můj odvoz. Když dosednu na sedačku spolujezdce, ovane mě vůní kolínské a ohluší mě rocková hudba. 

„Taky bys mohl přestat poslouchat jenom ten tvůj rock," dloubnu do svého nejlepšího kamaráda, který na moji námitku očividně zřetel nebere, ba právě naopak snad jako naschvál ještě zvýší hlasitost. Protočím oči. Tohle mi dělá furt.

„ Já tě neslyším, hraje to moc nahlas," ušklíbne se, nastartuje a auto se pomalu dá do pohybu.

Otočím kolečkem na ovládání hlasitosti na jeho vkus možný až moc doleva. „A teď už jo?" Optám se znovu.

„Nevím, odkdy jsi takový suchar Lucy," zpraží mě pohled, hned vzápětí se dál věnuje řízení. Ulice New Yorku jsou teď přeplněné, možnost bouračky je fakt vysoká, je riziko nesledovat vozovku.

„ Bacha na pusu. Mimochodem slyšel si o naší prácičce?" Změním téma, jelikož nemám zrovna náladu na to se bavit o tom, zda- li jsem opravdu takový suchar nebo si opět dělá jenom další srandu.

„ Má to být prý čistá práce, říkal tvůj oblíbený příbuzný. Nezištně sebrat, nezabít, přivést. Zdůraznil mi slovo nezabít, znáš se," mrkl na mě. Usmála jsem se. 

„ Ještě mi to pořád předhazujte, prostě se stalo, ten člověk se sral do něčeho, co mi bylo až příliš blízké," odůvodním své chování.

„Navíc za tvých  100 let života jsi během misí zabil mnohem víc lidí než já za celých 22 let, co jsem na světě. Podle mě to zdůrazňoval tobě.." dodám hned vzápětí. Já ti dám, že to bylo adresováno mě.

„ Máš pravdu, ale za ten pokus to stálo. A úsměv kámoško, jedeme tam spolu!" Bucky je vždycky tak plný nadšení, že tím nakazí i mě. Ve vteřině už se také usmívám, urážíme se, i když Bucky řídí děláme blbosti. To jsme my,  známá dvojka. Lucy Laura Thompson a James Buchanan Barnes jsou jména, která zná celý SHIELD. Ještě aby ne. Jenomže má dnešní druhá akce byla jen začátkem toho všeho, co se mělo teprve stát.

* Korekce 29.3.2020*